Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Strojvůdce Matys zachrání za druhé světové války při náletu hloubkových letců svou lokomotivu, které láskyplně říká Líza. Sám je při útoku zraněn. Čeká pak doma na uzdravení a na konec války a těší se, že bude znovu na opravené lokomotivě jezdit. Konečně je po válce. Matysův zeť Vojta se stane také strojvůdcem. V den narození svého syna se Vojta opije a zapomene, že má služební pohotovost. Když je pak volán k plnění povinnosti, není k nalezení. Starý Matys se nechá přemluvit, aby ho tajně zastoupil. Na trati zabrání nehodě, když zastaví odpojené vagony. Všichni se domnívají, že vagony zachránil Vojta. Vojta na nátlak rodiny o celé věci mlčí. Matys je poslán do penze. Ještě předtím, než mu přátelé uspořádají slavnost na rozloučenou, spojí se Matys s učni a s jejich pomocí lokomotivu opraví. A v Matysův den poslední se všechno obrátí - stroj je v pořádku a přednosta vyzve Matyse, aby na něm dál jezdil. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (47)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Snad to bylo tím prostředím výtopen, železnice a krásných mašinek, ale na rozdíl od jiných brutek té doby mi železný dědek přijde celkem koukatelný. Ono to bude asi i tím, že se to odehrává za okupace. Máme tak možno vidět celkem běžné chránění lokomotiv před kotláři včasným zajetím do tunelu atd... Ta bouda opilců mi přišla jak z nějakého westernu. Samozřejmě se zde rozjuchaně buduje což je opepřeno krádežemi nářadí, ale jak říkám - dá se na to celkem pohodlně koukat. Navíc Marvan v hlavní roli... a nemyslete si, že ta postava milovníka vlaků je nějaká vymyšlená figurka. Takových milovníků železnice mezi námi běhá spousta Tři nýty. * * * ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Hmm, tak je to milé a hezké, ale nějak jsem od filmu s nálepkou přelomová poválečná agitka (a navíc tady ještě bez pozdějších povinných nánosů komunistické propagandy) očekával něco zajímavějšího a v souladu s uvedeným žánrem komedie alespoň zábavného. Jaroslav Marvan rok před tím na celé dvě dekády opustil své dlouhodobě pěstované role mužů zákona a začal být obsazován do rolí různých nerudných dědků a bručounů, ale po legendárním Posledním mohykánovi nemám pocit, že by zde ze sebe vydal vše. Zvyšní herci už za samostatnou zmínku taky příliš nestojí, pro zasvěcené snad jedině pohled na budoucího velikána českého divadla Otomara Krejču v jedné z prvních velkých rolí před kamerou. Hlavní postava "železného" dědka (jako člověka milujícího nade všechno na světě svou osudovou lokomotivu Lízu) zůstala kdesi na půlce tratě, stejně jako nevalně využitý potenciál filmu. Strojvůdce Matys i vyvolává lítost, vykouzlí nejednou úsměv, dívalo se mi na to celé příjemně... přesto najednou skončil film a měl jsem pocit, že se nic nestalo. Tragikomedie, která mne ani nerozesmála, ani neposkytla dramatický prožitek, ani nepředvedla něčím zajímavou filmařinu. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Únorový komunistický převrat zcela převrátil dosavadní koncepci výroby celovečerních hraných filmů. Bylo ustanoveno šest výrobních skupin, v jejichž čele stanuli přední režiséři (Vávra, Steklý, Frič, Čáp a jiní) a vznikly tzv. tématické plány, které podporovaly pouze určité žánry (jasně privilegovaným se stal socialistický realismus). V letech 1948 až 1955 vznikla řada tzv. agitačních snímků, jejichž děj se z valné části odehrával na polích, v továrnách, dolech, na vesnici či podnikových rekreacích. Lidová veselohra režiséra Václava Kubáska Železný dědek se těmto zásadám víceméně vyhýbá. Prostředí dráhy má sice punc dělnické lokality, ovšem samotný dějový příběh je míněn spíše jako skromná pocta železničářskému řemeslu. V titulní roli se objevil Jaroslav Marvan, který se po válce téměř jako jediný předválečný umělec uplatnil i v nově zestátněné kinematografii. Stal se vyhledávaným představitelem bručovitých pedantů, procházejících povinnou proměnou v uvědomělé pracanty, což se z dnešního hlediska jeví jako šablona, ale Marvan je svým temperamentem a přirozeností povýšil na lidsky přijatelné figury. DĚDEK zároveň tvoří jakýsi most mezi pozdně protektorátními snímky s výchovnou tendencí a ranými socialistickými agitkami. Současný divák pak v závěrečném hodnocení volí zlatou střední cestu, bohužel často navzdory skutečným kvalitám. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Budovatelský? To snad může tvrdit pouze někdo, kdo budovatelský film nikdy neviděl. Ani slovíčko o lidu, který by měl vládnout, ani větička o tom, že někdo je nebo není ve straně, ani žďibet jakékoli politiky nebo propagandy... Jenom starý strojvůdce Matys, který miluje železnici a svou lokomotivu. Ba co víc, dokonce si s ní povídá jako s živým tvorem... Jestli neznáte podobně zapáleného železničáře tak platíte pivo! Já jich znám hned několik. Jaroslav Marvan ve filmu exceluje. Je zcela přirozený a krásně umanutý. Slušná je i režie, a kamera dosyta si užívající kolejí a dýmajících lokomotiv. Srdcová záležitost... Zajímavé komentáře: Karlos80, Marthos, vypravěč, GIK ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Komunistická propaganda lehce po převratu nebo před, budovatelský film? Pche.:o)! To nejspíš až vládní garnitura po roce 48' mu tuto nelítostivou nálepku udělila. Co je podstatné, tak to že nebejt v té době už hereckého esa Jaroslava Marvana (kterému vlakové prostředí zřejmě svědčilo), dopadla by tato lidová komedie s železničářského prostředí o poznání hůř..Je až neuvěřitelné v jak křečovité době, on sám téměř nekřečovitě hrál. Měli to ale tenkrát stejně ty všici tvůrci filmů, čich na správný výběr herců do hlavních rolích že? Hodnotím tedy čistě jen kvalitu filmu, výkony herců, z nichž právě nejvíce dominoval strojvůdce před penzí starý Tonda Matys, ale dobrý byl i třeba Neumannův zřízenec Hanousek. Pokud bychom měli film a jeho obsah rozebírat dnes po nějaké ideologické stránce, určitě by to bylo o něčem jiném.. Ale koukatelný jako jeden z mála v těchto těžkých letech, tento film určitě byl a stále je...Takže lepší průměr..2,5/5*. ()

Zajímavosti (8)

  • Na začátku druhého dílu jsou ve dvojexpozici použity záběry z dokumentárního filmu Cesta k barikádám (1946). (lausik)
  • Lokomotiva 275.0 „Nohatá“, s níž jede Matys (Jaroslav Marvan) a Gajdoš za Ouklice, má tendr 516.0 – původně šlo o rakouskou řadu 156. Jednalo se o univerzální uhlák, využívaný pro široký okruh lokomotiv. (Robbi)
  • Železniční depo se točilo v Nymburce. (M.B)

Reklama

Reklama