Jan Werich: Když už člověk jednou je…

Krásna dokumentárna pocta veľkému umelcovi. Až taká dobrá, že človek si s rovnakou chuťou ako celý dokument vychutná i záverečné titulky, v ktorých odznejú mnohé múdra. Napokon, ako počas celej stopáže, ktorá sa zdá byť dlhšia, ale prejde akoby nič.Vyčítať Werichovi, že spočiatku komunistom pomáhal hlásaním nejakých hesiel, je absolútne bezpredmetné. Nie je hanba sa pomýliť, ale hanba by bola nepriznať si chybu a nezmeniť názor, keď sa odkryje skutočná tvár režimu. (29.10.2022)

Kdyby Jan Werich nežil v tehdejší době a v tehdejším Československu, byl by z něj herec světového formátu. Měl na to osobnost, kterou mi tento dokument strašně hezky představil. Každá další návštěva Werichova domu tak pro mě bude daleko osobitějším zážitkem, než-li doposud. Tehdejší režim bylo jednoznačně to nejhorší, co mohlo naši zemi potkat, a jsem rád, že po třiceti letech od vzniku samostatné země poslední volby do Poslanecké sněmovny smazaly komunisty z povrchu zemského. Doufám, že jednou pro vždy. Pan Werich by měl jistě radost. (10.01.2022)

I přes celkem depresivní začátek vřele doporučuji. Přistihla jsem se, že  jsem často dokument sledovala s otevřenou pusou. 😁😉 Pěkně zpracovaný průřez životem Jana Wericha. Některé skutečnosti jsem vůbec netušila. Např. že byl tak šikovný a obratný, že si zajistil angažmá v zahraničním filmu, což byl docela husarský kousek vzhled k tomu, ve které to bylo době. Byl taktéž vizionářem (vše, co předpověděli s Voskovcem ve svých hrách v Osvobozeném divadle, se nakonec také stalo) a nesmírně vtipným, lidským, moudrým, kompetentním, inteligentním a hlavně charakterním člověkem s velkým srdcem. Herec s velkým H a člověk s velkým Č. "Člověk se nesmí posrat."   "A mějte se tu dobře."  (ze závěti) Určitě se podívám ještě minimálně jednou. (24.09.2021)

Tak jako hezký, člověk místy i uroní slzu, ale pokud vás samotný pohled na Wericha neuvádí do orgasmických výšin, bude vás to nejspíš místy nudit a pak si řeknete, zda by nebylo lepší věnovat energii hraní vlastního života... Ale ta myšlenka, že by napsal svoje paměti, kdyby to někoho nasralo (a někdo mu vracel pingpongový míček), ta byla hodně dobrá, jenom možná byla lepší než celej film v plné stopáži. Jo... a začínat jakejkoliv českej film tématem 1968 začíná být dost otravnej patos. (04.09.2021)

Standardní střihový portrét Jana Wericha. Nečekal jsem, že bych se snad dozvěděl něco úplně nového, ale pánové si dali práci a v nějakých archivech vyhrabali dosud neviděné záběry. No jo, do divadla už se na něj zajít nedá. Ale pořád si můžeme přečíst jeho knihy, kouknout na staré filmy, tenhle sestřih jen ušetří čas. (09.01.2022)