Jakou barvu má láska

Nestopoval jsem to, ale ten odporný jekot saxofonu tam byl v pozadí hodně dlouho. Hodnotit do mínusu ale stejně nejde, protože bych s radostí po zhlédnutí tohoto filmu toto mínus dal. Kvůli spoustě věcem. Po úvodní scéně jsem čekal krimi, ale to se nějak nedostavilo. Takže nastala nuda a poslouchání přiblblých keců. Občas to oživil pan Libíček a na konci pan Dvořák. Za což dávám desítku, protože to byly jen štěky.  10 %  (26.05.2023)

Nebyl by to patrně Jiří Sternwald, kdyby ve filmu, pro nějž napsal hudbu, nepoužil alespoň jednou melodii z písně Svítí, svítí slunce nad hlavou. Nejinak je tomu i zde, zřejmě se jedná o jakýsi leitmotiv jeho filmové hudební tvorby. Snímek sám o sobě osciluje kdesi na pomezí průměrnosti, díky Janu Libíčkovi se však alespoň občas vloudí člověku do tváře smích. (04.03.2010)

Půjdu proti proudu zdejších moralistů. Když se úplně odpoutám od země a doby vzniku, tak je to klasickej romantickej film o konci jednoho vztahu a začátku jiného vztahu. To, že hrdinka je angažováná ve své práci, no a? Pokud by to bylo v dnešní době, hrdinka by byla podnikatelka hákující od nevidím do nevidím, aby poplatila složenky, bylo by to lepší? Aspoň má co řešit v dnešní době, by buď byla tak zavalená prací, že by na vztahy neměla čas, nebo by naopak klepala bídu s nouzí a čekala v jaké rachotě si ji nechají déle jak 3 měsíce. Oficiální text distributora, je takovej krásnej výblitek, že i ten kdo to psal to snad nemohl myslet vážně. A propos rodina by měla být základem každého státu a nevím co je příkladného na tom, že když někoho zbouchnete tak si ho i vezmete, tak by to totiž mělo normálně být i když se to již dlouho nenosí. Navíc čistě z ženského pohledu pokud jste v dlouhodobém vztahu, který se nikam dál nevyvíjí, ale zas není tak špatnej, aby ho měl člověk odvahu ukončit, tak prostě budete opravdu radši hákovat v práci. No a když tu čtu mužské komentáře o tom jak hlavní hrdinka neví co chce. Tak se musím smát, protože je vidět, že ti mužští ženské vůbec nemají prokouknuté. Hlavní hrdinka přesně ví co chce, chce utéct z nudného stereotypního vztahu, kde už vedle sebe žijí jako sourozenci, ale bojí se to ukončit a tak čeká, že se něco stane a ono se to opravdu stane a zamiluje se do někoho jiného. Krásně je tam vidět jak i ten její bajvalej, místo toho, aby dal novému sokovi do držky, tak mu ji přenechá, protože sám vidí, že se zasekli na mrtvém bodě a nikam dál by to stejně nevedlo a i když ji má rád a pořád se oni stará, tak už je to taková opravdu láska jako k sestřičce. Paní Obermaierová byla za mlada hrozně sexy i s bubnem. (20.02.2019)

Jaroslava Obermaierova v hlavni roli a v perfektni kondici, s ocima krasnyma temer jako ma Alisa Frejndlich... lehoucky, pohodovy film, kde ani ta proklinana (ne mnou, je to srdcarka) Jirina Svorcova neuráží, a kde zaver prosviti kratkou ucasti Karolina Sluneckova, jejiz predcasny odchod z tohoto sveta si za nekolik dni pripomeneme...nebo ja tedy alespon ano. (25.05.2011)

Jaroslava Obermajerová hraje takovou pipku, neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Život byl v době normalizace vskutku super, člověk měl nejen rodiče, ale ještě svou fabriku, která se o něj starala s láskou a loyajalitu královsky odměňovala. Naše hrdinka je velmi angažovaná, pro fabriku by se nechala i zabít. Na chlapy nemá pro aktivity budovatelské ani čas, ale pak přijde Postránecký a všechno se změní. Pětiletka jde stranou a láska je středobodem vesmíru. Dokonce i výstavba houpaček v mateřské školce jde do skluzu. Přesto má tato lobotomie své kouzlo. Hlavně, že v tom nemusím žít. Jako memento je to skvělý film. Pozor na socialismus a hloupé pipiny! 50% (08.09.2011)