Na kometě

Tohle prostě k Zemanovi sedlo nejvíce, vůně exotiky, přelom 19. a 20. století a Verneovské fantazie. Výsledek by nemohl být lepší. Jeho postarší (ale přesto dokonalé) speciální efekty se skvěle snoubí s naivním námětem o životě na kometě. Snad 80% záběrů je bráno přes dokreslovačku, což je technika, kterou Zeman ovládal dokonale a dokázal se tak maximálně přiblížit předloze a době jejího vzniku. Jsem přesvědčený, že co se týče filmů podle knih J. Vernea, je Zeman světová jednička. (13.10.2008)

V rámci Zemanových filmů (a nejen jeho adaptací Verna) je to sice trošku slabší a utahanější po dějové stránce, to je sice pravda, ale co jako? Ani Na kometě se jinak než plným počtem hvězd prostě ohodnotit nedá (ale ano, jsou tentokrát trochu slabší). Protože po technické a hlavně trikové stránce je to opět naprosto ohromující a i dnes absolutně nedostižné, natož pak překonatelné. Tohle je prostě filmová magie, tentokrát navíc v barvě, takže ten slabší děj (jen v první polovině, v té druhé už nemám jedinou výtku ani proti němu), každý filmový fanda jistě milerád odpustí. Jedna z nejlepších rolí Františka Filipovského. 92%. (14.11.2020)

Komentář bude podobný jako u většiny filmů od Karla Zemana. Respektuji jej jako tvůrce, jeho imaginace a snad ničím neohraničená fantazie je jednoduše neskutečná. Bohužel mi to opět úplně nesedlo, celá animace a vizuál na mě působí jako slepenec všech možných nápadů a někdy mi jednotlivé části moc neladí k sobě. Příběh mě také nijak neoslovil a ve své podstatě byl od začátku do konce lehce předvídatelný a ničím nepřekvapivý. Ocenil bych dobré obsazení a občas skvělé dialogy a situace. Bohužel jen občas, i na kometě se chvílemi dostavila nuda při zbytečně dlouhé scéně. Přesto film rád doporučím, i když sám si jej pravděpodobně pouštět znovu nebudu. Ale dostal jsem chuť na Cestu do pravěku, která je pro mě vrcholem tvorby Karla Zemana. (08.09.2020)

Karel Zeman jako vždy skvěle kombinuje exteriéry s trikovými scénami a samozřejmě nechybí kouzelná hra barev. Grafické pojetí je jako ze starých zažloutlých pohlednic z dalekých cest. Povedenou hudbu složil Luboš Fišer a zvlášť ústřední téma je přímo chytlavé. Snový příběh nás zavede do roku 1888 do tajemné africké země podmaněné evropskou koloniální mocí. Zápletkou je katastrofa vesmírných rozměrů respektive blízký průlet tajuplné komety jejíž silná gravitace vtáhne orientální město a hrdiny na svůj povrch. Příběh je zalidněn spoustou zajímavých figurek. Hlavním hrdinou je francouzský poručík Servadac (Emil Horváth ml.), který bojuje o srdce krásné Angeliky (Magda Vášáryová) jenž byla unesena zrádným španělským konzulem (Čestmír Řanda), aby jí použil jako úplatek pro šejka (Josef Větrovec) jehož podněcuje k povstání. Vlasatice připraví svým novým obyvatelům mnohá překvapení. Zvlášť objevení prehistorických ještěrů nebo gigantického mořského hada ne nepodobných Godzille nebo další blízké vesmírné průlety udělají hrdinům nejednu vrásku. Z trosečníků vesmíru se postupem času stávají vesmírní občané a dějem se vine utopická myšlenka o světomíru. V pozadí vyprávění je cítit strach z nenapravitelné násilné přirozenosti našeho světa. Poetická pastva pro oči i uši, která má duši. (11.12.2013)

Príbeh sa aj napriek stopáži celkom vleče, ale rovnako je to film, ktorý dokáže svojím vizuálom a pôvabnou Magdou niekoľko krát vyraziť dych. Zeman patril určite k tým vizuálnejším režisérom, čo je v rámci doby a politickej situácie pomerne rarita. Využitie farebných filtrov, animácie a prostoduchého herectva Emila Horvátha ml. tvorí filmu komplexnosti( až na toho Horvátha), kde aj na malom poli a s malým množstvom postáv môžme hovoriť o premyslenom a niekoľko vrstvovom svete. Na kométe je síce v mnohom nelogický, ale určite pôsobivý film. Na Cestu do Praveku to ale v rámci akejsi rozprávkovosti a premyslenosti nemá. (14.10.2016)