Suďba čelověka
The Destiny of a Man
Osud človeka
Fate of a Man
Režie:
Sergej BondarčukKamera:
Vladimir MonachovObsahy(2)
Na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova natočil Sergej Bondarčuk v roce 1959 svůj režisérský debut a zároveň se zhostil hlavní role. Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, jehož klidné živobytí naruší válka, která ho postupně připraví o vše. Přesto se dokáže zvednout a kráčet životem dál. Osud člověka byl natočen poměrně záhy po skončení druhé světové války, přitom však nesází na vlastenecký patos. Naopak, všímá si více toho, jakou spoušť napáchala válka v životech miliónů obyčejných lidí. Právě takové filmy (připomeňme například snímky Jeřábi táhnou či Ivanovo dětství) však mají schopnost zprostředkovat hrůzy války opravdověji než výpravné, oslavné epopeje. Oproti tónu Šolochovovy novely, která glorifikuje hrdinství prostého člověka, zdůrazňuje Bondarčuk expresionistickými filmovými postupy iracionalitu války a šílenou náhodnost přežití jednotlivce. Některé scény (rampa koncentračního tábora, útěk ze zajetí) působí podivuhodně současným dojmem. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Někteří uživatelé tady napsali, že tenhle film je prost komunistické propagandy. Tu musím konstatovat, že takoví lidé nemají ponětí o čem mluví. --- Některé Šolochovovy romány se dají číst. Rozrušená země, a ovšem Tichý Don. Skrze bolševický generální nátěr v nich pronikají na povrch zajímavé střípky realismu. Osud člověka je z jiného ranku, je to krátká agitační próza nedbale líčící nereálný příběh. --- Když jsem se na film po letech podíval, nestačil jsem žasnout, jak drze Bondarčuk předkládal zřejmé lži lidem, kteří skutečnost poznali na vlastní kůži. Ale takové to bylo, i mnohem později; bezostyšné lhaní bylo všudypřítomné, do zblbnutí, a svým způsobem to vlastně fungovalo. --- Film má hodnotu jako vrcholné dílo sovětské vlastenecké propagandy. ()
10/10 Povedený nadčasový kus - retrospektiva života jedoho ze statisíců ruských mužů - těch 'šťastnějších" - i když na ztrátě rodiny není toho mnoho šťastného, tedy spíš přeživších zajetí a vysilující otrockou práci pro německou třetí říši. Režisér a představitel hlavní role Sokolov odchází na frontu, ale je se spoustou dalších spolubojovníků zajat němci. V nelidských podmínkách postupňe umírají ti, s nimiž se postupně seznámil a navázal přátelství. A jeho drží nad vodou jenom každodení vysněné rozhovory s rodinou a potřeba se vrátit domů. Dobré scénky: analogie prvních krůčků syna s otcovými, přenocování zajatců v kostelíku, 3 stakany vodky v lágru před popravou, objevení malého "syna". Jediné, co mi vadilo, byla ta propgandistická vložka s anglickou gramofonovou deskou, ale to beru jako úlitbu ústřednímu výboru KSSSR, protože jinak tam snad ani nic závadného nebylo. Odrežírovat si takovýto film z pozice před kamerou - klobouk dolu... ()
Kdo si přivede ze zajetí nepřátelského důstojníka má štěstí, kdo ne, tomu je souzen Gulag. Ale tohle není Osudem Člověka. Jeho osudem je neustálé padání a znovu se stavění na nohy. I z jeho zcela zničeného rodinného života vzniká nový život. Překoná zajetí (musí neustále poslouchat "Rosamunde" neboli "Škoda lásky" a dívat se na vyžrané Němčoury), mezitím ztratí ženu a dcery, s nimiž celé dva roky hovoří (hovořil s mrtvými, jak sám říká) a po smrti syna umírá, aby byl vzkříšen sirotkem Váňou. Pozn.: Film jsem viděl s českým dubingem, který filmu hodně ubral. ()
Bondarčukovi budiž ke cti, že si při režírování svého debutu ještě střihnul hlavní roli. Přiznám se bez mučení, že osud jeho hrdiny mi byl celkem lhostejný. Do příběhu jsem se skutečně "položila" až ve chvíli, kdy se Sokolov vrací z fronty domů. Filmy pojednávající o válečných hrůzách jsou potřebné, ale tenhle už znovu vidět nemusím. (Vidět snímek v originálním znění, možná bych mluvila jinak, český dabing na mě působil tak nějak směšně.) ()
Úchvatná režie, úžasně opilý Sergej Bondarčuk, skvělá kamera. Nadčasový snímek, který si nezaslouží současných 64 hodnocení. ()
ocenenia : MFF Moskva 1959 - 1. cena Grand Prix ()
Sověti se v honbě za předčením západních imperialistů dopustili lecčeho, Osud člověka ale patří k tomu málu skutečně platnému. Sergej Bondarčuk chytře eliminoval stranický prvky a kromě zadušení práskače se politicky zbarveným pasážím téměř zcela vyhneme (téměř). Solidně pochmurný od začátku do konce, mělo by tohle dílo patřit mezi poválečnou osvětu i dnes. Technický provedení oproti západním filmům z téže doby silně pokulhává, ale Osud člověka má svou hloubku a co má především, to je ta surovost, se kterou je příběh Sokolova vyprávěn. A je to lepší než Pán Prstenů (od SSSR). ()
Je trochu smutný, že spoustu filmů jsme viděli v rámci propagandy povinně a proto má tolik lidí averzi k ruským (sovětským) filmům. Inu, tak prostě abstrahuji a dávám 4*, protože bylo hodně napínavý... no ale především proto, že to byl dobrý film. ()
Moj Prvy Sergej Bondarcuk a hned trefa do cierneho. Vyborna rezia, zobrazenie reality 40. rokov v byvalom ZSSR. Bondarcuk sa dobre vysporiadal s propagandou, lebo po klasickej komunistickej propagande tu takmer niet ani stopy. Takze kvalitny sovietsky mimoblbowoodsky /teda, pardon, chcel som napisat mimohollywoodsky/ film. 88 % ()
Čo Rus, to alkoholik, a to mu zachráilo život. ()
Osud cloveka mi prijde hodne zkratkovity, povidkova predloha je vice nez zrejma. Presto film krasne vystihuje silu a vuli cloveka, ktery preziva valku a jen o vlasek nekolikrat unika smrti, aby o sve nejblizsi postupne prisel. Film, ktery umi oslovit divaka i 75 let po valce. ()
Opravdu mě potěšilo, že film Sergeje Bondarčuka Osud člověka je opravdu jen o osudu člověk a jaké hrůzy si musel prožít za druhé světové války, kdy upadl do zajetí a následně z něj také utekl, aby našel vybombardovanou vlastní vesnici a všechny jeho milované mrtvé. Opravdu silný příběh, který nedává téměř žádný prostor pro komunistickou propagandu. A to je podle mě velmi záslužné. Na to, že vznik snímku se datuje do roku 1959. Úctyhodný počin. ()
Naivní...Bondarčuk mohl pro roli takových 10 kilo sundat, tak vyžraného vězně asi jen těžko představit... Největší slabinou filmu je, že chybí jakákoliv informace o příkazu Stalina že Ruský voják se nesmí vzdát do zajetí.Na takové vojáky bylo nahlíženo jako na zrádce, případně špiony.Po návratu ze zajetí, přežili li, na ně čekala na kulka nebo koncentrační tábor. ()
Silný príbeh spracovaný najlepšou filmárskou školou v oblasti psychológie postáv, ktorou sovietska resp. ruská bez pochýb je. ()
Příběh sám o sobě by byl dobrý. Nebýt toho, že ho napsal Šolochov a natočili komunisti v r. 1959. Že to bude komunistická agitka jsem tušil. Že ale toto filmové zpracování má tolik pitomých scén a dialogů, jsem netušil. Největší problém agentury Řitka je řitní zpracování dabingu. Nemám čas ani chuť tu vyjmenovávat nesmírně hloupé scény ale závěrem lze říct, že mě to velmi zklamalo. ()
Samotný děj byl velmi silný, ale těch 1000050 budovatelských keců bylo na mě moc. Být film natočen za nekomunismu, tak je skvělý. ()
Velmi realistický a autenticky ztvárněný film sovětské výroby z válečného prostředí. Osud člověka je někdy krutý, v tomto případě vzal člověku úplně všechno. Ale i přesto Andrej Sokolov na život nezanevřel. Celým filmem prochází tak silná výpovědní hodnota a zdá se, že byl natočen chvíli po válce (ve skutečnosti 14 let). Jediným mínusem filmu jsou málo vykreslené postavy, které si tak nenašly cestu až k divákovi. Ovšem tímto faktem trpí většina ruských filmů, které jsou soustředěny především na kolektiv, nikoliv na individuální jednotku. Naopak plusem je fakt, že se tvůrci dokázali obejít bez, v té době všudepřítomné, propagandy komunistického režimu - to tedy klobouk dolů. ()
Nijak zábavný, ale koukatelný film. Propagandy pomálu, ale přece propagandistický film. ()
Existuje naděje v životě člověka nebo přijde okamžik, kdy je všechno ztraceno a nestojí už za nic žít? Osud člověka divákovi ukazuje, že se dají překonat všechny obtíže, kterými je lidský život stižen, to se mi na filmu libí asi ze všeho nejvíce, totiž apel na obyčejného člověka, snaha mu ukázat, že život nekončí ale jde dál. Připadalo mi to jako oslava běžného ruského občana, který svojí vitalitou dokáže čelit všemu a nezlomí se. Neřekl bych ovšem, že je to stylizace poplatná době, spíše v tom vidím určitý obraz povahy ruských lidí, čelit svému osudu. Díky dobrému zobrazení psychologie hlavního hrdiny se tak můžeme seznámit s tím jací byli a třeba i jsou obyčejní lidé ztracení v ohromných dálkách Ruska. ()
Ruský človek vydrží všetko a alkohol mu môže zachrániť život. Sovietsku tvorbu, ktorú sme v minulosti dostávali nasilu, dnes zanedbávame a pritom sa nájdu takéto skvosty. Nielen silný a dojemný príbeh zaujme, ale aj dômyselná kamera s nápaditými zábermi, napríklad do tváre bežiaceho hrdinu, detail prechádzajúci až do leteckého záberu, pohyblivá kamera v rôznych smeroch, a ďalšie. Aj keď nie celkom podstatná, ale dobre zapamätateľná je scéna s veliteľom koncentráku. No a samozrejme v závere v nákladiaku, to idú zimomriavky celým telom. –––– Já většinou první sklenici ničím nezajídám. ()