Temné slunce

Vrcholné dílo Vávrova "recyklačního" období. Pokud je něco co mi na osobě Otakara Vávry vadí, tak je to především kopírování jiných tvůrců, které alespoň v předchozích letech nebylo tak očividné. Temné slunce vygradovalo tuto jeho bizarní úchylku do nebeských výšin. Ztratila se chladná Florence Marly a inženýr Prokop procházející situacemi, jež jsou bližší halucinacím způsobeným horečnatým blouzněním. Místo nich se zde objevuje unylý, nudný Prokop a Magda Vašáryová, jež není tou femme fatale jako Florence Marly ale pouze znuděná a zbohatlická mladá dívka. Přestože není blíže určené datum a čas, v němž se děj odehrává, zcela jednoznačně lze vyvodit z vodítek poskytnutých filmem, že se odehrává někdy v 80. letech. Ale o to by ani tolik nešlo, "dobová aktualizace" nemusí filmu nutně škodit, pokud ovšem tak není ve stylu Temného slunce. Pacifistický Čapkův román je přepracován a do jeho samotné podstaty vloženy dobově ideologicky poplatné motivy. Co zde mají co dělat záběry na dlouhovlasé hiippies, které jakoby kombinovaly Formanovy Vlasy a díl Mimikry ze Sequensova seriálu 30 případů majora Zemana. Vrcholem všeho je ale velké množství scén, které se téměř do puntíku podobají svým protějškům ze starší Vávrovy adaptace Krakatitu. Korunu všemu pak nasadil závěr ne zcela nepodobný některému ze zombie hororů. Vhodné pouze pro otrlé jedince se silným žaludkem. (15.02.2010)

Doteď bych nevěřil, že se dá nějaké převedení knihy do filmu zprznit tak nenápadným a přitom neskutečně odpuzujícím způsobem, Čapek rotuje na Vyšehradském hřbitově takovou rychlostí, že si z něj tamní inteligentní hmyz zbudoval malou elektrárnu. A navíc je s podivem, že za dílem stojí Otakar Vávra, obzvlášť při vědomí toho, že o nějaké to desetiletí předtím zvládl stejnou látku zpracovat o mnoho lépe, jenže tehdy bez nechutného politického zadání (ach, jak roztomile působí ti zlí, nevlídní a dekadentní imperialisté), bohužel je ale neskutečně špatné i řemeslo, hudba je jednoduše odporně dobově podbízivá a při akčních scénách nejspíš pustili za kameru nějaké jugoslávské výrostky, kteří byli v Československu na rekreaci se svými prominentními potentátními rodiči. A jako poslední hřebíček je převedení děje do současnosti (tedy začátku osmdesátých let), Čapek se nemůže podobně jako Jules Verne převádět do současnosti, výslednému dílu to prostě nesluší. (16.02.2014)

Ano, nějak se ty předchozí velkofilmy asi musely revanšovat, ač je zde vlastně vše nechtěně legrační, době přizpůsobený scénář není úplně špatný a Ondřej Brzobohatý (který si roli se svými partnerkami jistě užil) či Rudolf Hrušínský drží určitou kvalitu, jež dělá film v pohodě sledovatelným, i když se ve finále skutečně jedná o odfláknutou režisérskou rutinu a trapnou agitku o imperialistech z celého světa. Režisér se po tvůrčí stránce nejvíce "vyřádil" na roztomile přehnaném obrazu zámořských hašišáků, kteří měli tendenci se nebezpečně množit i v socialismu aneb Hippie Sodoma Gomora. Nicméně mistr Vávra si tento úlet mohl dovolit a tím je tak nějak vše omluveno a mnou sledováno s úsměvem. (04.10.2012)

Po pravdě nechápu, proč tento film zde má až tak špatné hodnocení.... Soundtrack od Pospíšila je parádní. Na tehdejší poměry jsou i vizuální efekty poměrně hodně dobře promakané. Možná že se to srovnává hodně s původním Krakatitem, který jsem ještě neviděl, ale samo o sobě mi to příjde docela dobré. Jen ty herecké výkony mi přišly mizerné a dost to srážely. Zároveň také nechápu, jak je možné že to tu hodnotilo tak málo lidí, protože mi přišlo, že ten film není až tak nízkorozpočtový. Je to celé velká záhada, ale nebýt těch špatných hereckých výkonů, dal bych asi o hvězdu víc.... Škoda. (09.02.2011)

Tak dlouho jsem čekal na to, abych tento film mohl vidět. A při jeho sledování jsem dlouho čekal na to, až bude konec. Nedivím se současným televizím, že tento film vůbec neuvádí. Je to děsný brak! Kdybych nevěděl, že režisérem byl TEN Otakar Vávra, tolik by mě to nepřekvapilo. Ale i mistr tesař se někdy utne...v tomto případě to byl ovšem přímo výbuch. Kraktit je holt silná třaskavina a mělo by se s ním zacházet nanejvýš opatrně. Poprvé se to podařilo, podruhé už tvůrcům Krakatit vybouchl v rukou. A nezachránilo to ani hvězdné obsazení (skutečně toporné postavy), nákladná výprava ani asi jediná davová hippie scéna v historii československého filmu (a kupodivu zde nebyli za ty špatné). Odpad nedávám jen kvůli mé slabosti pro sci-fi filmy před rokem 1989. (06.09.2009)