Vůně ženy

Na tomto filme je veľa nedotiahnutých vecí ale dvaja ľudia spravili s tohoto dielka neskutočný zážitok a to autor hudby pán thomas newman a pán pacino. Pacino vyslovene ťahá tento film na svojich bedrách až do konca a je to na ňom sakramentsky vidieť. zaslúžene dostal oscara. ostatných komentovať nebudem hlavne donnella ktorého ani nepovažujem za herca lebo jeho prejav vo všetkých filmov je nehorázne samoúčelný. každopádne vzájomné putovanie za poznaním , za pravdou a za tím čo je správne a čo nie je neskutočne pôsobivé. celá tá dlhí cesta kde sa jeden o druhom dozvedajú nové veci a musia s nimi precovať pretože každý po tom weekende už nebude mať čas opäť rozmýšlať vedie ich vzájomnú podporu a priaťelstvo k finále kde prejav al pacina na mňa pôsobil ako ľadová sprcha . oblial ma studený pot a modlil som sa aby to prestalo lebo som mal pocit že sa rozplačem ako malé decko a veľa ktomu nechýbalo možno že nejáka ta slza ušla. každopádne aj keď tý scéna nebola zrovna vrcholom filmu rozhodne je najlepšie spracovaná a dovoluje sa brestovi blisknúť ale preca je moc americká hlavne potlesk ale každopádne som si spomenul na spoločnosť mrtvých básnikov ktorý so mnou spravili niečo podobne a čert to zober ja mám také filmy rád. nenudil, potešil a prinútil uvažovať. pacino je pán herec a obdivujem ho. (01.08.2008)

Herecký koncert Maestra Pacina. Taký koncert, že ani zapredaná akadémia už nemohla konať inak a namiesto nekonečného dávania nominácií mu dali sošku. Pretože zahrať slepého lepšie ako hocijaký slepec, to je proste nadľudský výkon. Prvýkrát môžem povedať, že jeden herecký výkon ma zaujal viac ako samotný príbeh, samotný film, samotný dej. Proste mi stačilo pozerať len na Ala. Už len to bolo zážitkom. Pri vyslovovaní každého slova. (04.08.2021)

Hodně dlouhý, hodně předvídatelný, hodně patetický, hodně krásný, doslova nádherný film, plný nezapomenutelných scén. Al Pacino předvedl cosi naprosto geniálního, zaslouženě získal Oscara, ale krom toho a mimo jiného, úžasného, je ve filmu cosi ryze lidského, mylně pokládáno za naivního, čemu se říká zastání. Zastat se někoho, není samozřejmost. A zastat se kluka, kterého chtěli vylít ze školy a posrat mu tak potažmo celý život pro nic za nic, kvůli tomu i ty přemrštěné ovace v závěru filmu odpouštím. "Už jste skončil?" "Teprve se rozehřívám."  Tango, Ferrari, vůně ženy, Díkůvzdání, v uniformě na hotelu, jaguárová pomsta, závěrečná řeč a nenormálně vtipný gag malé jedovaté holčičky "...nezapomeň na procházku", která mě shodila z gauče a skvělý mlíčňák Chris... Nostalgie za starými filmy tohoto ražení a radost, že se k nim člověk dorve kdykoliv. Pro filmového fanouška povinná jízda. (04.08.2021)

Existuje kategorie filmů, která v první řadě člověka donutí vrátit se ke dříve hodnoceným titulům, změnit na ně pohled a opravit počet hvězdiček jim přisouzených. V případě Vůně ženy jsem nejdřív shlédl italský originál a přisoudil mu čtyři silné hvězdičky, po nynějším shlédnutí amerického remaku musím přidat pátou hvězdičku a u Brestova filmu nemůžu jít víc než na tři. Což o to, snímek je to pořád dobrý, jenže v té konfrontaci člověk pochopí, co to znamená umytý, vyžehlený a navoněný komerční titul proti syrovému uměleckému dílu, které se neohlíží na úspěch u nejširší divácké obce a podřizuje se především tvůrčím záměrům scénáristy a režiséra. Al Pacino svého plukovníka hraje skvěle, jenže Vittorio Gassman v italské verzi svého kapitána Fausta nehraje, on jím prostě je. A je jím proto, že mu scénář nepředepisuje patetické kecy, předvídatelné sentimentální chování a žvásty. Gassmanův důstojník autenticky nenávidí, závidí, ponižuje, touží a miluje, jeho americký protějšek se pohybuje v rámci přeslazeného scénáře, který se mění v závěrečné půlhodině v typicky hollywoodský kýč. Pistole v americké verzi je jen rekvizita, která slouží k efektní scéně, kde divák spolu s Al Pacinovým společníkem počítá, za jak dlouho rozebranou zbraň dá slepý důstojník dohromady, k několika dialogům a ke zdánlivě vyhrocené scéně, kde už divák dopředu ví, že musí v duchu očekávání publika dopadnout dobře. V italské verzi je to skutečná zbraň, která může kdykoliv ublížit a zabít. Italský kapitán chlastá a kupuje si děvky, jeho americký protějšek o tom maximálně mluví a zmůže se na pár vulgarismů. U amerického filmu se vlastně divák nemusí bát ani o plukovníka, ani o studenta Charlieho, protože je jasné, že vše se nakonec musí v dobré obrátit. Ten rozdíl mezi evropským a americkým pojetím dramatu je zkrátka drastický. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2009)

Ve skutečnosti moc příjemný film s klasickým feelingem Hollywoodu 90. let. Naneštěstí celý ten příběh je tak moc patetický a sladkobolný, že to bylo trochu moc i na mě (a to já v tomhle ohledu snesu poměrně hodně). Vůně ženy kombinuje několik často využívaných schémat do jednoho jediného děje. Snaží se být klasickým srdcervoucím dramatem o sblížení postiženého a opatrujícího, školním příběhem chudý dobrák vs. bohatí floutci a vlastně i jakýmsi soudním dramatem o lidské morálce. Brest to poměrně šikovně zvládá ukočírovat dohromady, ale ta tíha sentimentu jednotlivých momentů je opravdu zdrcující. Výsledkem jsou pak někdy až téměř pitomé okamžiky (slepý řidič ve velké rychlosti zatáčí podle pokynu), které zas jindy vyvažuje působivost vztahu mezi hlavními postavami. Hezký film, který by ve vážnějším a ukočírovanějším provedení mohl být ještě lepší. 6/10 (27.05.2018)