Jan Werich: Když už člověk jednou je…

Vcelku tradičně natočený dokument (vzpomínky ještě žijících přátel či rodinných příslušníků, fotky, videa) o veselém velikánu československého filmu, který bohužel žil v tak blbém období dějin, že nemohl tvořit naplno (nacisti, druhá světová válka, komunistický převrat v roce 1948, normalizace po roce 1968). Werich si dobu opravdu "vychytal", měl hroznou smůlu, ani v té Americe mu to nevyšlo. Dokonce ani v té bondovce si prý kvůli dobrým očím Blofelda nezahrál (aspoň jsem tu viděl jeho fotku s bílým kocourem při castingové zkoušce, tu jsem dříve nikde nezahlédl). Dokument silný, ale svým způsobem smutný. (13.02.2022)

Dokument jako takový nepřekročil hranice žánru, proto nemá moc cenu rozebírat technickou stránku věci, ale spíše se zaměřím na osobnost Jana Wericha a na vcelku povedené převyprávění jeho života od tvůrců Martina Slunečka a Miloslava Šmídmajera. Tady bych měl jednu menší výhradu. Z velké části je dokument postaven na souboji Jana Wericha s různými a mu nepřátelskými režimy. To se dá pochopit, pohnutá doba jednoznačně formovala jeho tvorbu i jeho samotného. Bez ní by možná ani Jan Werich nebyl. Vždyť sám přiznává, že satira potřebuje tvrdý režim, jinak by vlastně ani neměla smysl. Osobně bych ovšem uvítal větší ponoření do rodiny a do jeho vztahů s přáteli. Mnohé sice bylo řečeno a většina diváků se pravděpodobně dozví spoustu nového, přesto bych rád větší hloubku. Jan Werich byl beze sporu velká osobnost, kterou plně respektuji. Nicméně byl také kontroverzním člověkem. Dle slov manželky byl občas protivný a ješitný dědek, to pro mě není výtka, spíše jej to polidšťuje. Jeho vztah s Voskovcem a podrobnější pohled na jejich filmové neúspěchy by také přineslo více zajímavého materiálu. Čtyři dobré hvězdy jsou na místě, stejně jako respekt k panu Werichovi. Nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že kdyby se šlo více do hloubky, mohlo se objevit ještě něco zajímavějšího. (31.03.2022)

Standardní střihový portrét Jana Wericha. Nečekal jsem, že bych se snad dozvěděl něco úplně nového, ale pánové si dali práci a v nějakých archivech vyhrabali dosud neviděné záběry. No jo, do divadla už se na něj zajít nedá. Ale pořád si můžeme přečíst jeho knihy, kouknout na staré filmy, tenhle sestřih jen ušetří čas. (09.01.2022)

Když už ten film jednou je... treba naňho zájsť do kina. Pre bratov Čechov by to mala byť povinnosť, uctiť si takýmto spôsobom svojho kultúrneho národného hrdinu. Prekvapilo ma, koľko vecí som sa o Werichovi dozvedel, predovšetkým teda o jeho umeleckej kariére, o súkromnom živote sa až tak veľa nedozvieme, na to proste už nie je čas a stopáž je dosť hraničná, osobne si myslím, že sa to malo vtesnať do hodiny a pol. Tak a teraz môžem vo voľnom čase premýšľať, ako by vyzeral ten spoločný projekt s Wellesom, Falstaff a Duvivierov Golem s V+W. (26.10.2021)

Krásna dokumentárna pocta veľkému umelcovi. Až taká dobrá, že človek si s rovnakou chuťou ako celý dokument vychutná i záverečné titulky, v ktorých odznejú mnohé múdra. Napokon, ako počas celej stopáže, ktorá sa zdá byť dlhšia, ale prejde akoby nič.Vyčítať Werichovi, že spočiatku komunistom pomáhal hlásaním nejakých hesiel, je absolútne bezpredmetné. Nie je hanba sa pomýliť, ale hanba by bola nepriznať si chybu a nezmeniť názor, keď sa odkryje skutočná tvár režimu. (29.10.2022)