Pět z milionu

Tuto působivou pragensii tvoří pět drobných, do jednoho celku slitých, portrétně laděných skic. Každá z povídek, ubíhajících po dějově zvrstvené linii týdne (od pondělního rána, v němž se učeň Vašek odhodlává ke vzpouře proti pedantskému mistrovi, do nedělního večera, kdy vyvrcholí nesměle se probouzející láska mezi Kateřinou a Karlem), se zaměřuje na jednoho či dva obyvatele Prahy, prostřednictvím drobné, zdánlivě všednodenní epizodky vykresluje jeho charakter a naznačuje tak rozmanitou charakterovou škálu celé metropole; ostatně za dalšími, epizodními postavami obklopujícími ty hlavní hrdiny se zdá rozvíjet podobně zajímavý příběh (jak například ubíhá fiakristovi ten památný den svatého Bonifáce, a co ti komparsisté…?). Tendence ku zobrazování kladných postav je více než patrná a příležitostná společenská kritika ji jen umocňuje, takže celkový pohled je značně idealistický; to lze pochopitelně vytknout. Nicméně přesto musím ocenit zdařilou povahovou i jazykovou kresbu postav, různorodé emocionální rozpětí jednotlivých povídek, nádherné spojení obrazu a hudby a pochopitelně skvostné herecké výkony, za všechny pět: František Kreuzmann (který si dokázal ve všech prostředích, v nichž se objevil, uchovat neuvěřitelně čistou stylizaci a sebemenším gestem dojmout), Jaroslav Marvan (dokonale ztělesňující zatrpklost stáří a opovržení mládím), Jan Tříska (prezentující až neskutečně široký rejstřík různých emocí urodivších se v jedné mladé duši), Fanda Mrázek (ve sveřepě bodrém projevu odkrývající jen v skromných (a o to působivějších) náznacích temné šrámy paměti) a František Vláčil (rozvinuvší v několika málo gestech a jediné větě vznešenou romantiku, sebeironii, ale i smutné outsiderovství jednoho trampského osudu). (07.11.2009)

První povídka – divné přehrávání Marvana, to už je lepší Tříska. Komičtí záchranáři. Těžce zraněnému hodí lanový žebřík. Učedník na novináře: „To bylo všechno docela jinak. Copak vy víte.“ Druhá povídka nejlepší. Kreuzmann a Bláha výborní. Třetí povídka s Thielovou a Brodským nejhorší. Neuvěřitelně se vleče. Čtvrtá a pátá – slabší průměr. Zednářská symbolika: 6:51 - tři šestky: hodiny ukazují šest hodin a tři minuty; 14:54 – vševidoucí oko Lucifera v zednářské pyramidě. Jednooký bůh = Antikrist (Zach 11:17); 33 - „Pan mistr to už dělá třicet let. Ano třicet let.“ 52:41, 52:51 – sign of silence podivně doplněné ukazováním k obloze; 54:06 – Brodský: V symbol; 54:13 – Brodský: symbolika jednoho oka (Zachariáš 11:17 Běda bezcennému pastýři, který opouští stádo. Meč na jeho paži a na jeho pravém oku! Jeho paže bude zcela uschlá a jeho pravé oko bude naprosto zatemněno.; 57:07 –  Thielová - tři šestky; 1:11:26 – na klavíru obrovský GLOBUS!! 1:13:30 – ten samý globus v jiném záběru. (30.01.2022)

Mistr a dvacátý učedník - Celkem dost dramatická a nadprůměrně odehraná povídka o střetu mládí se zatrpklým stářím, se skvělým Marvanem a rebelujícím mlaďochem Třískou. Vyprávění se zbytečně s ničím nemaže a ani na chvíli nenudí. Nevhodné pro postižené akrofobií. 5* Každý týden neděle - Pořádně sentimentální a dojemný, to ostatně tyhle příběhy o osamělých důchodcích a jejich nevděčných dětech bejvaj. Nicméně Kreuzmann hraje tak perfektně, že tu sentimentalitu snadno odpustíme. Silné 4* nebo slabších 5*. To zavinil Bonifác - Poměrně nudná a nezajímavá story s průměrnými hereckými výkony. 3*. Otrhaná písnička - Zábavné, a to hodně, dokonce ta ústřední písnička se mi hodně líbila, stejně jako oba Mrázek s Fialou. Škoda jen vyšumělého konce. Pavučina - Když se necháte unést trochou té nostalgické letní romantiky, dostanete zdařilou variaci na první velkou lásku se sympatickým duem Chadimová+Munzar. Já jsem se nechala unést, takže 4*. A dohromady to dává obstojné 4*. (04.09.2011)

Není mi zcela jasné, proč tento oddechový film poetiky všedního dne začal dramatem na střeše chrámu sv. Mikuláše, navíc s poněkud řemeslným Marvanovým projevem. Ovšem protagonisté všech ostatních povídek jsou zlatíčka, do jejichž životů člověk rád nahlédne prostřednictvím Čuříkovy skvělé kamery. Za zmínku stojí téměř pohádkový dědeček Kreuzmann, krásná Thielová, šumaři Mrázek a Fiala i romantický frajer Munzar. Navíc je tu v poslední povídce unikátní možnost vidět Františka Vláčila coby trampa s kytarou. (07.08.2019)

Všechny povídky spojuje Brynychova silná stránka, čili jako vždy působivý vizuál. První by se mi hodně líbila, ale nesedí mi úplně herecky, dokonce i Marvan příliš tlačí na pilu, takže je vlastně rovnocenným partnerem tradičně přehrávajícího Třísky. Druhá povídka je skvělá, Josef Bláha zde má ještě i zbytky komplexní vlasové pokrývky a je naprosto úžasný parazitující syn. Bonifác je zbytečná vata, nudná záležitost, z níž má význam snad jen jeden krásný záběr na tramvajové koleje, jinak bych ho určitě vyhodila, neboť nezapadá mezi ostatní povídky ani námětem (všechny ostatní jsou s podtitulem hořkosladkosti lásky), natož pak kvalitou. Písnička se steskem po časech minulých s adjektivem mládí se nese v satirickém tónu, když zdůrazňuje rozpor mezi veselým projevem šumařů lákajících srdce známých na vějičku zpěvu pro radost a jejich faktickým zájmem o jakoukoliv výslužku. Pavučina je krásnou poetickou hříčkou, ať verbálně zesíleným koukáním do pavučiny, nebo vbíháním do dalších pilířů mostu. Zde se Brynychovi nádherně podařilo přenést Kateřinu z dětství pomocí hry na schovávanou do dospívání objektem jejího hledání. (28.12.2022)