Kotva u přívozu

Ta ženská byla neskutečná, co všechno dokázala stihnout a ještě ke všemu být milá i na televizní obrazovce. I bez mobilu se obešla. Příjemný televizní film, který stojí a padá s výkonem herců. Pořád netuším, co bylo to slavné Respirium. Vladyka byl chvilkami na pár facek, ale to se srovnalo. Až do dnešní doby jsem nevěděla, že pod tímto filmem je podepsaná Marie Poledňáková. Pro mě trošku překvapení. (26.10.2020)

Asi jediný film o televizních hlasatelkách, ale proč ne... Rozhodně mi přišlo toto "uvádění " jednotlivých pořadů živou bytostí příjemnější než ten předtočený hlas, co nikdy neudělá žádný přebrebt, žádnou chybu. Ukázka šetření na nesprávném místě. Jana Šulcová vystřihla pracovně vytíženou ženu (jak v práci, tak i doma) a milující matku dospělého syna velmi věrohodně. (22.12.2013)

Gender Studies jsou na pochodu, zatímco Marie Poledňáková píše a režíruje pro Janu Šulcovou roli ženy s velkým Ž. Její Magda pracuje jako hlasatelka ČST, vychovala syna, staví dům, má vážnou známost (s kamarádským a sexy Haničincem) a zároveň koketuje téměř na pracovišti s dalším idolem (Jan Kačer). Dokáže Magda najít rovnováhu, všem vyhovět a přijmout synovu první velkou lásku (debutující Vida Skalská)? Poledňáková měla za sebou Stoličku a Polepšovnu a před sebou S tebou mě baví svět a přesně takovou je Kotva u přívozu. Z předešlých filmů dál rozpracovává téma matky - syna (tentokráte v odrostlejším věku) a nově se "připravuje" v televizní střižně na nahrávací studio pro rajské uličky. Vytváří svět, kde hlavní hrdinka má za každých okolností hlavní slovo a všem jejím blízkým jde pouze o to ji potěšit. Sci-fi? Atmosféra emancipace na začátku 80. let je nicméně neopakovatelná, Jana Šulcová má několik velice silných scén a prostředí tehdejších Kavčích hor je dobré si zapamatovat. (27.12.2011)

Tohle byl takový lidský příběh z jedné socialistické rodiny. Šulcová byla občas na tečku a rozhodně nebyla ženou na které žehrají dnešní feministky čtařicítky nechtějící skončit jako své matky. Tedy ženou co přivítá každý večer unaveného taťku se stuhou ve vlasech, nechající ho číst si na kanapi noviny, ohřívajíc zatím večeři během úklidu kuchyně a dělání úkolů s dětmi. Magda je žena komandýr a občas jsem se Haničincovi divil, že to dává tak v klidu. To jiskření mezi nimi mne bavilo. Nebylo to jiskření erotické, nebylo to jiskření ani páru v posledním tažení manželství, bylo to takové to zdravé jiskření zkušených lidí, kteří už sakra dobře znají své protějšky. Znají hodnoty vztahu a ví kde jsou meze. Pak je prostor pro ironii i vtip a to bez urážení. Oproti tomu Vladyka působil děsně infantilně a občas se tak i choval A ten obří medvěd na jeho nočním stolku to jen potvrzoval... Trable socialistické hlasatelky mne až tak moc nezajímaly a nebýt tam té vztahové linie, asi by mně to moc nebavilo. Celkově je film zajímavý hlavně tím jak jsme tenkráte žili, v jakém prostředí atd... Retro. Dávám tedy za 3 tlakové níže. * * * (25.11.2019)

Proč zrovna já nemám normální život? Magda je televizní hlasatelka, která má skoro dospělého syna, bezvadného manžela, tajného ctitele, rozestavěnou vilu s překrásným výhledem a Arnošta. Rukopis Marie Poledňákové je nezaměnitelný, v tomto směru má tedy všechny předpoklady pro to, aby zaujal i současného diváka, kterému lahodí jak perlivé dialogy, tak především atraktivní prostředí Kavčích hor. A herci? Šulcová je fajn a sexy, Haničinec bezvadnej parťák, na něhož je spolehnutí, Vladyka zamilovanej až po uši a Kačer tajemnej jak hrad v Karpatech. V každém případě je to film, který si na nic nehraje, je příjemný i drsný právě tak, aby se k němu nejeden z nás znovu rád vracel. A nejen o vánocích. (15.12.2016)