Nepřivolávej nic zlého

2/3 filmu ve znamení mistrovské tenze založené na kuturních a charakterových rozdílech. Tafdrup podobně jako v Potvoře vyniká dobře odpozorovaným situačním sarkasmem. Pak přichází čas na vysvětlení a to pokládám za slabinu, protože je logicky chabé, generické a zabalené do "high concept" horor patosu. Je to sice absolutní shocker, ale pro mě vlastně velice neuspokojivé po té metodičnosti předchozích aktů. Nicméně něco tak nekomfortního už tu nebylo dlouho. (28.01.2022)

„PROČ? PROTOŽE JSI MI TO DOVOLIL…“   Tak prej nemám jezdit nikam s lidma, vo kterejch vím hovno. A že manželství člověka tak nějak svazuje… Nejdřív je to vo ničem, pak to začne budovat znepokojující atmosféru a pak…? Pak skandální odhalení a nasrání, protože tihle píčusové se prostě nedokážou postarat ani sami vo sebe. A ten film je útok na psychiku, ale jinak… (Ty vole, já nevím!)   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Právě jsem zjistila, že jsem provdaná za čuráka.  2.) Do postele si beru děti svejch známejch.  ///  Thx za titule „wauhells“.                PŘÍBĚH  **  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (09.10.2022)

Dánská rodinka se na prázdninách v Toskánsku spřátelí s holandskou rodinkou a když po čase obdrží pozvánku na víkendovou návštěvu nizozemského venkova, kde tito noví přátelé bydlí, rozhodnou se ji přijmout - protože co by se mohlo stát hrozného, maximálně to nebude tak fajn, jako tehdy v létě v Itošce. No, vidíme žánr, do kterého tento snímek spadá, takže tušíme, že úplně v klidu návštěva neproběhne. Klasické žánrové propriety tu sice v závěru nějaké jsou, za nejsilnější kartu tohoto filmu nicméně rozhodně platí úplně výborné předvedení společensky maximálně nepříjemné situace, ve které bych se opravdu nikdy nechtěl ocitnout. Hostitelé se totiž chovají divně - ale ne tak moc divně na to, aby to vyloženě křičelo "bacha, psychopati, zdrhejte". Spíše balancují na hraně, která se dá ještě vysvětlit rozdílnou náturou, kulturou, návyky. A hosté nechtějí hostitele urazit, takže přivírají oči nad jednou divnou věcí za druhou, až z toho diváka chytá sociální úzkost, protože je to fakt mrtě nepříjemné. Nepříjemná je i koncovka, která může s citlivějšími diváky dost zalomcovat, i když nebudu lhát, po ohlasech ze Sundance jsem čekal asi větší nálož. Zároveň mě rozuzlení ani úplně nepřekvapilo, film vyústil v něco, co se dalo od jisté chvíle (která nastala poměrně brzo) tušit - spíš mě zaskočilo, že je to vlastně tak banální a bez nějakého hlubšího smyslu. A souhlasím také s rezervovanějšími názory, podle nichž rozplétání pointy a celkově zakončení nepůsobí úplně soustředěně. Nechápu, proč se to, co se stalo, stalo právě tak, jak se stalo. Záporáci si tam úplně zbytečně zadělávají na problém, naopak klaďasové mohli úplně jednoduše pár věcí udělat trochu jinak, aby se zkusili největším problémům vyhnout. (02.05.2022)

Když vám váš učebnicově sluníčkářsky rozmazlený fuckan sdělí, že někde zapomněl plyšového králíška a že bude intenzivně mrčet, dokud se pro něj nevrátíte, neboť je „benevolentně vychovávaná osobnost“, okamžitě jej místo obvyklé otočky raději poprvé v životě řádně ztřískejte, odvezte do nejbližšího děcáku nebo prodejte Albáncům na porno, protože tím výrazně prospějete zdravotní kondici i společenskému uplatnění všech rodinných příslušníků. Začíná to jako milá sociologická studie rádoby kulturních rozdílů mezi přiteplenými Vikingy a neseroucími se Zflandrovanými žabožrouty, u které jeden čeká finále maximálně ve stylu nějakého toho žinantního komunikačního fopá, kdy se obě strany ukňouraně pošlou do piče, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že si korektně pištivě vynadají do „vykutálených frikulínů“ a s pomluvami na rtech se nasraně rozloučí. Přeqapivě se však ten víkendový wellbeeing odporné a veskrze uvědomnělé veganmámy, slušňáckého, přizdisráčského slizotáty a jejich beznátlakově rozežraného antikoncepčního selhání vysvrbil v nádherně s(y/ý)rovou demonstraci následků zkurvené neomarxistické utopie, která mediálně účelově vychovává stádo probuzněných, pseudoaltruistických, řádně vyměklých, zcela odevzdaných, snadno ovladatelných a kýženě odosobněných ovcí, jež bez jakékoliv snahy o vlastní obranu okamžitě udělají cokoliv, co jim vlády, korporáty, ale i jacíkoliv jiní predátoři přikážou, a maximálně u toho smutně nebo šokovaně bečí. (28.09.2022)

Funny Games naruby a konvenčněji, bez formálních filmařských hrátek. Nocturnal Animals bez uměleckého víceplánu. Pořád ale skvělé psychologické stupňování nejistoty a pocitu “něco tady nehraje”, s důkladně skrytými kartami pod stolem a finále, které překvapí. Silný, ale krutý a zlý film, který můžu doporučit málokomu. (23.10.2022)