Princ a chuďas

O existenci tohoto filmu jsem se dozvěděla úplnou náhodou v souvislosti s jednou z letošních vánočních pohádek "Láska na vlásku", která se příběhem o výměně dvou chlapců též inspirovala. Musím upřímně uznat, že takovou parádní podívanou (i když má podle mě do pohádky docela daleko, jak už je Rážovým zvykem) jsem vážně nečekala. Skamene nejspíš získal životní roli a z ostatních herců musím vyzdvihnout hlavně Petra Kostku v roli Milese, princova/Tomova ochránce. Na televizní film také velmi povedené kostýmy a výprava. Takže podtrženo, sečteno, všem vřele doporučuji a případnou televizní reprízu si nenechám ujít. (09.01.2015)

Kolem téměř samá chvála - nemohu jinak. Příběh, dnes už by se řeklo "klasický", z počátku 70. let 20. století, natočený v domácích "malých" podmínkách a přesto velký film na dobovou i na současnou naši kinematografii. Nenudím se u něj ani dnes. Tenhle příběh lehce strčí do kapsy kdejaký ze všech stran sponzorovaný a předem vychvalovaný film. Plný počet hvězd. (19.07.2010)

Vždy, když někde v posledních letech vidím vlezle bodrého a úžasně "vtipného" Romana Skamene, nemohu pochopit, že stejný člověk tak krásně zahrál chlapeckou dvojroli v tomto skvělém televizním filmu. Mám rád knížky Marka Twaina, a toto zpracování je ještě lepší než předloha. Krásný, syrový a dojemný příběh-legenda. (18.12.2010)

Působivý pohádkový příběh, kde se z nouze stala ctnost a černobílý materiál, který byl ve světovém měřítku v té době už anachronismem, pomohl vytvořit temnou, syrovou atmosféru středověku. Velkou roli hraje dobově znějící hudba využívající píšťal a fléten. A v neposlední řadě úspěch zaručilo kvalitní obsazení - Roman Skamene je výborný, stejně jako herci ve vedlejších rolích. Případ filmu, kde za málo peněz vzniklo hodně muziky. Nedávno jsem viděl britskou moderní verzi, která byla bezpochyby mnohonásobně dražší a přitom co se výsledku týče, zhruba poloviční. 80 % celkového dojmu za stylovou podívanou. (30.12.2007)

Šlechtic & Špindíra. Mark Twain by (možná) žasl nad důstojnou tuzemskou adaptací jeho literárního díla v černobílém formátu televizní inscenace. Je rozložena do dvou dílů, jež nemají daleko do stopáže celovečerního filmu. Číslovka dvě je jakýmsi synonymem pro tenhle film, neboť i hrdinové příběhu jsou zde dva, sice každý z nich pochází z jiné společenské vrstvy, ale dohromady je pojí identická podoba. Jistě vyvstane potíž s přistoupením na fantasmagorickou myšlenku existence identických dvojníků, ale to se překlene. Film se stal jednou z prvních velkých hereckých příležitostí pro Romana Skamene, který by se tehdy dobře uživil i jako reklamní propagátor pleťových krémů, kdy by taková Eva Longoria s Heidi Klum mohly rovnou zavřít krám, jak měl obličejíček "vyžehlený". Někomu dokonce mohl připadat i roztomilý, mně připadal jak buzerant.Tak či onak, vekslák Bíny, major Borovička a tahle dvojrole se řadí mezi nejzásadnější role, které vytvořil. Casting byl absolutně bezchybný, i když spodina z podsvětí válcovala vrchnost. Stačí si vybavit Postráneckého s odpudivým pyskem, hrozivého Bláhu a mnohé další. Z vrchních pater je to především Sklenčka se svým "charakteristickým" třesem v roli panovníka či herecká esa Pešek, Růžek, Šmeral aj. Mezi nimi také zajímavě obsazený Petr Kostka v tak trochu tajemnou aurou obdařené postavě šlechtice. A mezi touto hereckou elitou se Skamene ve své první velké roli ani trochu neztratil a dokázal dva kluky od sebe nějakým způsobem odlišit. Scény z hradu nebyly tak poutavé jako scény z podsvětí. Nicméně, režie už tehdy ostříleného Ludvíka Ráži měla řemeslnou kvalitu a cit pro vedení příběhu a přispěla k tomu i na televizní poměry velice solidní výprava. I tak by neškodilo film smrsknout do přijatelnější stopáže, ve které se uplatní cit pro větší tempo, švih i gradaci příběhu. A fádní zakončení, které ponechává příběh přesunout na začátek jako by ani k žádné záměně nedošlo, de facto ji nikdo ani neodhalí, je poměrně neuspokojivý, co do hlediska divácké katarze. Film však ve své době u diváků zabodoval a těší se oblibě dodnes. Určitě to bylo dáno i nenadálým a hlavně novým dramaturgickým konceptem v tehdejší zoufalé televizní programové skladbě. Příchod amerického literárního klasika do jisté míry provětral pevné základy normalizační konstrukce a byl velmi vítaným a osvěžujícím závanem imperialismu. 60% (11.01.2015)