Smrt si vybírá

Úvodní chytlavá melodie Karla Svobody je úžasná. S řadou dalších písní tohoto hitmakera se můžeme setkat v průběhu filmu, kde vytváří někdy možná až příliš výraznou kulisu této "pošťácké" detektivky. Detektiv amatér v podání Václava Postráneckého, kolega a kamarád zavražděného, dělá vše proto, aby se dostal do maléru. V závěrečné honičce mu pomáhají všichni "svatí" (pošťáci). Na rozdíl od jiných zde komentujících jsem pachatele tak snadno neidentifikoval, i když je pravda, že dotyčný mi byl od začátku veskrze nesympatický. Naproti tomu Jana Šulcová (imitující zpět Marie Rottrové) působila veskrze sympaticky. Nejen když zpívá: "Život utíká, jako když práskneš bičem do koní. Růže rozvitá, co včera zvadla dnes už nevoní...." (27.06.2018)

50% - Jedna z lepších kriminálek té doby, nebudeme-li se tedy moc šťourat v situaci, kdy řidič poštovního vozu vedle svého zaměstnání, tak říkajíc v době svého osobního volna, vypátrá vraha svého parťáka, zatímco slavná socialistická Veřejná bezpečnost za tu dobu stihne co? Velký kulový. To není zrovna dobrá vizitka a nejspíš to nikoho tenkrát vůbec nenapadlo. Jo vlastně zatkla ty dva, co kradli umělecké předměty a prodávali je do zahraničí, to bylo asi důležitější než pachatel vraždy. Jinak se mi to celkem líbilo, ale samozřejmě žádná velká bomba, před kterou bych si sednul na zadek s otevřenou pusou, to není. Nejvíc se mi asi líbil Jan Libíček, byl takový správně „přirozený“ a pak ještě můj oblíbenec Bohumil Šmída v malé roličce policejního odborníka. (15.06.2015)

Jaroslav Kořán scénář situoval původně do taxikářského prostředí, přenesení do pošťáckého proti vůli autora (stiženého následně zákazy publikování) samozřejmě ubralo drsnosti a autentičnosti. Škoda, že roli zpěvačky si nezahrála sama Rottrová a muzikanti z Flaminga alias Plameňáků byli nadabováni. Každopádně jejich jazzrock v hudební složce zní dodnes autenticky. (24.02.2012)

Celkem nudná kriminálka, kterou spestřovala hudba legendárního skladatele Karla Svobody a zpěv Marie Rottrové, ta propůjčila hlas Janě Šulcové. Jana Šulcová v jedné scéně vypadala úplně jako Marika Gombitová. Václav Postránecký se procházel po železničním mostě v Hlubočepích. Most protíná Prokopské údolí v jeho severovýchodní části. Když pod ním projdete a půjdete směrem na západ, rozprostře se před vámi kus romantické přírodní scenérie na okraji Pražské kotliny. Divím se, že se Václav Vorlíček podílel na psaní scénáře. No, budiž mu k dobru, že psal i něco jiného. (07.11.2009)

Dejte si na ně pozor, vážená slušná socialistická společnosti, na ty podezřelé, podvratné, chlastající a nezodpovědné hudebníky. Stýkají se s tlustými mafiány v černých brýlích (chudák Libíček nemohl v té začouzené hospodě vidět na krok), pašují kradené zboží a vraždí. A když se mezi ně zaplete krásná nevinná dívka jako zpěvačka (Jana Šulcová), nemůže to s ní dobře skončit. Ještě, že je tu vyšetřující pošťák, který případ rozklíčuje. ..........to je ale nesmysl a až z toho číší tehdejší politická masáž. Z dnešního pohledu působí toto dílo smutně úsměvně, hudební vstupy kapely až směšně trapně. Říkali mi spolupřihlížející pamětníci, že na takovou hudbu se tedy rozhodně davy nehrnuly. (29.03.2013)