Dům pro dva

Tohle že je český film z roku 87? Působí na mě tak trochu jako zjevení, protože záběrováním, stavbou příběhu, málomluvností nebo použitím hudby mi to hodně připomínalo současné evropské arty, soutěžící na největších festivalech. A to nemluvím o výtečných hereckých výkonech dua Vetchý - Schmitzer. Zvláště Vetchý mě hodně překvapil, tentokrát výjimečně nehrál dobráka, takže to byl jakýsi nezvyk, ale i opačná poloha mu sedla. Co mi vadilo, byly velké časové skoky, ale s tím se nedá nic dělat. Je škoda, že režisér Zábranský naprosto zapadl, stejně jako tento film, který zůstal jediným kvalitnějším zářezem v jeho tvorbě. (10.09.2011)

Jiří Schmitzer zde hraje mix léčitele, jasnovidce a rytíře Jedi (taky umí druhým vnutit svou vůli pouhým pohledem), v doslovném závěru získává jeho postava až kristovský rozměr. Kdyby se aspoň nejmenoval Bóža a nečetl si v Bibli, nemusela ta duchovní rovina příběhu o dvou bratrech (Ábel a Kain?) působit tak těžkopádně. Hvězdička navíc za představitelku Magdy, na kterou se příjemně kouká. (23.05.2021)

Byli jednou dva bratři... Film režiséra Miloše Zábranského se, jakkoliv zůstává ohraničený reálnými situacemi i dobou, v níž se odehrává, zcela vymyká zažitým konvencím i společenským normám; revolta je tu přítomná nejen v chování a postojích nespoutaného Dana, ale především v celkovém pojetí Rážova scénáře. Hledání osobní identity v soukolí času a vlastní zodpovědnosti se do celospolečenské debaty vrací prostřednictvím tohoto filmu s až překvapivou intentizou a razancí. Míra otevřenosti, ať už máme na mysli explicitně nasnímané záběry soulože či porodu, nebo třeba jemné reminiscence víry a nadpřirozených symbolů, v kontextu doby (1987-89) rozhodně překračuje dosud povolené mantinely. A jak pro pětadvacetiletého Ondřeje Vetchého, který už tehdy potvrzoval, že i mezi mladými rostou výrazné osobnosti s mimořádným talentem, tak pro o generaci staršího Jiřího Schmitzera se Dům pro dva stal jistou satisfakcí, velkou příležitostí, již oba herci v žádném případě nepromarnili. Žel, další tvorba Miloše Zábranského je už úplně jiná kapitola. (14.09.2019)

Naprosto dokonele depresivní snímek. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl chuť rozkousat si prsty. Naprosto dokonale vykreslená šeď panelových domů (v jednom bydlím také). Při pohledu na pracující mašiny v socialistické fabrice mi stávali chlupy na všech částech těla. Tak skvěle vykreslený stereotyp všedních dnů ještě nebyl ve filmu k vidění. Ondřej Vetchý se do své role nádherně vžil a zahrál svou úlohu bravurně. Moc se mi také líbil vztah bratrů - jeden den se nenávidí, druhý den je jeden druhému jediným, kdo dokáže porozumět tomu, co právě prožívá. Toto vše doplńuje skvěle napsaný a hlavně natočený scénář. (07.07.2005)

Psychologický film plný symbolismu. Skvělé herecké výkony Ondřeje Vetchého, Jiřího Schmitzera a Jiřiny Třebické. Krásná hudba Jana Paukerta a Pavla Dražana ,doplněná urývky z díla J.S.Bacha. Vyjímečný kus československé kinematografie. Edit : viděno po delší době na velkém plátně na LFŠ UH 2022 přímo z pětatřicítky a důkaz toho, že film vůbec nezestárnul a jeho hodnota je vševypovídajicí a nezměrná. Po projekci byla i výživná debata s Ondřejem Vetchým. (02.01.2015)