Suďba čelověka
The Destiny of a Man
Osud človeka
Fate of a Man
Režie:
Sergej BondarčukKamera:
Vladimir MonachovObsahy(2)
Na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova natočil Sergej Bondarčuk v roce 1959 svůj režisérský debut a zároveň se zhostil hlavní role. Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, jehož klidné živobytí naruší válka, která ho postupně připraví o vše. Přesto se dokáže zvednout a kráčet životem dál. Osud člověka byl natočen poměrně záhy po skončení druhé světové války, přitom však nesází na vlastenecký patos. Naopak, všímá si více toho, jakou spoušť napáchala válka v životech miliónů obyčejných lidí. Právě takové filmy (připomeňme například snímky Jeřábi táhnou či Ivanovo dětství) však mají schopnost zprostředkovat hrůzy války opravdověji než výpravné, oslavné epopeje. Oproti tónu Šolochovovy novely, která glorifikuje hrdinství prostého člověka, zdůrazňuje Bondarčuk expresionistickými filmovými postupy iracionalitu války a šílenou náhodnost přežití jednotlivce. Některé scény (rampa koncentračního tábora, útěk ze zajetí) působí podivuhodně současným dojmem. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Není nad to, když si válečný film o svých hrdinech natočí sám stát, kterého se to týká. Žádná země ve válce nevytrpěla tolik, jako Sovětský svaz. Jakási pocta ruskému vojáku a člověku je tak na místě. Leč bohužel 90% sovětské filmové produkce, je zatížena politickou propagandou. Před tím není úniku. I zde se tomu sic v omezené míře nevyhneme. Přeci růžová pohádka šťastné soudružské společnosti měla být štěstím všech národů Evropy a světa. Tak říkala internacionála, tak říkala strana. Kultura filmová nebyla na této mašinérii nezávislá. V tomto kontextu natočil S. Bondarčuk ještě solidní nezaujaté dílo. Ruský pohled na válku a na svět je vždy svérázný. Velmi vtipná byla scéna, kdy se otec rodiny v silně podnapilém stavu vrací z pitky, sotva se drží na nohou a volá „Ženo, jsem doma.“ Žena s dítětem v náručí a s úsměvem na tváři říká „Podívej, taťka je doma.“ To je opravdu jiná kultura. :-) Další výstižná scéna, která asi dobře vystihuje ruskou mentalitu, je scéna s chlastáním na koberečku v koncentráku. Není nad to se vyhnout popravě přes flašku a obdivné pohledy esesáků nad exováním panáků ruským bohatýrem. Výslužka jako odměna samozřejmě nesmí chybět. Trochu účelově zkreslený scénář. Nepravděpodobná situace, která je však svým odlehčením vtipná. Samotné zakončení filmu dojme téměř každého. Jakoby návrat k lidským hodnotám představoval naději nových začátků. Úmysl autorů hrát na emoce je zde jasně cítit. Bondarčuk natočil film, který oslavuje jednoho obyčejného ruského člověka, jeho radosti i strasti v dobách pěkných i zlých. Je to oslava a pocta padlým ve válce, civilistům i vojákům. Děj je tomuto faktu zcela podřízen. Forma a záměr tak vítězí nad obsahem. Režisér k tomu přistoupil zcela bez okolků. Dočkali jsme se tak pohledu na válku sice zkresleného, ale i tak o mnohém vypovídajícího. 72% ()
Veľká svetová literárna klasika výborne pretavená na filmové plátno režisérom, ktorého hádam netreba predstavovať. Sergej Bondarčuk tento tip filmov jednoducho vie točiť... Príbeh o človeku, ktorému vojna vzala všetko, jeho trápenie a utrpenie ako na dlani. No našťastie aj v najtemnejších chvíľach môže prísť svetielko nádeje, napr. v podobe malého chlapca... Krásna filmová záležitosť. 80/100 ()
Velmi lidský film s úžasně romantickou kamerou. A že se romantická kamera nehodí k válečnému filmu? Ba právě naopak, hodí. V tom kontrastu je velká síla. Stejně, jako musela být v Sokolovi, aby přežil. ()
Možno ak by sa film volal inak, tak by ma až tak neoslovil. Ale Bondarčuk ho nazval veľmi všeobecným názvom a ja som tak popri sledovaní tohto diela rozmýšľal nad tým, čo všetko môže predstavovať "osud človeka". Aké okolnosti naše životy ovplyvňujú, ako a či si za svoj osud môžeme sami a najmä relatívnosť toho, čo je to šťastný život. Budeme si vážiť základných vecí, ktoré považujeme za samozrejmosť, ak pocítime hrozby ich straty? Nepochybne áno. Takže sa iba modlime, aby relatívny svetový mier naše generácie doprevádzal až do konca našich životov a skúsme doceniť, čo všetko máme. Aj o tom je Bondarčukov film. Technické aspekty tu sú samozrejme na vysokej úrovni a filmoví vedci môžu o nich napísať nejakú zaujímavú štúdiu. ()
STV z neznámych dôvodov zaradila do vysielania tri významné sovietske filmy: Baladu o vojakovi, Príbeh ozajstného človeka a Osud človeka. Dnes som si pozrel posledný menovaný a som spokojný. Bondarčukovi sa podarilo povinnú ideologickú náplň filmu zredukovať iba na demonštráciu toho, čo dokázal a musel vytrpieť prostý ruský človek, aby odrazil vpád Nemcov. Mnohé obrazy z tohto čiernobieleho filmu sú krásne komponované, Bondarčuk režisér dobre ukočíroval Bondarčuka herca a tak ani nemá význam zaoberať sa niekoľkými nedostatkami, ktoré znižujú celkové hodnotenie. ()
Hodně působivá záležitost a určitě pozitivnější setkání se sovětským filmem, než v případě předchozího snímku (Jaro v Zarečné ulici, 1956). Je opravdu znát, jakými změnami prošela sovětská filmová scéna (podobně jako v rámci východního bloku i československá) po odhalení kultu osobnosti Stalina a najednou i silně vlastenecký film působí na diváka zcela jinak. Osud člověka mi dává vzpomenout na dřívější zážitky z Balady o vojákovi a Májových hvězd ze stejného roku. Sergeju Bondarčukovi se i navzdory místy silnému pátosu (pro ruský národ prostě typickému) povedlo natočit film plný lidské statečnosti a síly, stejně tak plný řady sugestivních napínavých scén. Příběh obyčejného člověka v nelehké době, kterou je schopný díky své odhodlanosti přežít a nacházet znovu nový smysl života, má co říct dalším generacím i po tolika letech... 75% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
Osud človeka je vynikajúce dielo ruskej literatúry, no mám pocit, že režisér a predstaviteľ hlavnej postavy Bondarčuk ho pojal ešte lepšie. Nemám rád čiernobiele filmy, ale po tomto som siahol s radosťou. Hrôzy vojny sú tu zobrazené tak verne, ľudsky, divák má pocit autenticity a blízkosti, čo u mnohých dokumentov môže chýbať, pretože sú ladene historicky a vzdialene. Tu sa toto nestane, človek je do deja vtiahnutý. Hoci pôvodný autor Šolochov dielo ladil i oslavne, Bondarčuk stavia Osud človeka do formy hlavne protivojnového filmu s prvotriednym scenárom. ()
Koho tenhle film nevezme za srdce, ten žádné nemá. ()
Typicky ruské vyprávění o nezničitelném ruském člověku - nikoli slovy, ale desítkami velkých, často až ikonických obrazů ve spojení s výraznou hudbou. Jde o režisérův první celovečerní film, ale působí, jako by ho vytvořil starý zkušený mistr. Davové a bojové scény jsou propracované, stejně tak využívání dlouhých jízd kamery zaujme i po padesáti letech. Film po celou dobu ani na vteřinu neztrácí divákovu pozornost, Bondarčuka na moskevském VGIKu naučili řemeslo opravdu výtečně. Jenom mě mrzí, že jsem Osud člověka viděl v nadabované verzi, což je vždy zejména u dětských herců čiré zlo. ()
Po rokoch som sa vrátil k tomuto filmu a treba uznať, že sa Bondarčukovi podarilo vytiahnúť to najlepšie zo Šolochovovho románu a vytvoril dielo, ktoré má čo povedať i dnes. ()
Brilantní vynesení nesmrtelného románu Michaila Šolochova na velké filmové plátno. Sergej Bondarčuk dokázal perfektně líčit monument, ale neméně zdatně i tísnivost a strach, domény "malých" filmů. Osud člověka ukazuje špinavou pravdu o vítězství nad fašismem, které si však hlavní hrdina (voják Sokolov) příliš nevychutná, protože mu nemilosrdná válka vzala všechno, pro co stojí za to žít. Film nepodléhá tendencím, ani cenzuře. Kontrast velké radosti ze skončení hrůzné války a bezmoc hlavního hrdiny dává na odiv tento film chladně a přesně. Určitě jedna ze špiček Sovětského filmu. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s dabingom ČST Brno): ČST 1 = 20.6.1971+Trikrát s... Sergej Bondarčuk: ČST 1 = 11.9.1983+SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 26.6.2011, réžia českého znenia (ČST Brno 1971) = MILAN MESSANY - STV film odvysielala z archívnej kinokópie a s pôvodným dabingom ČST Brno. Pre mňa dokonalý kinematografický zážitok, ktorým som si po rokoch a v najvyššej možnej kvalite mohol pripomenúť tento hlboko ľudský a ideológie prostý film. (27.6.2011) ()
Rozhodně výrazně snesitelnější než Šolochovova předloha, ale jinak žádný zázrak. ()
Krásný – a zavazující – film, dokonale překládající lidský život v sled, neopakovatelně nahlédnutých situací, v něž se soustředí veškerá zkušenost jednotlivce. Jeho klíčové poselství ovšem nenacházím v závěrečném gnómickém apelu, ale ve svědectví, že válka je konečným přerušením vztahů. Z této banální formulky vyplývá, že mír je – naopak (a primárně) – jednotou, a druhotně – že to, v čem nyní žijeme, není ani jedním z těchto pólů, ale jen si z obou bere to pohodlnější, a tedy hlouběji stahuje – do žaláře, v nějž se dnes život, za který vojín Sokolov bojoval a jímž bojoval, proměnil. Tedy nadcházející válka možná nabude té ohavně nezodpovědné tvářnosti nevědomě se obráceného spícího těla. A možná už probíhá. ()
Dlouho jsem to neviděl. Skoro jsem na tento povedený Ruský válečný film zapomenul. Natočeno podle stejnojmenného románu Michaila Šolochova. ()
Ruské válečné filmy jsou pro mě pokaždé silným zážitkem. Možná silnějším, než ty americké, protože jsou syrovější, opravdovější a uvěřitelnější. Osud člověka není výjimkou. Andrej Sokolov je prototypem obyčejného člověka, kterého válka semele, rozžvýká a vyplivne. Vidím společný výchozí bod s Ditou Saxovou, byť ta to ve výsledku uchopila jinak. Víc ruských válečných filmů v České (potažmo v české, ale tomu nevěřím) televizi, prosím. ()
Hezký film o statečném ruském muži, otci a vojákovi. Na jeho osudu zobrazují Šolochov i Bondarčuk sílu a nezdolnost ruského národa, který, ač stíhán v historii obrovskými katastrofami, vždy se vzchopil a šel kupředu. Film není ideologicky poznamenán, což je, vzhledem k době vzniku, potěšující. ()
Klasický sovětský válečný příběh, který má svou očekávanou kvalitu, přesto ho závěr vystřelil ještě někam výš. Vítr dojemných emocí epilogu tohoto dramatu mi vehnal slzy do očí a získal zasloužených pět. Vždy se zamýšlím, jak rychle při bourání pomníků vojáků Rudé armády zapomínáme, kdo svou krví smočil naši československou zemi nejvíc... ()
Velmi sugestivní válečný film. Režisér Bondarčuk se tímto zapsal zlatým písmem do dějin světové kinematografie. I když se ve filmu zase tak moc neválčí, přesto vypovídá o 2.světové válce v Rusku velmi mnoho, ale hlavně ztvárnil výborným způsobem povídku Michajla Šolochova a opět je zde ukázka "ruské duše", která pokořila i krutého SS velitele tábora Müllera. Půl století starý film, stále úžasný. ()
To, že je film zaměřen na osud jednoho člověka a díky jeho vzpomínání se tak můžeme ponořit do strhujícího a smutného příběhu beru jako velké plus. Bondarčuk co by zajatec v lágru nešel přímo škemrat o jídlo, ta scéna byla malinko jiná. Bondarčuk byl trošku prostořeký a řekl co neměl, proto si ho velitel zavolal, že ho zastřelí a před tím mu dal napít vodky. On zvládl vypít tři plné sklenice aniž by něco zakousl, proto mu velitel dal kus špeku a bochníček tmavého chleba. Uznal, že je to skutečný ruský voják. O ten chleba a špek se pak všichni zajatci na baráku spravedlivě podělili. Je to opravdu nezapomenutelná scéna. Ale takových je v tomto filmu opravdu hodně. Poprvé viděno včera na slovenské televizi s českým dabingem. ()