Hamlet

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Tedy... Branagha jako režiséra prakticky neznám (že natočil Thora mi ušlo) a tak toto byl můj první jeho herecko-režisérský počin. A musím říct že úžasné. Jsem naprosto šokovaný a vyhozený z míry, opravdu. Jakmile film začal, nestrpěl jsem nikoho ve stejném pokoji ani dýchat, aby mi neušlo byť slovíčko toho dokonale natočeného a perfektně zahraného snímku. Nevím, jako moc se to shoduje se Shakespearem, ale zamiloval jsem se. (16.01.2012)

Vizuálně překrásné. Herecky precizní, přesto divadelní až na půdu a vůbec to nevadí. Výprava i "převod" do 19 století... dokonalé. Ta kamera, ty barvy . Atmosféra nechutně dokonalá. Pro mě nejdokonalejší filmová verze nejen Hamleta, ale Shakespeareho na plátnech kin (u nás bohužel vyšel pouze na VHS takže si můžu jen nechat zdát). Kenneth Branagh stvořil čtyřhodinové dílo, které sledujete s otevřenou hubou... Dokonalé divadlo. (24.04.2011)

Adaptovať Shakespeara do filmu je úloha vrcholne nevďačná, predovšetkým pre neskutočnú urozprávanosť jeho hier a tiež pre tú strojenú vznešenosť, ktorá za tie 4 storočia akosi vyšla z módy. Branaghova adaptácia Hamleta je siahodlhá a jej sledovanie je po čase až bolestivé (prakticky nemožné na jeden záťah). A to najmä kvôli tomu, že hercom sa počas tých 4 hodín huby ani na chvíľu nezatvoria, ich slová s ohromnou kadenciou bolestivo zasahujú ako guľky z guľometu (typu Shakespeare 1602). Ale dosť už kritiky, veď koniec koncov, film sa mi celkom páči, najmä vďaka tej plejáde výborných hercov (nesedela mi jedine Julie Christie ako kráľovná). Osobitne vyzdvihnem Kate Winslet (Ofélia), ktorá to šialenstvo zahrala parádne. Napokon som bez úhony prežil aj tú smrtiacu dĺžku - vždy keď som sa už-už išiel utopiť v tej záplave slov, zachránila ma nejaká skvelá scéna, pôsobiaca viac filmovo (takými sú napr. scéna, kde duch vyjavuje okolnosti svojej smrti, scéna v zrkadlovej sieni, scéna s hrobárom, či scéna záverečného súboja). (28.08.2022)

Emoce, Síla, Tragédie. Hamletův příběh mě vždy přitahoval. Několikrát jsem se do tohoto kolosu během posledních let neúspěšně pustil - toto byl třetí nebo snad čtvrtý pokus, ale teprve teď jsem měl tu pravou náladu. Nejdřív jsem si chtěl Hamleta přečíst kvůli maturitě, ale elektronicky mě tragédii nudilo číst, tak jsem si pustil skvělou audio dramatizaci (Jan Šťastný, Jiří Štěpnička), ale tak nějak jsem pořád tápal ve tmě, co si o dánském princi myslet, koneckonců to bylo určeno pro divadlo, jako hra, tak jsem tedy zaostřil na filmové adaptace a nejvíc se mi od pohledu vždy líbila právě ta Branaghova, ač se svou stylizací dost odlišuje od klasického pojetí Hamleta, coby středověkého příběhu. Hlavním problémem mé neschopnosti sledovat tento film však byl jazyk, klasická angličtina je lehce zvládnutelná, jenže ta "shakespearovština" bez titulků je zkrátka velmi komplexní, o něčem jiném, ještě navíc když film má čtyři hodiny. Branaghův Hamlet je vše, co ve filmařině hledám, dokonale fungující příběh, dialogy a monology postav podřízené (obdobně jako u Dostojevského) afektovaným projevům, přehnaným projevům, emocionálním, které ukazují postavy takové, jaké jsou, ne takové, jak chtějí být viděny, což jsem zjistil po přečtení Bratří Karamazových, mě nesmírně láká, nebýt další chladná flegmatická tupá loutka, co dělá "Hmm". Emoce, emoce, emoce, živí duši, vizuální orgie i bez vizuálních efektů, tragičnost, kterou nádherně podkresluje hudba, oh, no zkrátka nádhera. A sám Branagh si Hamleta střihl tak perfektně a skvostně, tak magnetizujícím dojmem, že jsem si skoro říkal, jestli nepřekoná svého Jindřicha V. Na pomoc Keneth přizval plejádu známých hereckých veteránů, ale ze všech mi v mysli utkvěla nejvíc Kate Winslet v roli Ofélie. Celé mi to připomnělo Občana Kanea a 2001, filmy, které jdou svou genialitou až za hranice mého chápaní a schopnosti je docenit tak, jak zasluhují. U Hamleta je rozdíl v tom, že se dá krásně číst, ale je odvyprávěn tak úchvatným vizuálem, že mě omráčil. (13.10.2012)