MHJ1999L

Můj nejoblíbenější skladatel, který skládá nejstylovější hudbu k akčním filmům a nejfantastičtějším k čistě dramatickým záležitostem pro čistě Americké filmy pochází z Německa. Hans Zimmer je nejoriginálnější, svou hudbu pořád mění a nikdy jí nenechává stejnotvárnou, výborně kombinuje počítačové prvky s čistými smyčci a žesti a díky němu má tedy hudba ten správný šmrnc a jeho možnosti od A do Z uplatní v každém filmu. Při jeho akčních (a přitom naprosto emocionálně propracovaných!) peckách jako je hlavně trilogie Batman, Sherlock Holmes (Discombobulate) nebo Počátek (Dream is collapsing) mi zůstává rozum stát a to ani nemluvím o tomhle. Dále nesmí samozřejmě také chybět ani hudba z Andělů a démonů, Duelu Frosta/Nixona, Kruhu a nebo Lepší už to nebude - tyto soundtracky považuji za jeho vrcholnou tvorbu.      

Asi ten nejlepší filmový skladatel vůbec. Jeho soundtracky je nutné slyšet, protože když se vám to nepodaří, tak vlastně ani netušíte kolik vám toho uteklo. U mne na stejné úrovni jako Zimmer, stejně originální, emocionální, stylový a ve svém oboru nadprůměrný. Jeho tvorba jako třeba hudba z Volného pádu je naprosto dech beroucí, James Newton Howard si přesně uvědomuje co musí udělat a vcítí se do filmu natolik, že jeho hudba ho vypráví za něj. Taky nesmím zapomínat na Signs, kde jeho ďábelské housle a roztříštěný zvuk často někdo uplatňuje. Taky mě samozřejmě potěšila spolupráce s Zimmerem na Batmanovi, z kterého vyprahla krásná věc. (A abych nezapomněl na jeho Vesnici). 

Mám ho rád, protože jeho hudba je lidská. Kdo by složil hudbu lépe k filmu jako Vykoupení z věznice Shawshank?Dále je tady Americká krása nebo Hledá se Nemo, ale kdybych chtěl vyjmenovat všechnu jeho výjmečnou hudbu, byl bych tady do večera. Používá netradiční, často cizokrajné prostředky k navození absolutního dojmu, o který mu jde. Jeho hudba je buď absolutně čistě, báječně a neuvěřitelně radostná, nebo absolutně čistě, báječně a neuvěřitelně smutná. Co na to říct? Vysvětlete mi, jak to že mu vždy ten oscar uteče?

Jaké by byly velkofilmy bez Jamese Hornera? Například jeho úžasní Vetřelci - ti prostě nemají chybu. Kdyby se asi nechytil Jamese Camerona, tak nevím, co by dělal. O tom taky samozřejmě později svědčí třeba Avatar - jeden z filmů, který mě nejvíce za poslední dobu dostal. Moji miláčci jako třeba Bishop's Coutdown si zasluhují první místo na seznamu nejdepresivnějších soundtracků, jeho rány mě udivují a naplňují pocitem výborné hudby. To všechno uzavírají věci jako Titanic a Apollo 13, které patří pořád do první hudební filmové třídy.     

Co by dělali bratři Coenové, kdyby u svých geniálních a nadčasových děl, neměli někoho, kdo by jejich záležitost jen v klidu dotáhl? Už ve svém prvním filmu  si vedl geniálně - Zbytečná krutost pro něj byla výzvou, kterou využil a tak rozjel svou kariéru. Dále následovalo Psycho III, kterému dodal úplně opačný nádech, než měl na začátku. Následoval Rob Roy, v kterém dokázal svůj smysl pro práci s klasickou hudbou. Jeho soundtrack k Fargu považuji za jeho vrcholnou práci - Fargo, North Dakota je naprostá epická bomba, kterou později jen doplňuje něžná a hebká skladba Dance of the Sierra. Soundtrack z Muže, který nebyl je jeho úplně nejlepší skladba - Trial of Ed Crane. Existuje kolektiv, kterému se říká: Ethan, Joel, Carter.     

Univerzální soundtrack k filmu Avengers nebo ke Cast away u mne rozhodli a přesvědčili mě o těchto (pro mne kdysi skrytých) hudebních hodnotách. Potom tam už byl jen Forrest Gump - tak co k tomu říct? Dokonalé využívání orchestru a klavíru (tedy sólového) k navození dokonalé atmosféry, která šlape na paty Thomasovi Newmanovi. (Kdybych nebyl ohledně hudby tak přísný, prohlásil bych ho za druhého Thomase Newmana. Nebo snad Thomase Newmana za druhého Alana Silvestriho?)

Skladatel z českých krajů, který má ale mnohem větší předpoklady vyvolat v lidech zájem (tedy svojí hudbou) než kdokoli jiný z Hollywoodu. Za jeho nejlepší filmovou hudbu považuji Údolí včel, Spalovače mrtvol a filmy Jana Švankmajera - Zahradu nebo Byt. Jeho hudba dokonale zapadá do krátkometrážního dění a jeho propracované vážné melodie uvádí do hypnózy při sledování filmu každého! 

Filmová klasika. Nic jiného, klasika a taky vlastně ještě špetka nápaditosti - tyto dvě kombinace umí a dokážou vytvořit celkem dobrou cestu k naprostému hudebnímu úspěchu. Již u Psycha Alfreda Hitchcocka jsem měl ten významný pocit šílenství. Ostré smyčce, zakončené prudkými odtahy. Ještě že se u něj držel. Nebo hudbu k Občanu Kaneovi, Mysu hrůzy nebo k filmu Na sever severozápadní linkou. Co má ale ovšem mé největší uznání a nejširší obdiv, je soundtrack Vertiga.

Nemusím sice všechny jeho věci, ale když už přijde na něco speciálního, tak říkám sem s tím. Jeho Schindlerův seznam je víc než jen hudba, je to NAD věc, která se v dnešní hudbě nesmí opomínat (ach, to podání krásných houslí, či jiného sólového nástroje v té dokonalé melodii mne uvádí do pláče...). Zkrátka bych to shrnul tím, že Steven Spielberg ve spojení s Johnem Williamsem a pár herci dokážou vytvořit opravdu brilantní věci. Jako jeho vrchol Typické filmové americké hudby bych dodal jeho krásnou hudbu k Jurskému parku - prostě krása! 

Jediná věc - nic jiného by k tomu nebylo vlastně ani nutné dodávat - snad jen: Obešel by se bez tohoto tvora David Lynch? Ať už se jednalo o naprosto krásnou emocionální jízdu v Modrém sametu, kde převáděl naprosto perfektní a jedinečnou (mezi námi filmovými skladateli) klasickou formu hudby, při níž jsem hekal, nebo snad o naprosto spanilou, zvláštní a duševní jízdou po Mulholland drive. Při všech jeho skladbách jsem omámen a prožívám maximální pocit štěstí.