Čert nespí

Na stejný způsob, jako český film Zaostřit, prosím!, vznikla povídková satira i ve slovenském filmu. Hranice je tenká, ale zatímco český film je nehodný Friče, tento slovenský lze vnímat jako dílko přijatelnější vzhledem k tomu, jaké všechny žánry tehdy ve východní polovině republiky stále ještě chyběly. Oba filmy jsou výsledky požadavků z konferencí Svazu československých spisovatelů v letech 1954 a 1955. Povídková sbírka Petera Karvaše Čert nespí (1954) nabídla hned několik celků, z nichž Smutný káder a Typický prípad jsou z cyklu Příhody nenápadného mládence a finální povídka Vel'korysá kampaň z cyklu Bezúhonné podobizny. Pro tvůrčí tým to byla série zajímavých výzev, hlavní herci měli každý po čtyřech různých úlohách, debutující režiséři a kameraman vzbudili naděje. Solan sám chtěl pokračovat v přepisu další povídky z Karvaše, ale Prípad Barnabáš Kos se dočkal premiéry až v roce 1965. (23.01.2021)

Zvlášť první povídka je povedená (*****). Taková roztomiloučká. Další dvě povídky jsou stavěné docela podobně, takže už mi příšly trochu předvídatelné a ne tak zábavné (***). Pořád jsem se na to ale s chutí dodíval: moudra/hlášky (jak je libo) se ozývají v podstatě až do úplného konce. Navíc jsou tu skvělé rámovací scénky se schvalovací komisí. Takže asi následovně, soudruzi: Nemám k filmu vážnější připomínky, vydávám doporučující stanovisko. (17.11.2010)

Snímek poskládaný ze tří satirických povídek literárního autora Petera Karvaša, který svou sbírku povídek vydal v knize pod společným názvem ´Čert nespí´. od čehož je také název snímku. Karvaš se svými povídky kriticky strefoval do nejrůznějších buržoazních přežitků a to jak ve veřejném, tak v tom soukromém životě. Pokaždé se zaměřil na určitou vzniklou problematiku, kterou bylo potřeba politicky vyřešit, a vždy to pojal právě oním satiristickým důvtipem. Stejně jsou stavěny i povídky zfilmované, které jako celek pro jednoznačný povídkový film propojuje filmová schvalovací komise, která výsledné zfilmované povídky shlédne, okomentuje a pojme s patřičnými výhradami a návrhy změn. Takže vše má svou jednotnou šablonu a to v zájmu patřičností vládnoucí strany své doby. Humor především konverzační a vždy cílen k politickým nepatřičnostem. Obhajoba práva na soukromý smutek, kritika propagandistických lží zveřejňovaných v novinách a kritika alkoholismu na pracovišti. Ono, když se na to podíváme s odstupem doby vzniku a režimu, v podstatě se na těch povídkách v jádru věci na dnešní dobu zase až tak moc nezměnilo. V charakteru postav, ze kterých se dělá legrace, by se i dnes mohl leckdo poznat. Jasně, povídky jsou vytvořeny v rámci podpory dobové politické situace, ale to nic nemění na stavu věci. Skutečně to stačí jen mírně upravit v zohlednění na dnešní dobu a hotovo. Společensko-politická satira z 50. let především ukazující, že se na koncepci satiry po léta nic nezměnilo. (08.05.2022)

Nuž, ako prvé vety filmu upozorňujú, tento film je zlý. Hlavne pre ľudí, ktorí nechápu alebo nemajú radi satiru. Je to veru ťažká disciplína. V polovici 50-tych rokov sa volalo po satire, aby sa poukázalo na nedostaky v spoločnosti, a ľudia sa tak mohli poučiť a vyvarovať sa do budúcnosti. V súčasnosti nikto satiru nepotrebuje, všetko je už jasné. Všetky štyri príbehy sú z pracovného prostredia, formálne sú si dosť podobné. Aj centrálne postavy sa opakujú, preto ich hrajú tí istí herci. Trochu ako commedia dell'arte. Ale poriadne absurdná. Hlavne vďaka šéfovi, ktorý sa dokáže zo všetkého vykecať, a zástupu jeho agilných prisluhovačov, ktorí vetria, čo sa od nich očakáva. Určite nejeden zamestnanec kapitalistickej firmy by dokázal dať týmto postavičkám mená svojich kolegov. Zábavné je tiež vidieť mladých hercov, ktorých si poväčšine pomätáme len ako starších pánov a dámy. Tak, súdruhovia, držte sa! (20.02.2013)

Tri poviedky s pomerne roztomilo štylizovanými postavami, založené na rovnakej schéme: Zamestnanci fabriky začnú podozrievať svojho zvláštne sa správajúceho kolegu, že chce ohroziť výrobu ich firmy, pravidelné dodržiavanie (či prekonávanie!) plánov a nebodaj sa možno i dal na buržoázne chodníčky. Prenasledujú ho, idú odhaliť jeho zlotrilé plány, aby zistili, že išlo o nedorozumenie a kolega mal pre svoje správanie veľmi rozumný a jednoducho vysvetliteľný dôvod. Súdruhovia sa tľapnú po čele, ako ľahko sa nechali napáliť a pokračujú vo veselom budovaní svetlých zajtrajškov. Ako už tu trefne poznamenal niekto v komentároch - exemplárny príklad aké pyčoviny riešili komunisti. Solanova skvelá 60s tvorba sa našťastie už proti naivnému socialistickému realizmu vyhranila. (16.12.2018)