Koncert na konci léta

Tak jako preferuji spíše Mozarta než Dvořáka, tak i Amadeus je nesrovnatelně lepší než Koncert na konci léta. Pomalu získávám pocit, že hodně z atmosféry Vláčilových starších filmů měl na svědomí Zdeněk Liška, protože Vláčilovy filmy z jeho pozdního období, kde už Liška hudbu neskládal, už zdaleka nejsou tak dobré jako jeho filmy z šedesátých let. Možná se na tom podepisoval jeho sklon k alkoholu (vážně vám nepovím, kdy to s ním začalo jít z kopce, jestli už během Markety Lazarové, nebo až poté, co mu režim zakázal točit na Barrandově), možná, že za jeho úspěchem stojí právě Liškova hudba. Nevím, každopádně Koncert na konci léta je dalším slabým Vláčilovým filmem v řadě, přinejmenším v kontextu jednadvacátého století. Vážně si radši pusťte Amadea... anebo Údolí včel. (05.08.2008)

Vyprávění, jehož tahounem se zdá být scénárista Mahler (též Amadeus) se svým velkým ponorem do dvořákovských dokumentů, ale současně i s obtížně přenosným osobním mysticismem (viz "Dvořák v Americe"), vystavěným kolem bezesporu impozantního a geniálního Dvořákova díla. Až příliš jsou však znát scénáristovy silnější a slabší (zde spoluautorsky nekompenzované) stránky a menší hudební rozhled. Výsledek pak přes vzácné lokace působí televizním dojmem, hudbě by slušelo lepší propojení s příběhem, škoda i vlažného režijního nasazení a méně životných postav. 2-3* (02.12.2014)

Antonín Dvořák bol ako každý skutočný umelec tak trochu mimo reálny svet. Počty mu nikdy nešli, dokonca nepoznal rozdiel medzi dvoma a troma nulami. Neskôr nechápal, že na výchovu šiestich detí treba peniaze a zrejme sa táto téma v jeho rodine často prepierala. Podľa Vláčilovho filmu sa tu o tom hádajú ešte v dobe, keď sú už niektoré deti odrastené. Koncert je typicky vláčilovsky rozvláčny, tá hodina a trištvrte trvá subjektívne dlhšie. Kľudne si ho môžete zaradiť do kolonky artfilm, avšak niektoré momenty, ako napríklad klasické životopisné zjednodušovanie a otázka svedomia ohľadom písania na zákazku mi pripadajú trochu naivné. Vláčil však dokáže navodiť tú správnu dobovú atmosféru a nepotrebuje k tomu veľa kulís, tu by si mohli zobrať príklad dnešní filmári, snažiaci sa navodiť dojem obdobia normalizácie jedným nezatepleným panelákom. (03.12.2014)

Sterilní a bez života jak byt zhýralého fyzika po jarním úklidu. Nejpamětihodnějším okamžikem tak pro mě zůstane odseknutí staříka upíjejícího nějakou kořalku na adresu moralizujícího Dvořáka: "Víte, každý marodění je od zadrženýho pití." Svatá pravda, dědo, svatá pravda. (23.05.2014)

Radosť počúvať, radosť pozerať. Optikou všeobecne platného pohľadu na ťažkosti tvorivých ľudí s talentom je sfilmovaný aj koncertný - osobný aj skladateľský príbeh Antonína Dvořáka. Tvorcom bez finančného či rodinného zázemia sa obvykle hádžu polená pod nohy. Závistliví špinavci s vplyvom im totiž dávajú pocítiť, že žiadne zvláštne nadanie nemajú, a ak predsa, tak si ho musia vykúpiť utrápeným životom plným pochybností o zmysle tvorivej dráhy. Dráhy, ktorá až príliš často podlieha príkazom a požiadavkám masového vkusu alebo osobným vrtochom kultúrne nadutých snobov; povrchných vo všeobecnom umeleckom rozhľade, no mimoriadne nadaných v zákutiach psychologického trápenia tých, čo vyčnievajú. Spracovanie námetu nie je zjednodušujúce - teda až na prílišné tlačenie na pílu v zobrazení negatívnych postáv (užívateľ D.Moore v komentári uvádza, že pôsobili miestami ako karikatúry svojich charakterov) a rozhodne nepodlieza masovému vkusu. Pretože pozerať na x-té obdivné vajatanie venované klasikovi českej národnej kultúry podľa zavedenej mustry by zrejme viedlo k odohnaniu od obrazovky. Josef Vinklář v hlavnej úlohe prekvapil, jeho výkon bol nadštandardný. Doktor Cvach zo seriálu Nemocnica na okraji mesta prekonal sám seba, v ostatných filmoch poväčšinou splýval s ansámblom. (03.12.2014)