Reklama

Reklama

Jan Werich: Když už člověk jednou je…

  • angličtina Jan Werich: If Somebody Already Is (více)

Obsahy(1)

Po čtyřech desetiletích od smrti jedné z největších legend českého divadla Jana Wericha vznikl jeho první velký filmový dokumentární portrét. Dokument s názvem Jan Werich: Když už člověk jednou je přináší strhující životní příběh této herecké legendy. Svobodné myšlení v nesvobodné společnosti přinášelo Werichovi mnoho úskalí a tato myšlenka prochází celým filmem. Stejně jako snaha tvůrců přiblížit fenomén chytrého humoru, který je Werichovu vyjadřování připisován. (Falcon)

(více)

Videa (15)

Trailer 2

Recenze (8)

Tamdydam 

všechny recenze uživatele

Asi bych si tenhle dokument dovedl představit i obsáhlejší a hlubší. Přeci jen, podkladů je dost. A jelikož mám naposlouchané kompletní rozhovory Jana Wericha s jeho dcerou, všechny jeho společné hry s Horníčkem, načtené jeho vzpomínky a korespondenci s Voskovcem,... přijde mi, že valnou část dokument tak trochu klouže po povrchu a do větší hloubky se dostává až v jeho závěru, který mapuje smutný závěr Werichova života. Speciálně u geniálních nadčasových her s Horníčkem, nebo krásných rozhovorů s Werichovou dcerou jsem se do Wericha zamiloval. To se člověku, který toho doposud o Werichovi mnoho nevěděl a spojuje si ho nanejvýš s pohádkami z padesátých let, po shlédnutí tohoto dokumentu asi nestane. Ale ono by to chtělo hlavně víc osobních výpovědí a vzpomínek přátel a kolegů, kteří Wericha osobně znali. Jenže kde je brát, když dokument vznikl, kdy vznikl. Je mi záhadou, že důstojný dokumentární pomník (kterým tento dokument tak jako tak je) na jednu z největších hereckých osobností (a osobností vůbec) u nás, čekal na světlo světa tak strašně dlouho. Vždyť tomu není tak dávno, co by na Wericha mohli autenticky vzpomínat Horníček, Brodský, Zázvorková, Sovák a celá plejáda dalších osobností. Oč autentičtější a sdělnější takový počin mohl být... Ale lepší pozdě, nežli později. I tak dokument rozhodně není strohým dějepisem, jak jsem se obával. A v závěru si leckdo jistě zabulí jako já... ()

Lukrecie 

všechny recenze uživatele

I přes celkem depresivní začátek vřele doporučuji. Přistihla jsem se, že  jsem často dokument sledovala s otevřenou pusou. 😁😉 Pěkně zpracovaný průřez životem Jana Wericha. Některé skutečnosti jsem vůbec netušila. Např. že byl tak šikovný a obratný, že si zajistil angažmá v zahraničním filmu, což byl docela husarský kousek vzhled k tomu, ve které to bylo době. Byl taktéž vizionářem (vše, co předpověděli s Voskovcem ve svých hrách v Osvobozeném divadle, se nakonec také stalo) a nesmírně vtipným, lidským, moudrým, kompetentním a inteligentním člověkem s velkým srdcem. Herec s velkým H a člověk s velkým Č. "Člověk se nesmí posrat."   "A mějte se tu dobře."  (ze závěti) Určitě se podívám ještě minimálně jednou. ()

Reklama

vyfuk 

všechny recenze uživatele

Ze začátku silná skepse. Film totiž začíná skoro až po takové chaotické lince, která je od konce, ale zase ne od úplného konce. Poté to jsou hodně zvláštní způsoby  vyprávění. Jako třeba to, že do filmu vypravěčsky promluví Preiss, pak teda někdo  jiný, pak Táborský konstantně a podobně. Určité rozzaření rolí člověk pochopí, ale proč se tam nelogicky střídají jako na horské dráze. Obecně šlo dát více síly do vysvětlivek. Mnoho lidí ví, kdo je Pavel Taussig a hlavně Zdeněk Svěrák, ale je to mluva z pozice nějakých pseudo-autorit, kterým musíme věřit, protože tvůrci říkají. Zasvěceným to dává smysl. Ale takhle člověk, tam  může dát jakéhokoliv joudu a doufat, že nikdo neumí googlit. Ale to jsou vlastně i přes svou délku slabá negativa. Film si mě nakonec získal. Nakonec šlo o velmi plynulé vyprávění, během kterého postavy vstupují do příběhu, kdy je jich potřeba a zase odcházejí. Což v případě Voskovce, kterého dlouho nevidíme i asi zbytečně, je docela škoda. Pokud ale máme nahlédnout do geniality Jana Wericha a jeho života, tak jsme dostali  přesně to, co bylo potřeba. Konečně v rámci životů slavných a hlavně nepřekonaných jsme se dostali i k němu, což cením nejen z pozice fanouška. ()

TomasKotlant 

všechny recenze uživatele

Tak jako hezký, člověk místy i uroní slzu, ale pokud vás samotný pohled na Wericha neuvádí do orgasmických výšin, bude vás to nejspíš místy nudit a pak si řeknete, zda by nebylo lepší věnovat energii hraní vlastního života... Ale ta myšlenka, že by napsal svoje paměti, kdyby to někoho nasralo (a někdo mu vracel pingpongový míček), ta byla hodně dobrá, jenom možná byla lepší než celej film v plné stopáži. Jo... a začínat jakejkoliv českej film tématem 1968 začíná být dost otravnej patos. ()

koza3 

všechny recenze uživatele

Krása. Když jsem sousedovi říkal, že jsem na tom byl v kině, tak tehdejší dobu uzavřel slovy "buďme rádi, že máme Babiše". S tím se úplně neztotožním, ale něco na tom bude. Werich a Voskovec si zažili dvě nejutlačovanější období nedávné historie a z pozice svobodomyslných umělců to pro ně byla duševní smrt. Jak se s tím poprali a jak se snažili prosadit v USA je k nevíře. My, co známe Wericha hlavně jako krále z pohádek, je potřeba tímto edukovat, protože ne nadarmo tam jeden z vypravěčů příběhů byl Svěrák, který byl spolu se spoustou dalších pokračovatelem Werichova chytrého humoru. Možná, že celé naše české umění humoru má základ právě ve Werichovi. Byl to velikán a zaslouží si být vzpomínán nejen ve školních lavicích, ale měli bychom si pravidelně pouštět i jeho tvorbu z doby, kdy svobodně šířili svůj humor a rozdávali tak radost celým generacím. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Název dokumentu obsahuje úryvek z jednoho Werichova citátu. Celý citát zní takto: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ (SONY_)
  • „Nevyhnuli jsme se ani otázce celoživotního přátelství s Jiřím Voskovcem, které bylo narušeno realizací filmu Císařův pekař (1951) a Pekařův císař (1951), kdy se Jan Werich bez souhlasu Voskovce vrátil k tématu Golema, jež spolu zpracovávali už před válkou. Premiéry Císařova pekaře v New Yorku se Voskovec nezúčastnil, ačkoli v NYC žil a vnímal to jako zradu. Pak ale přátelství obnovili a pravidelně si psali dlouhé dopisy. Úryvky z některých dopisů ve filmu citujeme,“ uvedl spoluautor a spolurežisér filmu Martin Slunečko. (SONY_)

Reklama

Reklama