Ztracený víkend

Slušná štúdia alkoholického rozkladného tápania v prevažne konverzačnom filme. Nevyslovený súhlas s filmom dal aj vari najslávnejší americký spisovateľ - alkoholik Charles Bukowski, keď v jednom z pravidelných stĺpčekov pre akýsi undergroundový časopis spomenul, že telku nepozeráva, ani filmy. Počas dlhej doby si pozrel len jediný - Stratený víkend - aby sa presvedčil, či je pravdivý. Následný hodnotiaci úsudok z jeho strany chýba a podľa hesla - "Kto mlčí, svedčí" - to snáď možno brať za Bukowského mlčky prejavený súhlas. (21.05.2013)

Hollywoodsky mäkučký pohľad na úskalia alkoholizmu, silu lásky a nádej. Ray Milland je skvelý, réžia, opatrne nás sprevádzajúca čoraz hlbším pádom hlavného hrdinu, taktiež. Počiatočný chlad a apatia k postave prerastajú v súcit a ľútosť. Len škoda toho príšerného záveru, ktorý zráža celkový dojem o celú jednu hviezdičku. Ináč rozhodne film, po ktorom nebudete mať chuť na panáka. (16.01.2005)

Billy Wilder znovu potvrdil, že se neminul filmovým řemeslem a opravdu umí. Během 101 minut seznámil dokonale diváky se všemi fázemi alkoholismu, a to v době, kdy se o něm zřejmě ještě úplně nemluvilo jako o nemoci. Jediný problém jsem měl snad s hereckým projevem hlavního hrdiny, který mi opravdu nepřišel příliš dobrý a absolutně nechápu, jakým nedopatřením mohl dostat sošku za hlavní herecký výkon. Jasně, pár klíčových momentech si střihl skvěle, ale při běžných situacích působil poněkud křečovitě a groteskně. Tenhle zásadní nedostatek logicky srážel můj divácký dojem. Příběh mě nebavil po celou stopáž, ale nabízí spoustu opravdu zajímavých, inteligentních a silných momentů. A souhlasím se spolukomentátory, závěr mě také teda nedostal. (07.12.2019)

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice. (18.04.2013)

Možná jsem očekávala až příliš, i když si myslím, že i to příliš by se z takového námětu dalo vytřískat docela bez problémů, protože je to dost citlivé téma. A některé scény mi skutečně na city zahrály, bohužel ale skončily dřív, než jsem se do toho stihla pořádně ponořit a než mi stačila ukápnout slza. Nedokázala jsem se prostě s hlavním hrdinou sžít, nevytvořila jsem si k němu žádné pouto a to není dobře. Takže jsem u toho jen seděla se sklenkou vína a nakonec mě to vážně neodradilo od pití alkoholu. Navíc za ten závěr musím hvězdu ubrat, takhle to nemělo skončit... (14.11.2015)