Nezralé maliny

Od prvej scény som si vychutnával autentické výkony starcov a stareniek, každý ďalší vstup na scénu prekonával tie predchádzajúce. Nepreháňam, radosť sa pozerať, toľko energie v dnešných "výkonoch" ťažko hľadať. Trochu mi prekážalo množstvo zloby medzi hlavnými hrdinami po všetkých tých rokoch a iných starostiach, ale vraj to možné je a záverečný monológ ma presvedčil úplne. Rád som videl. (08.11.2010)

Československá televizní inscenace postavená na výkonech zkušených umělců popisující setkání maturantů po padesáti letech. Scénář J. Hubače nabízí pohledy do složité psychologie seniorů rozdílných povah a vyzdvihuje nezištné pouto přátelství, jež může rozdělit pouze smrt. Neuvěřitelný M. Nedbal, jehož herecký výkon kladu nad ostatní, dokázal svou výjimečnost. Jeho závěrečný monolog ve zvonici a celé jeho vystupování důrazně varuje před zbytečným a neaktivním životem člověka. (20.05.2013)

Výborný herecký výkon Miloše Nedbala. Dokázal zahrát mrzouta a pak citlivého uplakánka naprosto přirozeně. Ikdyž se téměř po celý film choval jakoby mu ublížil celý svět, tak nakonec se s Peškem udobřil. Akorát je škoda že si za včasu neuvědomil že má změnit přístup svého chování ke své ženě. Jinak četla jsem i knížku Nezralé maliny ve které herec Ladislav Pešek řekl že se na natáčení této inscenace vždycky moc těšil protože mu herečtí kolegové přirostli k srdci. A tak když skončilo natáčení, tak ho to hodně mrzelo že se všichni museli rozejít. A František Filipovský zase řekl, že si hraní na basu velice užíval. Ikdyž to asi nehrál na tu basu přímo on, ale někdo tu hudbu složil předtím a on to jenom dělal jakože na ní hraje. Protože řekl že nebyl z muzikantského rodu. Ale to je jedno. Hlavní je že se film celkově povedl na jedničku. Jinak Pešek tam měl moc krásnou barevnou kostkovanou košili která mu k tomu svetru perfektně ladila. (11.09.2018)

Hubačův příběh o stárnutí dává prostor pro kvarteto mužských. Téměř nerudovsky laděný vztah mezi Šánou (Nedbalem) a Pitnerem (Pešek), jehož rozuzlení je odhadnutelné. Zajímavé je, že Peškovi, Nedbalovi, Filipovskému a Šejbalové bylo 72 – 74, Sklenčka byl o 13 let mladší. Přípravy na sraz spolužáků mi chvílemi přišly natahované. V závěru zaujme scéna na městské věži v Telči. (14.01.2010)

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)