Heavy Metal

Nejsem příliš velký příznivce amerických "anime" (na rozdíl od japonských), ale tohle je pecka. Na rok vzniku mnoho nadčasových myšlenek a témat. Celkově je film pojat podobně jako Animatrix (2003), jen řada po sobě jdoucích příběhů se točí kolem ... zelené koule. No a ta koule má nějaké jméno a je to absolutní zlo, síla a vlastníkovi dává neomezenou moc, nebo ho může také zničit. Na tohle základní téma je pak nabaleno několik příběhů, které se od sebe dobře liší jak dějem, tak i kresbou. Celkově se jedná o fantasy - sci-fi - akční nářez. Najdete zde skutečně všechno, souboje, příšery, krev, sex, humor, nahotiny, hrdiny, ... Úžasný je na tom všem ten "look", protože dnes se jedná díky věku filmu vlastně o takový "RETROanime". Prostě mě ta kresba a animace dostávala. Bohužel, film posledním příběhem neuvěřitelně poleví a to ve všem, jak v ději, nápadech tak kresbě. Je to strašná škoda, ale je to tak výrazný skok dolů, že nemohu dát plné hodnocení. Ale jinak paráda a dnes již velice zajímavý kousek. (20.01.2009)

Kultovní animovaný snímek, složený z několika comicsových povídek, obsahujících všechny tři základní kameny fantastického žánru - tedy jmenovitě SF, fantasy a horror. To vše v prvotřídní kvalitě, a od různých kreslířů. Hudbu (dělanou většinou speciálně pro tento snímek) dodali významní představitelé hard rocku a heavy metalu té doby (Blue Öyster Cult, Cheap Trick, Black Sabbath, Nazareth, Sammy Hagar, Grand Funk Railroad, Trust, Journey) společně s několika zástupci ostatních proudů populární hudby (novovlní úleťáci Devo či bývalá členka Fleetwood Mac, a později zbožňovaná pop rocková ikona, Stevie Nicks). Největší slabinou snímku je paradoxně právě přísný důraz na jeho comicsové vyznění. Pořád jsou to totiž spíš rozpohybované kreslené obrázky z bombastického fantasy magazínu, než působivý samostatný film. I tak jde o jeden z nejzajímavějších projektů popkulturní historie, jehož zhlédnutí by mělo být povinností zejména pro tři druhy diváků : fanoušky comicsu, fantastiky, a klasického rocku. (23.11.2007)

Velmi úchylný povídkový animák, kde o krev ani o velmi vyvinuté nahé děvy není nouze. Každá povídka je typická trochu jiným animačním stylem a dobou a místem, kde se odehrává. Nejvíc mne zaujala hororová část na palubě bombardéru B-17, kterou napsal Dan O'Bannon. Velká pochvala za rockověmetalový soundtrack většinou uvozující daný segment. A i ten orchestrální není špatný. (24.09.2009)

Trošku mi to příjde, jako když maturant odborné školy uvěří vlastní genialitě, ale pouze na základě ohlasů slaboduchých spolužáků, kteří jsou uneseni množstvím sexu, hudby a krve. Následně je ohromně překvapen, když u písemné zkoušky slyší výtky typu:"Blábol, nefungující skloubení všeho rádoby hustého do naprosto nic neříkajícího celku". (03.01.2013)

Já moc nevěděl, do čeho jdu, jen jsem věděl, že to má být jakýsi kult, takže když to celé začalo v New Yorku budoucnosti plného grázlů a bordelu, se svéráznou postavou taxikáře v hlavní roli, byl jsem z toho filmu naprosto nadšený a nemohl se dočkat, kam to celé bude gradovat. V tom úvodu totiž všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Pak se tam ale začalo odehrávat něco jiného, o čem jsem si myslel, že bude jenom flashback, načež se tam pak po skončení tohohle příběhu rozehrál další a opět jiný, takže až pak mi došlo, že celý film bude povídkový a propojený bude jen tou postavou čirého Zla a jejího procházení různými světy. A vše skonči tak - dá se to vůbec označit jako spoiler? - že zlo bude existovat vždycky, ale stejně tak i dobro, které proti němu bude neustále bojovat. Což aspoň trochu podnětné je, ne že ne. Problém je, že po tom skvělém úvodu jsem skutečně očekával, že takový bude celý film a ten následný rozpad na povídky mě natolik zklamal, že jsem se přes něj nedostal ani po dokoukání. Ale budiž, to je spíš moje blbost. Právoplatné zklamání ale mám tak jako tak, jelikož první povídce se nevyrovnalo nic ani zdaleka. Většina mi totiž přišla dost průměrná a někdy i zapomenutelná, přičemž nejhůř u mě dopadly poslední dvě - a to z toho důvodu, že ta se šňupajícími mimozemšťany a nadrženým robotem mi přišla spíš trapná než cokoli jiného a ta závěrečná ryze fantasy povídka, která snad je ze všech nejdelší, mě nesedla už jenom z toho prostého důvodu, že hard fantasy jde v drtivé většině případů naprosto mimo mě a tady tomu bohužel nebylo jinak. A takových 15 minut do konce jsem celkem často koukal na zbývající čas, jak mě to celé nebavilo. Kvůli tomu všemu to na víc jak slabé tři nevidím a to je ještě zázrak, že se to na nich udrželo. Btw překvapivě se sem ta hudba perfektně hodila a taky jsem zjistil, že to, co jsem považoval za heavy metal, ve skutečnosti heavy metal asi není, protože jsem si myslel, že je to ta hudba, která zní, jako by někdo do randálu vyřvával švédské názvy nábytku (to není moje přirovnání, to mám odjinud), ale tohle stále zní jako hudba a ani jsem neměl problém ji poslouchat... Slabé 3* (16.10.2022)