Slunce, seno, erotika

"CO JE? ZAS ŇÁKEJ PRůSER?" Sérii SLUNCE, SENO... považuju za mimořádně kvalitativně vyrovnanou klasiku české lidové/buranské komedie. V trojce, na jejímž začátku se hlavní postavy podívají do Itálie a uzavře se tak kruh (komedie italské provenience tuhle sérii inspirovaly), je cítit značné podbízení se divákům v podobě erotického taháku a obsazení Dejdara a Kaisera, kteří se ale dle mého zcela míjí účinkem, ale pořád na to má. Na Helenu Růžičkovou a spol. je spolehnutí a opět tu padne několik geniálních hlášek. "JE TO HOLT BORDEL." (03.10.2007)

Jednoznačně nejlepší díl! Těch pár trapných scén úplně suverénně přebíjí hromada nezapomenutelných hlášek a momentů. Jídlo v Itálii, spaní v Itálii, nakupování v Itálii, nákup počítače, 5 samyc a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Pátou hvězdičku přidávám, jen proto, že zdejší hodnocení si Slunce seno erotika rozhodně nezaslouží. 80% (14.04.2009)

Znatelný pokles v kvalitě oproti předchozím dílům. Nepříliš nápadité gagy střídají gagy nápadité a prostinké. Herci nebyli už tak zábavní. Troškova režie se spíše zmůže jen na vulgarismy, které ale ještě obstojně fungují, a občas vyzdvihují nedostatky, v již tak plytkém scénáři. Jednoznačně nejslabší díl z celé série, ale zase na druhou stranu, je neodvážnější z pohledu post revoluční nahoty, a i nějaká ta originalita by se našla. Mé hodnocení: 60% (21.02.2009)

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)

Jednoznačně nejslabší díl celé trilogie. Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť, ale s přibývajícími stále hloupějšími novými českými komediemi jsem si uvědomil, že až tak špatný díl to není. Kdo spal u moře, ví, jak pravdivá slova jsou: Ty cikády řvou jako krávy! A živelné zájezdy Čechů do Itálie vypadaly přesně tak, jak ukázal Troška. Mnozí už na to ale neradi vzpomínají. Ještě více mě při dalších sledováních zaujala jakási ironická nostalgie. Když Matoušková řekne: Zlatý komunisti, ty po mně nikdá nic nechtěli, a kdyby mně to na hlavu spadnout mělo, bylo jim to jedno...., jednoho až zamrazí. A s časovým odstupem, kdy retro je v módě, v TV drhnou normalizační seriály a archivní věci v hlavním vysílacím čase - Chalupáři počínaje a ...když nám pánbůh archiv dal konče, pak je to mrazení dvojnásobné. Stejně jako úvahy - ale jakýpak soudruzi, co sme si to sme si...a my vám to nevzali, ale oni.... A snaha být světoví není v tom, že začneme pracovat, ale že vše zakonzervujeme a uděláme z toho věčný skanzen. V určitých momentech tak přechází zdánlivý humor v břitkou satiru naší společnosti. Zatímco někdo se pošklíbne nad parodií Lenina, jiný si uvědomí, že komunisti jsou stálou součástí naší společnosti, kterou prosákli odshora dolů a nazpět.... (05.08.2010)