Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrig, Bulle Ogier, Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel, Milena Vukotic, Claude Piéplu, Michel Piccoli (více)Obsahy(2)
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.
(oficiální text distributora)
Videa (7)
Recenze (191)
Buñuel byl řízek. Na vpravdě nenápadném prostoru rozehrál nenápadnou ale komplikovanou story, ve které bych já nevymyslel vůbec nic. Buñuel do ní však nasadil tak ujeté scénky a postavy, že mi nezbývalo, než se jen s tupým úsměvem dívat, co na mě přichystá dál a čas od času, jako bonbónek, si nachystal i geniální vtip a sem tam náboženskou narážku, jakoby tam byly jenom pro mě. A hádejte, kdo je tu vrah? ()
Originalita se jistě upřít nedá, ovšem to je tak nějak vše, co mohu ocenit. Trochu víc mě zaujaly postavy Excelence z Mirandy a biskupa zahradníka a sem tam nějaká ta absurdnost. Samozřejmě je tu varianta mého neproniknutí pořádně pod povrch. Ten koncept se ale poněkud vyčerpal - lépe řečeno mě vyčerpal. ()
Vzdor namířený proti autoritám symbolizovaným smokingy, uniformami a klerikami může mít i úsměvně absurdní podobu. Když si mám ovšem vybrat mezi filipikou s církví a buržoazií satirickým šlehem Luise Buñuela a třeba Monty Pythonova létajícího cirkusu, volím za všech okolností vždy ty druhé, jelikož britský sextet při použití obdobné formy a výrazových prostředků, byť ze zcela jiných uměleckých výchozích pozic, dokáže svou kritiku společnosti zalít tak chutnou omáčkou humoru a zábavy, že si při servírování Buñuelova menu připadám jak hrdinové jeho filmu - na konzumaci chutného pokrmu vůbec nedojde... ()
Kam se hrabou se svým Inception, pane Nolan! Jednozančně jeden z mála bijáků, jehož kvalita se dá ocenit až zpětně... Právě pro "půvab" čehosi nehmatatelného, co člověka zasáhne tím víc, čím míň je na to připraven. Tenhle film zároveň slouží jako odpověď na otázku, zda může být vtipná komedie, ve které se neděje zholanic vtipného, ba dokonce, ve které se neděje takřka vůbec nic. Osobně Buňuelovy Buržousty oceňuju pro nenápadný nástup absurdity, která se do příběhu vluzuje tak rafinovaně a skrytě, že jí divák v prvních třiceti minutách vnímá jako něco dokonale přirozeného. S přibývající stopáží ale začne "přituhovat", abychom na konci zjistili, že ... Promiňte, nevím, co jsem psal. Zrovna se tak přihodilo, že jdu polem. Nenápadně... ()
Nenápadný půvab buržoazie se stal mou první zkušeností s klubovým art-kinem, Projektem 100 a tvorbou španělského mistra Louise Buñuela. Art-kino v jednom zapadlém městečku severozápadní Moravy ve mně zanechalo poměrně rozporuplné pocity, protože promítací sál se rozprostírá v prostorách stávající diskotéky, přestavěné z původního hlediště a jeviště vedlejšího sálu domu kultury a která ve všední se svými decibely ustupuje potřebám kina. Bylo to dost divný, sedět v kině na obyčejné židli u stolu s čajem, ale zároveň, kdo se s něčím takovým může takhle pochlubit? Na druhé straně tento Buñuelův snímek, promítaný spolu s Andaluským psem, ve mně zanechal naprosté nadšení. Krásná ukázka toho, co celé ty dny dělá smetánka: Schází se svou sortou na večeřích a večírcích, navzájem spolu všichni spí, obchodují s drogami a zaměstnávají kněze jako zahradníky. Ale kdyby alespoň tohle jakžtakž uměly, ale pokaždé jim zábavu, samozřejmě vlastní vinou, něco pokazí: Nedokáží se domluvit na datu schůzek, momentální a neodkladná sexuální touha, vojenské manévry, otravní lidé atd. atd. Bezútěšnost a bezcílnost tohoto snobského života jen podtrhuje symbol chůze hlavních hrdinů po cestě směřující vlastně nikam po nějaké zapadlé cestě kdesi mezi poli. Režie snímku je excelentní, příběh má spád a nedovoluje divákovi se ani na chvíli nudit a udržuje jej ve střehu hlavně svou dokonalou mystifikační stránkou, kdy nevíme co je skutečnost a co sen, vše dokonale absurdní. Kamera s velkým množstvím švenkových doplněná absencí hudební složky, dotahuje kvality snímku k dokonalosti. Prostě skvělé, pane Buñuele. ()
Galerie (80)
Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Zajímavosti (13)
- Luis Buñuel se v titulcích filmu objevuje jako autor zvukových efektů, přestože byl v době natáčení již takřka beznadějně hluchý. (ČSFD)
- Film vznikl v Buñuelových 72 letech. Poté Buñuel natočil ještě dva filmy, na jejichž scénáři spolupracoval opět s Jean-Claudem Carrierem. (hippyman)
Reklama