Kamera:
Miroslav SoučekHudba:
Petr MalásekHrají:
Miroslav Táborský (vypravěč), Pavel Rímský (vypravěč), Viktor Preiss (vypravěč), Zlata Adamovská (vypravěč), Jiří Suchý, Zdeněk Svěrák, Jiřina Bohdalová (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Po čtyřech desetiletích od smrti jedné z největších legend českého divadla Jana Wericha vznikl jeho první velký filmový dokumentární portrét. Dokument s názvem Jan Werich: Když už člověk jednou je přináší strhující životní příběh této herecké legendy. Svobodné myšlení v nesvobodné společnosti přinášelo Werichovi mnoho úskalí a tato myšlenka prochází celým filmem. Stejně jako snaha tvůrců přiblížit fenomén chytrého humoru, který je Werichovu vyjadřování připisován. (Falcon)
(více)Videa (15)
Recenze (75)
Občas mají někteří lidé pocit, že moudrý klaun Werich Jan zná odpovědi na všechny jejich otázky, a proto není divu, že si (hloupě, samozřejmě) nějaký ten jeho citát vymyslí. Každého je potřeba brát jako člověka a jsem rád, že tento dokument, na rozdíl od jiných, tento fakt nezastírá. Velkorysá stopáž, mnoho informací a citace z Werichových dopisů jsou hlavní devizy tohoto rozevlátého filmu. 90%. ()
I přes celkem depresivní začátek vřele doporučuji. Přistihla jsem se, že jsem často dokument sledovala s otevřenou pusou. 😁😉 Pěkně zpracovaný průřez životem Jana Wericha. Některé skutečnosti jsem vůbec netušila. Např. že byl tak šikovný a obratný, že si zajistil angažmá v zahraničním filmu, což byl docela husarský kousek vzhled k tomu, ve které to bylo době. Byl taktéž vizionářem (vše, co předpověděli s Voskovcem ve svých hrách v Osvobozeném divadle, se nakonec také stalo) a nesmírně vtipným, lidským, moudrým, kompetentním, inteligentním a hlavně charakterním člověkem s velkým srdcem. Herec s velkým H a člověk s velkým Č. "Člověk se nesmí posrat." "A mějte se tu dobře." (ze závěti) Určitě se podívám ještě minimálně jednou. ()
TV/// Obsazení 10/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Kamera 7/10/// PLUS: krásné, zajímavé a poutavé vyprávění, Zdeněk Svěrák a jeho vzpomínání, chronologická posloupnost MÍNUS: není tu a zřejmě být nemůže reakce od Voskovce, nebo dopis od něj, je to pouze pohled od Wericha/// Shrnutí: Dojemný a pocitově silný zážitek. Wericha mám rád a po tomto dokumentu si svůj názor jen potvrzuji. Zároveň je ale škoda, že nemohlo být plně využito jeho potenciálu a že měl osud, který si nezasloužil. Naštěstí spoustu lidí na něj bude ještě dlouho vzpomínat a ještě o něco později na něj díky tomuto filmu nezapomeneme./// Celkem 84%/// ()
Standardní střihový portrét Jana Wericha. Nečekal jsem, že bych se snad dozvěděl něco úplně nového, ale pánové si dali práci a v nějakých archivech vyhrabali dosud neviděné záběry. No jo, do divadla už se na něj zajít nedá. Ale pořád si můžeme přečíst jeho knihy, kouknout na staré filmy, tenhle sestřih jen ušetří čas. ()
Poctivý a dobře zpracovaný dokument, zvlášť pěkný jsou vstupy pana Svěráka. Osud Jana Wericha není nijak radostný, ba naopak, v závěru a popisu života ve stáří už vyzní hlavně smutek ze zlých okolností; ubitý talent a nenaplněný potenciál "národního umělce". O důvod víc vážit si svobody projevu a nedát znovu dopustit takových obětí. Kolem vily na Kampě procházím denodenně s cizinci, myslím, že začlením i zmínku o něm. "Satira je tím silnější, čím blíž je k tomu drátu nabitýmu elektřinou. K tomu, co se nesmí." ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- „Nevyhnuli jsme se ani otázce celoživotního přátelství s Jiřím Voskovcem, které bylo narušeno realizací filmu Císařův pekař (1951) a Pekařův císař (1951), kdy se Jan Werich bez souhlasu Voskovce vrátil k tématu Golema, jež spolu zpracovávali už před válkou. Premiéry Císařova pekaře v New Yorku se Voskovec nezúčastnil, ačkoli v NYC žil a vnímal to jako zradu. Pak ale přátelství obnovili a pravidelně si psali dlouhé dopisy. Úryvky z některých dopisů ve filmu citujeme,“ uvedl spoluautor a spolurežisér filmu Martin Slunečko. (SONY_)
Reklama