Kouzelný měšec

Velmi příjemná pohádka z dob, kdy čeští filmaři pravidelně spolupracovali s našimi německými sousedy a vzniklo hned několik výpravných a především kvalitních pohádek (Jezerní královna, Pták Ohnivák...). Vtipný děj, řada hlášek (rozpáral mi pradědečka...) krásné exteriéry, příjemní herci (Saša Rašilov je prostě k nakousnutí), zlo bylo potrestáno, dobro zvítězilo, on a ona se vzali, zkrátka, co jiného si přát? (26.02.2012)

Mě se tahle pohádka docela líbila. S naší pohádkovou elitou let mnohem dřívějších než vznikla tato,se to dá těžko srovnávat,ale rozhodně je to jedna z těch lepších. Pohledná němka Tina Ruland rozhodně měla(má)něco do sebe a vůbec nebyla špatnou volbou. Sice se na pohádce podíleli němci,ale je vidět,že ten nejzákladnější základ tvořili vynikající režisér Václav Vorlíček a spousta kvalitních českých herců--->70% (24.11.2012)

Je tady 57%... Nevidím jediný důvod, proč bych tomuto dílku měla dát tak nízké hodnocení. Pohádka mi přišla nadmíru originální, pamatuju si ji ještě z dětství a vždycky se mi líbila. Bočanová je vynikající pro roli popletené čarodějnice a Huhla je krásná netradiční změna ve stálých pohádkových kolejích. Možná tvůrci sáhli do různých zdrojů, aby tohle stvořili, ale výsledná "překombinovanost" je vynikající guláš s chlebem. P.S.: Odjakživa mi přišlo naprosto geniální, že někdo chodí celý film s boulí na hlavě :D (07.03.2013)

Scénáristka Jarka Kovaříková spolupracovala rok před Kouzelným měšcem i na dalším Vorlíčkově počinu. Pohádka jako vystřižená z Říše pohádek (nejen tou kouzelnou sklěněnou koulí). Spolupráce Václava Vorlíčka a Miloše Macourka navozuje pohádkovost. Bludimíra (skvělá Mahulena Bočanová namluvená Simonou Stašovou) představuje správné zlo, Huhla odpovídajícího sluhu - bambulu. Jednoduchá zápletka podána opravdu kouzelně. Maximálně využit kominík (Stanislav Zindulka) proměněný v hrábě: "Praštil jsem každého, kdo si to zasloužil," říká králi. A princ v podání Saši Rašilova? "Skromný badatel a šlechtic každým coulem." Exteriéry: Telč, Náměšť nad Oslavou, Okoř, Průhonice, Kokořín. (24.07.2008)

Nějak to nebylo ono, porevoluční pokukování po velké výpravě ala prachy na Západě tu působili dosti směšně už tehdy, dnes však lacinost (především triků) pohádku vyloženě sráží. O toporných hereckých výkonech zahraničních herců (asi na lepší nebylo) nemluvě. Troškovské (pitomé) pitvoření, které je bůhvíproč už třicet let vydáváno za nadsázku, je už samozřejmě přítomno, stále je ale drženo na uzdě. Námětu a scénáři chybí samozřejmě dramatičnost a byť nejsou vyloženě zlé, nechávají diváka chladným a do děje jej nevtahují. Jenže další porevoluční nešvar, nereálná dokonalost exteriérů, odsuzuje pohádku do světa neživotaschopných skanzenů a navoněných turistických památkových center. To co bylo uprostřed žalostného stavu památek  za komunismu nutností, ukazuje se dnes jako deviza. Vláčilovy filmy plné opadané omítky a hnoje jsou vlastně nádherné, neb z nich kouká život. (24.01.2022)