Můj nejmilejší bar

Na dně (sklenky). /Pří/pitky na malé velké smutky. Abonmá v lokále, v němž ani ten sebelepší mok neuhasí žízeň, neurovná rozhozený rok. Jen neopatrný dlouhý lok, nepatrná kapka vláhy na pomalu usychající život. Výpary stavu ztroskotání, (lokál)ní odlesky nevolnosti marných chvil nečinnosti. Máme otevřeno, až do rána bílého... Steve ví, o čem mluví. Mluví z duše těch, kterým zakotvit ve vytouženém přístavu, z různých důvodů přáno není, a tak sem tam, od ničeho k ničemu zevluje lidské pinožení. (17.07.2016)

Pro Steva Buscemiho mám velkou slabost a tenhle film mi opět potvrdil, že s lidskými slabostmi se prostě nedá dělat nic jinýho, než se s nimi smířit. Bar Trees Lounge je druhý domov nešikovného automechanika Tommyho, který si neumí spravit ani vlastní auto. Něšťasný z toho, že jeho milovaná (?) ho opustila kvůli jeho nejlepšímu příteli, podniká jeden zoufalý čin za druhým. Kromě vysedávání v baru tráví čas i tím, že jezdí se zmrzlinářským autem (a tak trochu děsí děti). Tak se skamarádí se sedmnáctiletou Debbie (moje oblíbená Chloe Sevigny)...a jak to tak bývá u "kamarádění" to nezůstane...Film nepostrádá osobité kouzlo typické pro Buscemiho filmy, je v něm jeho svérázný humor, jeho životní zážitky a především on sám. (09.02.2009)

Bez deja. Bez akéhokoľvek smerovania. Partička 40 ročných ožratých drogistov čo si užíva s teenkami. Absolútne nič sa tu nedeje. Samuel L. Jackson tam hral asi 40 sekúnd. Úplne zbytočná postava. Ten si za honorár z tejto snímky akurát tak vynahradil náklady za benzín smerom z natáčania. Pomalé umierajúce tempo. Hudba myslím si že ani nezaznela. Ak nerátam počas záverečných tituliek. Nieje tam nič, čo by stálo za to. Ten Tommy aspoň mohol naozaj pretiahnuť tú 17ku, aby bolo aspoň niečo zvrhlé a šokujúce na snímke. Ale nie. Navyše tam dali do hlavnej úlohy vychudnutého Buscemiho, ktorému by nedala ani chromá opica s touretovým syndrómom. Teraz mi tak vlastne vŕta v hlave, kvôli čomu som sa do toho pustil. (29.03.2020)

Víc Zelenka než Jarmusch, hospodská historka bez přesahu o velkém sympatickém dítěti, které nemá jiné ambice než nějak proplout životem, slabochovi, flákači a lháři, tu a tam se projevujícím i jako citlivá lidská bytost, v lehce stravitelném, formálně nijak zajímavém balení, aneb poprvé jsem pochopil, proč lidi používají pojmy jako „figurkaření“ a „chcípáckej film“ v pejorativním slova smyslu. Koukalo se na to vyloženě příjemně, to zase ano, ale vykouřilo se to z hlavy už během závěrečných titulků. (02.11.2013)

Vysedávat pořád ve stejnym baru, v ruce žmoulat pořád tu samou skleničku, ať už je v ní cokoliv, hlavně když to píše, vést pořád ty samý řeči...jak se proti mě všichni spikli, jak jsem měl tenkrát smůlu, jak je to všechno nespravedlivý. A neudělat nic, co by aspoň trochu stálo za to. Tenhle kousek je tak opravdovej (naprosto vše, atmosféra, herci, příběh...), smutnej (scéna, kdy v baru diskutují o tom, že jednou půjdou navštívit toho dědu s infarktem) a neskutečně zábavnej - všechno dohromady - že ho prostě žeru =). A stejně tak žeru toho týpka, jehož jméno správně vyslovit jsme se všichni učili z wiki - bravo Steve Buscemi! (85%) (22.10.2013)