Nenápadný půvab buržoazie

Jiz dlouho jsem se u zadneho filmu nebavil tak jako u Burzoazie. Po nejake dobe jsem uz prestal myslet na to, co je sen a co skutecnost a nechal se unaset na vlne az absurdniho humoru, ktery bije do rad spolecenske smetanky. Plny pocet sice nedam, i tak ale ve mne film zanechal jen ty nejlepsi vzpominky!...... Po druhem podivani pridavam hvezdicku......Po tretim si myslim, ze je to skutecna perla a film, ktery v me pameti zustane navzdy. (02.01.2008)

Zábavný sled scének skupinky naprosto zdegenrovaných lidí z vyšší společnosti. Bunuel se fakt předvedl. Vyloženě komické scény, které se povětšinou týkají jídla, prokládá zdánlivě nesouvisejícími situacemi, jako je biskup-zahradník, voják s krušným dětstvím nebo levicová teroristka, a četnými snovými sekvencemi, jak je jeho dobrým zvykem již od Andaluského psa. (22.03.2010)

Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně. (06.04.2012)

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. (11.09.2014)

ocenenia : Oscar 1973 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Film na moje gusto až príliš prikovaný k dobe svojho vzniku, a to znižuje ostrosť Bunuelovej kritiky.... ono buržoázia už (pre mňa) dávno nie je to, čo bola pre Bunuela v 70-tych rokoch, a pre Marxa v 19. storočí.... pojem buržoázia bol vždy previazaný s materializmom, hedónizmom, pokrytectvom a povýšenectvom.... napasujúc na dnešnú dobu priam krkolomnej urbanizácie obavateľstva (buržoázia=meštianstvo) by sa v hľadáčiku Bunuelovej kritiky ocitli určite aj mnohí, ktorí sa tu nad filmom rozplývajú, a pritom sami patria do "vyššej strednej vrstvy" (07.10.2010)