Ztracený víkend

Mladý, pohledný a jistě i nadějný spisovatel se ocitá ve spárech alkoholové závislosti. Jeho přítelkyně i bratr se všemožně snaží mu od této zhoubné neřesti pomoci. Spolu s bratrem mají vyrazit na ozdravný víkendový pobyt. Na ten nakonec odjíždí bratr sám a stejně tak o samotě zůstává se svým zákeřným přítelem, alkoholismem, i náš pisálek. Celý víkend má na to, urovnat si vše v hlavě, bohužel opilost k řešení vůbec nepomáhá. Mladík postupně utratí všechny peníze, skončí na záchytce a kdyby nebylo jeho milované přítelkyně, bůhví, jak by dopadl jeho celý život. Na svou dobu velmi otevřený pohled na zmařený život člověka stiženého alkoholismem. Dokonce výrobci alkoholu chtěli podplatit autory, aby film vůbec nespatřil světlo světa. Film je oceňován nejen na poli diváckém, ale i akademickém, získal 4 ocenění, mezi nimi i to nejvyšší - film roku. A po právu. Ray Millard v hlavní roli svou roli pojal velmi zodpovědně a diváka až mrazí při jeho opileckých výstupech. Jeho oddaná přítelkyně a láska, která se snaží bojovat za lepší zítřky, je naprosto okouzlující a já osobně jsem jí držela všechny pěsti, aby svého milého přivedla konečně k rozumu. Alkohol je jedna z velkých metel lidstva a je jen dobře, že i v takto rané filmařské době se našli tací, kteří se odhodlali a podle knižní předlohy zpracovali film. (20.08.2012)

Hollywoodsky mäkučký pohľad na úskalia alkoholizmu, silu lásky a nádej. Ray Milland je skvelý, réžia, opatrne nás sprevádzajúca čoraz hlbším pádom hlavného hrdinu, taktiež. Počiatočný chlad a apatia k postave prerastajú v súcit a ľútosť. Len škoda toho príšerného záveru, ktorý zráža celkový dojem o celú jednu hviezdičku. Ináč rozhodne film, po ktorom nebudete mať chuť na panáka. (16.01.2005)

Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok, chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem, svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce, Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto drinking drama může směle rovnat těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického - The End... (10.05.2014)

Marně si vybavuju, kolik filmů o opilectví jsem viděl. Možná něco z domácí tvorby, ale žádný nebyl takhle zdařilý. Škoda toho nedomyšleného konce, protože zázraky se nedějí, ne tak rychle. Mám jednoho známého, a ten byl před lety taky na léčení. Dopadl tak, že každé dva roky se do léčebny vrací... Přednášet současným chudákům o tom, jak tehdy pil a přestal. Líčil nám ty historky v přestávkách na oběd a nebyly to veselé příhody. Zoufalství a beznaděj objevené na dně každé lahve. Viděno v českém dabingu (ČT 1993), Milland a Vladimír Brabec jsou skvělí. (27.01.2015)

Na IMDB je Ztracený víkend řazený mezi filmy-noir. Už vidím všechny ty fanoušky Chandlerovských adaptací, jak se začali vrtět na židli. Faktem ale je, že Wilderova studie má s noirovkami dost společného. Kromě charakteristické práce se světlem je to i zkažené bezvýchodné prostředí, v němž se snímek odehrává (vč. narážek na dobu prohibice a globální recese třicátých let, které dali vzniknout moderním detektivkám, zločineckým organizacím a napomohly bujení alkoholismu). Styčným bodem s filmy noir je i morálně pokleslý hlavní hrdina, který je schopný kvůli flašce plazit se po cizích kabelkách a v pozdější fázi i po zemi. Kamera filmu je nápodobou halucinačního tripu. Úzkostné stavy abstinence snímá v nezvyklých úhlech a velkých detailech, v delirickém bloumání po ulicích vyřezává Millandovu postavu z pozadí pomocí zadní projekce, apod. Škoda jen toho patetického happy endu. Ten si mohl Billy odpustit. (18.02.2012)