Šíleně smutná princezna

Jedna z mých nejoblíbenějších. Hlavně díky povedenému mixu klasické pohádky, moderního světa, inteligentních dialogů a samozřejmě muzikálu. Nikdy bych netušil že to řeknu, ale Vondráčková a maličký Neckář jsou zde vynikající. Vlastně stejně jako všichni ostatní. Kdo by kdy zapomněl na dvojici Kemr - Vostřel nebo krále Záhorského a Marvana? Prostě jedna z těch velmi mála pohádek, které můžu každý rok. A miluju a maluju. (30.08.2010)

Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe. (11.01.2015)

Tohle je tak notoricky známá pohádka, že ani nepotřebuje komentáře, ale negativních ohlasů má méně. A jeden ode mě. Je totiž tak kýčovitě pojatá, herecky nezvládnutá, dějově nevyrovnaná, a tedy zcela příšerná. Mně se na ní líbila jen úvodní čtvrthodina a dvě písničky. Nikdo nikdy zřejmě neřekl Vondráčkové, že neumí ani trochu hrát, ale ani ovládat hlas. Její neznatelný, unylý hlasový projev byl opravdu šíleně smutný pro mě jako diváka neustále mačkajícího volume doprava, abych vůbec rozuměl, co právě řekla. Neckář sice tančí a zpívá se 40 kily docela solidně, ale k Vondráčkové se nehodí už jen svým malým vzrůstem, a poněkud rádoby přirozeným herectvím, které sice nepostrádá jiskru, ale současně je znát amatérismus v jeho hereckém projevu. Ostatní herci jsou pochopitelně herecky vyzrálí (Vostřel, Kemr, Marvan), ale vydržet například neustálé narušování děje rádci ustavičně kujícími pikle, to dalo taky docela zabrat. Nic jsem si z filmu nevybral. Vondráčková asexuální a vojet ji jen v představách, tak je mně mdlo. Výsledkem je pseudopohádka, kterou řadím na pomyslný konec žebříčku pohádek z dob bolševika. 40% (24.12.2011)

V pozoruhodné pohádce scénáristy a režiséra Bořivoje Zemana nenarušené dobovou cenzurou - blížilo se Pražské jaro - , v níž se snoubí hudební a herecké obsazení ve vzácné syntéze, která navazuje na to nejlepší z humoru své doby, se divák ocitá na duchovní pastvě. Nápadů, jemností a fines je tu přehršel stejně tak jako mladické svěžesti. Klasičnost je tu dovedena do maximální dokonalosti a myšlenková hloubka je odlehčena celou řadou nápaditých gagů; cítíme tu stopy STARCŮ NA CHMELU. (09.04.2023)

Podľa môjho skromného názoru je "Šialene smutná princezná" šialene preceňovaný snímok. Nie som a ani som nikdy nebol priaznivcom Heleny Vondráčkovej a neľúbi sa mi ani umrnčaný hlas Václava Neckářa. Takže vidieť ich spoločne v hlavných úlohách v starej, hudobnej rozprávke nie je pre mňa žiadným lákadlom. Skôr naopak. To, že sa mi nepáči ich spev je iba môj sujktívny pocit, ale to, že sú ako herci veľmi slabí musí predsa vidieť každý. Preto mi nejde do hlavy tak vysoké hodnotenie u tohoto titulu. ** (12.01.2012)