451° Fahrenheita

Mňa ani knižná predloha veľmi nepresvedčila, taže aj s filmom mám rovnaký problém. Sýstém mi príde vykreslený málo démonický a vo finále stále nevidím ten presah, ktorý mu pripisujú mnohí iní... Truffautova réžia je ale príjemne rázna a čistá, dosť dopomáha aj úderná Herrmannova hudba... Najväčšie plus filmu vidím v tom, že funguje ako menej depresívna verzia 1984.... (13.02.2017)

451° Fahrenheita - teplota, pri ktorej sa papier vznieti a horí. Slávne dielo môjho obľúbenca Raya Bradburyho je ťažko sfilmovateľné, a v 60. rokoch to bolo ešte omnoho ťažšie. Dnes, keď už sme sa k jeho myšlienke priblížili na dohmat sa síce knihy ešte nepália, ale tiež už málokoho zaujímajú a naše LCD, LED a 3D telesteny chrlia na nás tak idiotské telenovely, reality show a sitcomy, že presahujú aj spojenú fantáziu Bradburyho s Truffautom. Možno by bolo možné nakrútiť remake, len by to muselo byť "voľne podľa Bradburyho", nie doslovne, ako to poňal Truffaut. Aj keď jeho filmu nie je možné uprieť atmosféru a invenčnosť, predsa len pôsobí príliš jednoducho, strojene a prvoplánovo. A tak, síce nerád, ale musím ísť s hviezdičkou dolu. O nadčasovom alebo dokonca o kultovom filme v tomto prípade nemožno hovoriť. (18.07.2012)

Na antiutopiích mě vždycky nejvíc baví ta bezmoc a bezvýchodná situace hlavních postav, které se systému pokusí postavit. Tyto ingredience jsou tu přítomny, takže spokojenost. Menší problém mám ovšem s tím, že si nedokážu tak úplně vysvětlit, proč by popisovaná společnost chránila svou moc právě tímto způsobem a těmito prostředky. A taktika odboje (lidé knih) je také přinejmenším sporná. (31.05.2011)

451 °Fahrenheita není ničím víc ani méně než důstojnou adaptací známého románu Raye Bradburyho. Vzpomínám si, že např. Mel Gibson si opakovaně pohrával s myšlenkou na remake a určitě nebyl sám. Můžete přisypat pár milionů, přidat řadu efektů, ale bez zásadní revize původního textu se s tímhle kouskem nic dělat nedá. Nemám totiž ani ten nejmenší problém s Truffautem, dokonce bych řekl, že ten jeho tradičně chladnější odtažitý filmový styl k příběhu perfektně sedne, jako spíš mám problém s literární předlohou. Bradburyho zobrazení totality považuji za nepřesvědčivé a vzpouru proti systému za naivní. Bradbury tvořil v době, kdy televize získala dominantní pozici na poli distribuce informací a lehká televizní zábava rychle převálcovala dobově naivní představu o "zušlechťování" mas pomocí televizních přenosů oper a naučných dokumentů. Bradburymu se zdálo, že vyšší kultura podlehne v souboji s povrchní popkulturou a zánik kultury povede k nastolení totalitního systému. Jenže tohle podobenství skřípe z více důvodů. Knihy nejsou žádnou baštou vyšší kultury, je jenom médiem, které může mít ten nejrůznější obsah a kvalitu, stejně jako film nebo televizní pořad. S výjimkou šíleného experimentu rudých Khmérů, kteří toho ale sebrali obyvatelům mnohem víc a v podstatě všechno, nikoho ani nenapadlo knihy zlikvidovat, spíš se jim, obvykle s velkým úspěchem, dařilo knihy ochočit. Bradbury by kulil oči na milióny výtisků prominentních autorů a propagandistické spisy v leckteré diktatuře. Přežívání a úspěch režimu nesouvisí ani tak s velikostí knihoven a dotacemi na kulturu, jako spíš s (ne)schopností populaci nasytit a zabavit konzumem. Diktatury ve východní Evropě určitě nepadly proto, že by se v nich nesměly hrát hry Václava Havla nebo nemohla zpívat Marta Kubišová, ale proto, že je konzumně vyhladovělé obyvatelstvo vyměnilo za plné obchody po vzoru západní Evropy. Čínský autoritářský systém úspěšně přežívá i s cenzurou jen proto, že ekonomika Číny jde nahoru, a extrémně protikulturně zaměřený netolerantní náboženský systém v Saudské Arábii důkladně vykrmené ropou hovoří za vše. Truffautovi se nedá upřít dobrá ruka při volbě herců hlavních postav (snad jen manželku jsem si představoval unylejší), působivost některých scén (vnitřní boj udavače) a především atmosféra (rudé požární auto zlověstně se řítící ulicemi). Přesto ve filmovém světě už dnes najdu daleko zajímavější a mrazivější distopie. Celkový dojem: 60 %. (30.04.2013)

Pravděpodobně sklouznu při hodnocení filmu k hodnocení celého večera, který byl s filmem spojený. První návštěva kina Aero mě uchvátila. Parádní atmosféra, kterou pomohlo nastartovat i kafe s borůvkovým koláčem a dalo vzpomenout na Moje borůvkové noci. Samotný film pak už jen dokreslil skvělou náladu večera a dovolil mi si odškrtnout další klasickou filmovou adaptaci ze svého imaginárního seznamu. 7/10 (20.10.2012)