Byl jednou jeden král...

Aneb jak uchopit klasickou pohádku a stvořit klasickou komedii:) No jistě, že to byla především pohádka, ale to přece není to hlavní. Hlavní totiž jsou excelentní výkony pánů Wericha a Buriana. A ohledně princů - když se kdysi (tuším, že v Hovorech H) kdosi žertem tázal pana Horníčka jak to, že zrovna on mohl hrát Sličného Prince, Mistr odpověděl - "A proč ne, když Kopecký hrál chytrýho?" (28.03.2003)

Milá a hezká pohádka. Kdy se pan král přesvědčí, že jeho nejmladší dcera ho má opravdu velmi ráda, a když podotkla, že ho má ráda jako sůl. Jídlo bez soli nebude nikdy ono...jak řekne kuchař, a má opravdu recht. Ale přeci jenom sůl nad zlato opravdu není, protože k tomu aby měl člověk sůl potřebuje mít zlato...ale dost ttoho rejpání, vždyť je to pohádka. Pan Werich dokazuje jaký byl prvotřídní herec, co slovo to perla, co gesto to skvělá scénka (...hezky se mi zdáš..., osobo stůj...). Škoda jen, že Jan Werich poněkud doplatitl na totalitní režim, a nemohl se u filmu více prosadit. (05.05.2007)

Tato pohádka ve mě vzbuzuje dva pocity - Smutný pohled na zničeného Vlastu Buriana a pak vzpomínku na okouzlující výpravu dnes nedosažitelnou. Což je hezký, ale určitě ne dílo mimořádného obdivu. Obdiv možná budí korektní se vyhnutí politickému ovzduší a neurážející přetransformování známé pohádky do jiných souvislostí. Ale ten Burian mi nedovolí se na to dívat.... (03.12.2005)

Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. (12.03.2012)

Za prvý nevim, co to je, za druhý mě to uráží aneb samolochtací Vlasta, neodolatelný Fanda na hranicích, trio podivných princů a bába kořenářka v pohádce, ve které se báječně zrecykloval předchozí Werichův monstrprojekt z Rudolfinské Prahy. Musím dodat, že mě velmi baví dobová diskuse kolem pohádek 50. let, kdy je vlastně všechno kromě Krasomily špatně. Například Film a doba se v roce 1957 ptá, zda autorský přístup Jana Wericha měl vůbec právo na transpozici české spisovatelky, která se nemohla bránit? A především, Werich nic nového české flmové pohádce nepřinesl! :D (16.12.2010)