Slunce, seno, erotika

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)

Suma sumárum, pár vtipů je i tady správně lidových a zkouška nového počítače je vyloženě k popukání, ale kdo sakra vymyslel takhle debilní příběh? Chápu záměr přivést vesnické buranství do jiné kultury a naopak, ale taková přehlídka trapných zvratů a podprahového humoru se jen tak nevidí ani v té Itálii. Ještě to zachraňují docela sympatické postavy (nejlepší flegmouš Škopek a Jeho Velebnost), ale dívat se na to už moc nedá a ta nudistická vsuvka jako odraz nových liberálních obzorů je úplně mimo. (27.08.2018)

Poslední Troškův film, na kterej se dalo koukat a pobavit se. Pořád se jedná o stejnou zábavu, jako u předchozích dvou dílů, s porevolučním nádechem, kde se atmosféra oné doby perfektně promítla a ukázala cestu, jakou se snad všichni lidé tenkrát chtěli dát, zkrátka každej měl vidinu, že se po krachu komunistické strany všechno rychle zlepší a budeme si žít jako na západě. Jenže čas nejlíp ukázal, kam jsme se dostali. Závěrečná řeč Růžičkové je jasným důkazem, jak si každej představoval, že se vše rychle změní a budeme se mít všichni výborně. (31.08.2015)

Závěr kultovní série se úplně nepovedl. Italská linka zůstane hořkou vzpomínkou na nově nabytou svobodu, na kterou většina ještě nebyla připravena, ale Troška to s mírou vidláctví stejně přehání. Nudistický festival už nedává vůbec smysl. Při honbě za lofasy a bobry se navíc úplně zapomnělo na humor. Troškův krok do Evropy však patří k tomu lepšímu, co jeho filmografie nabízí. (18.04.2022)

Filmy (a obzvláště komedie) reflektující nástup kapitalismu do českých luhů a hájů nemám moc rád, tahle má alespoň místy dost dobrej humor a spoustu stále používaných hlášek. Má nejoblíbenější: "Jestli mi ho dáš do huby, tak už ti v životě nedám pusu". V poslední třetině už jde film trošku strměji do kopru a závěrečný proslov Růžičkové (opravdu šlo jen o bazén na zahradě, tři auta před garáží a telefon zavedenej do maštale? To mi moc revoluční teda nepřipadá. A o dvacet let to zní hodně nechutně) a hlavně ta závěrečná píseň jsou doslova tragické. (17.04.2009)