Můj nejmilejší bar

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)

Možná to bude znít trochu idiotsky, ale tenhle film mi (s trochou nadsázky) změnil život. Když jsem Můj nejmilejší bar viděl poprvé asi před 10 lety, což bylo v době, kdy jsem makal v jedný zmrdofirmě zavřenej někde v kanclu, tak jsem si řikal, že bych vlastně docela bral takhle nějak žít. Rozvážet zmrzlinu někde v papundeklový čtvrti a pak si vypít pár piv a panáků v nejmilejšim baru, to by byla paráda. Přestože hlavní postava tady působí spíš jako takovej zoufalec a lůzr, tak mně ten Tommyho život připadal velice pohodovej. V tý době jsem prostě začal svůj další život směřovat k nějaký pohodovější práci. A je to docela zajímavý, ale já jsem opravdu začal díky nějaký shodě okolností pracovat jako automechanik, přestože moje vzdělání bylo gymnázium a neměl jsem absolutně žádnou praxi. Několik let jsem teda pracoval jako automechanik, pak jsem se stal nezaměstnaným automechanikem a nakonec jsem se teda dostal k rozvážení pizzy (tady se to trochu liší, protože ve filmu Tommy rozváží zmrzlinu). No prostě jsem si prožil podobný životní situace jako Tommy. Rozdíl je akorát v tom, že já jsem si ty svoje životní etapy barovýho povaleče, nezaměstnanýho automechanika a rozvozce pizzy rozprostřel do delšího časovýho období. A ještě teda narozdíl od filmu nemám problém s tim, že bych nějaký ženský udělal dítě (nebo o tom aspoň nevim). Ale až na pár rozdílů, je ten film jak z mýho života. Co víc k tomu napsat? Možná to neni nejlepší film na světě, ale je to prostě moje srdcová záležitost. (10.05.2018)

Mistr nezávisláků Steve Buscemi se ve svém režiíním debutu vydal mezi ztracené existence, která velkou část svého života stráví popíjením v baru. Vznikl klasický nezávislý film za malé peníze, točený v reálném, neupraveném prostředí s uvěřitelnými hereckými výkony. Já si na těchto snímcích tolik neujíždím, takže moje hodnocení berte s rezervou a milovnící těchto minimalistických filmů si mohou minimálně 1* přidat. (25.05.2010)

Očekával jsem, že to bude něco jako Štamgast, ale TREES LOUNGE není tak vtipný. Je spíše dosti nahořklý, a hledat si cestu k hlavní postavě je celkem fuška. Osobně ani bezprostředně po dokoukání filmu nemám jasno v tom, jestli mi ten ochmelka byl sympatický, nebo ne. Nevím, možná už jsem jenom vyrostl z podobných opileckých filmů, které jsem měl kdysi celkem v oblibě. Dneska se mi celá ta flákačská kultura provinčního buranství a bezbřehého alkoholismu spíše protiví, a v reálu bych pro chlápka typu Tommy Basilio měl jen opovržlivé uplivnutí. Filmové ztvárnění krátkého výseku z jeho života pro mě nebylo bez jisté zajímavosti, ale popravdě je mi celá ta filmová glorifikace vysedávání v baru z duše protivná. (27.02.2015)

Steve Buscemi je zajímavá osobnost Hollywoodu. Pod jeho nepříliš aktraktivním zevnějškem se skrývá talentovaný herec, který hraje přesně a přesvědčivě. Bylo to vidět už v několika filmech. O to víc jsem byl zvědavý jak může dopadnout jeho film. Musím uznat, že nejmilejší bar bylo opravdu příjemné sledovat. Steve byl samozřejmě tahounem a překvapilo i obsazení Samuela L. Jackosona. Škoda, že ho nešlo zakomponovat do příběhu, ale to by asi kazil tu show, kterou sám velký pan mistr odehrál. Nebudu tu dále zdržovat - je to kvalitní kousek a skvělá práce! P.S. tohle je můj 888 komentář, to číslo zní přímo magicky :-) (28.07.2010)