Vilém Pfeiffer

Vilém Pfeiffer se narodil 5. srpna 1910 v Praze. Vyrůstal v Bratislavě, kde v něm matka, ochotnice, probouzela umělecké sklony. Už jako dítě hrál u ochotníků a po návratu do Prahy také v dramatickém kroužku Intimní scéna.

Na popud režiséra Jana Svitáka se ve čtrnácti letech rozhodl pro profesionální hereckou dráhu. Odešel z reálného gymnázia a bez herecké průpravy získal zkušenosti u kočovných venkovských společností Z. Melíška, A. Brázdové a J. Bittla (1927 – 1935). Pozitivní vliv na něho mělo krátké působení v D 34 E. F. Buriana (1935 – 1937).

Po roce hostování na scéně činohry pražského Národního divadla (1938) působil jako herec a režisér na oblastních scénách v Kladně (1939 – 1940) a Plzni (1941 – 1943) a v letech 1943 – 1948 na malých pražských scénách Intimního divadla, Nezávislého divadla, Divadla kolektivní tvorby, Divadla Nového života v Alhambře, Lidové činohry, Armádního uměleckého sboru Víta Nejedlého, Divadla města Žižkova aj.

Po zbytek své životní dráhy už prodlel mimo Prahu: Státní divadlo v Ostravě (1948 – 1953), Městské oblastní divadlo v Benešově (1953 – 1955), jihlavské Horácké divadlo (1955 – 1959), kde byl též jako režisér a umělecký ředitel, a Divadlo bratří Mrštíků v Brně (1959 – 1976), odkud odešel na odpočinek.

Na řadě štací mu byla za partnerku i dlouholetá manželka, herečka Lola Skrbková (1902 – 1978), se kterou se seznámil u Buriana v D 34, na jehož scéně byla stěžejní umělkyní. Byl charakterním hercem, jež kromě svého atraktivního urostlého zjevu využíval svůj jemný lyricky zabarvený hlas.

Ať už ztvárnil milovníka, dramatického hrdinu nebo i malou epizodní postavičku, vždy pracoval promyšleně a hlavně zodpovědně v inscenacích „Máj" (kat), „Loupežník" (Profesor), „Strýček Váňa" (Serebrjakov), „Jan Hus" (Václav IV.), „Naši furianti" (Dubský), „Maryša" (Lízal), „Nápadníci trůnu" (Mikuláš) či „Bouře" (Prospero).

Jeho výkon ve hře „Máj" zaujal roku 1936 režiséra Martina Friče, jež nu nabídl titulní úlohu do komedie ŠVADLENKA (1936). E. F. Burian mu však nedal povolení, tak debutoval až po odchodu z D 34. Pfeiffer nejčastěji představoval postavy inteligentů, mužů zákona či záludných padouchů.

Do roku 1954 hrál např. typografa Hynka (ŽENA POD KŘÍŽEM), kamaráda (DĚVČÁTKO Z VENKOVA), štábního strážmistra (HORDUBALOVÉ), povaleče (VČERA NEDĚLE BYLA), čeledína (JEJÍ PASTORKYNĚ), agenta Dostála (KLAPZUBOVA XI.), Kubáta (V POKUŠENÍ), strážníka (ŽENY U BENZINU), Martina Veldu (KRÁLOVNA STŘÍBRNÝCH HOR), adjunkta Ptáčka (OSMNÁCTILETÁ), strážmistra (PŘÍKLADY TÁHNOU), zámečníka (DVOJÍ ŽIVOT), řidiče Vlčka (KDYBYCH BYL TÁTOU), Krejzu (MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA), Ing. Balcara (DRUHÁ SMĚNA), Piksu (JAN CIMBURA), Kalibu (BARBORA HLAVSOVÁ), hrabě Bořitu (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ), Chrudimského (13. REVÍR), sedláka (V HORÁCH DUNÍ), policistu (ULOUPENÁ HRANICE, ČAPKOVY POVÍDKY), SNB (FRONA) aj.

Často spolupracoval s režisérem Martinem Fričem. Divadlo však pro něho bylo vždy prioritou. Po jednadvacetileté přestávce si díky Karlu Kachyňovi zahrál hlavní úlohu hospodáře Jurici v dramatu ŠKAREDÁ DĚDINA (1975). Tato role opět nastartovala jeho kariéru, v níž má pouze čtyři filmy.

Byl Festem v Kavčiakově slovenském BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH (1977), vesničanem Holíkem v dramatu SÓLO PRO STAROU DÁMU (1978) Václava Matějky, vesnickým muzikantem v Krejčíkově BOŽSKÉ EMĚ (1979) a zcela naposledy ochrnutým starým dědou Jonášem v Balíkově dramatu KONEČNÁ STANICE (1981).

Pfeiffer hrál i v rozhlase („Kluci zpod Grúně", „Poslední vlak z Frývaldova", „Lazebník sevillský", „Kat", „Milenci z kiosku", „Byl jednou jeden chlapec", „Bratrstvo", „Pátrací skupina zasahuje", „Konec dětí", „Gypsová dáma", „Čas na zázrak", „Evžen Oněgin", „Lumpacivagabundus", „Kladení do hrobu", „Vraždy z archivu", „Zlatý solid", „Dlouhohrající klavírista" apod.) a televizi (inscenace SPOLUŽÁCI, ČLOVĚK ODJINUD, PROKOP DIVIŠ, ZLATÁ PANNA, ŠAHRAZÁD a nebo seriál LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH).

Jako levicově orientovaný se po roce 1948 veřejně angažoval ve straně a v odborech. Což mu vyneslo Vyznamenání Za vynikající práci (1966), titul Zasloužilého umělce (1976) a Medaili J. K. Tyla (1983). Vilém Pfeiffer zemřel 31. ledna 1986 v Brně ve věku nedožitých šestasedmdesáti let. Svoji manželku přežil o osm let.

Jaroslav "krib" Lopour