Simon Birch
Simon Birch
Režie:
Mark Steven JohnsonScénář:
Mark Steven JohnsonKamera:
Aaron SchneiderHudba:
Marc ShaimanHrají:
Ian Michael Smith, Joseph Mazzello, Ashley Judd, Oliver Platt, David Strathairn, Dana Ivey, Beatrice Winde, Jan Hooks, Jim Carrey, Peter MacNeill (více)Obsahy(1)
Román známého amerického autora Johna Irvinga Modlitba za Owena Meanyho (1989, česky 1994) vypráví neobyčejný příběh mladíka, který přes výrazný tělesný handicap (porucha růstu) nepřestává hledat duchovní rozměr svého bytí a ve jménu nalezené víry dokáže obětovat vlastní život. Americký scenárista a režisér Mark Steven Johnson (nar. 1964), který se uvedl scénářem k úspěšné komedii Dej si pohov, kámoši (1993), v níž navzdory svému mládí projevil vzácné pochopení pro soupeření dvou staříků v podání Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, však objemnou knihu natolik redukoval a pozměnil, že byl nucen vyhovět přání autora a změnit jméno hlavního hrdiny a tedy i název filmu. Příběh malého Simona Birche (Ian Michael Smith, trpící vzácným Morquiovým syndromem) je vyprávěn z pohledu jeho nejlepšího kamaráda Joea (Joseph Mazzello), který žije s milující matkou a nejvíc trpí tím, že je mu zatajováno jméno jeho skutečného otce. Pátrání po otcově identitě tvoří páteř snímku, zvláště po tom, když Joeova matka přijde při bizarní nehodě o život. Johnson vytvořil pozoruhodné dílo, jež vedle sugestivního portrétu maloměstského života v 60. letech vykresluje i dětský svět plný tužeb a fantazie. Oba chlapci podávají přesvědčivé výkony a v rolích dospělých bodují zejména Ashley Juddová (Joeova matka Rebecca), Oliver Platt (její nápadník Ben) a David Strathairn (reverend Russell). V úloze dospělého Joea-vypravěče se překvapivě objevuje známý komik Jim Carrey. Přes svoji „nevěrnost“ předloze se Simon Birch řadí vedle Pravidel moštárny režiséra Lasseho Hallströma k nejlepším irvingovským adaptacím. (Česká televize)
(více)Recenze (112)
Třeba jsme opravdu každý k něčemu předurčeni...jen ne všichni tomu věříme 90% ()
Většinou uznávám, že knížka a film je rozdílná disciplína a snažím se nesrovnávat. Tohle je jedna z mála výjimek. Modlitba pro Owena Meanyho je jedna z nejlepších knížek, která byla ve 20. století napsána, a zasloužila by si mnohem lepší filmové zpracování. Tam, kde měly být emoce, byl jen zoufalý pokus o ně, od začátku až do konce. ()
Moralizující kýč o tom, že co Bůh činí, dobře činí. Vypravěč sice dojde k názoru, že Simon byl skutečně boží nástroj, protože nikdo jiný než lilipután by se neprotáhl malým oknem školního autobusu, který spadl do jezera, a nezachránil tak jiné dítě, ale zásadní otázka je, proč všemocný Bůh dopustil, aby autobus plný dětí spadl do jezera. Stejně tak se zdá od Boha poněkud neslušné, že nechal zabít půvabnou vypravěčovu matku baseballovým míčem. Jak vidíte, děj filmu je veden strašlivě násilně a nepravděpodobně. A ještě ke všemu se pro odlehčení snaží chvílemi být komedií. Scéna s katastrofou na dětské hře o narození Ježíše je sice povedené, ale do kontextu se nehodí. Dvě hvězdičky za celkový umělecký dojem. ()
A tak, čtyři hvězdičky, to je přeci moc! Bylo to určitě pěkné, potěšila pidirole J. Carreyho, nicméně emoce z toho kapaly už od začátku, stejně jako od začátku bylo jasné, jak to dopadne (myslím tím úvodní scénu filmu). Jinak ještě rychle odbočím, zde se ani nemusím pozastavovat nad tím, jak byla zpracována literární předloha - já to tak nepoznala, že mě to ani neuráží. A souhlasím s komentářem tricky, naprosto. ()
Velice pěkný a příjemný filmeček, místy až dojemný a velice inspirativní. Bylo krásně vidět až neskutečné vyrovnání se s osudem nemocného chlapce, chlapcem samotným. Byl zde i hrdinův jemný humor a skvělé hlášky. Atmosféra filmu byla neskutečně milá, místy až moc naivní a dokonalá. Ale všechno krásně zapadlo a doplňovalo se - ničeho nebylo příliš a všeho bylo tak akorát - humoru, smutku, naivity a pozitivismu. Velká škoda, že ve filmu nebyla déle Ashley Judd, vypadalo kouzelně. Celá forma a podání filmu bylo ale i přesto vynikající. Spokojenost! Howgh! ()
Mark Steven Johnson mal zostať pri takomto druhu filmov.... ()
Bohužel, úspěch Pravidel moštárny se nekoná, a to i přesto, že autorem předlohy je John Irving. Opravdu mi to připadalo osekaný, málo zaostřený na postavy. A to stálé mluvení o údělu a plánu, který má s Birchem Bůh, mě časem docela nudilo. Já vím, z takových věcí bych si neměl dělat srandu, ale tady opravdu řežisér se scénaristou zaspali.... ()
Přestože je John Irving snad v každé tuzemské domácí knihovně a přestože já jsem vášnivý čtenář, nějak se mu celý život vyhýbám. Jednou jsem zkusil číst Svět podle Garpa a nedopadlo to. A ani na plátně nám to spolu nějak neladí. Svět podle Garpa jsem doslova z vypětím sil dokoukal, Pravidla moštárny jsem nikdy nějak neviděl celé (takže to je možná dobrý film) a tuhle "Modlitbu za Simona Birche" jsem protrpěl. Je to ale absolutně úplně o hovně. Pořád dokola nám vypravěč a titulní pidihrdina sděluje, že teď se změní něčí život, že teď se děje něco obrovského, že Simon je určen k něčemu makabrozně velikému, že teď se začne věřit v Boha, a jako podkres těmto proklamacím se na plátně odehrává neemocionální otravná nuda. Navíc je hlavní liliput tak otravnej (bohužel jsem to viděl s dabingem a ten tomu asi nepřidá), že by ho člověk nakopl, až by do prdele letěl... A přitom člověk tak nějak cítí, jaká síla byla v Irvingově předloze, co bylo jejím poselstvím. Ale tenhle film tak nějak klopýtá, chvilku se věnuje tomu, chvilku něčemu jinýmu, postavy pro mě postrádají motivaci a jakýkoliv rozměr, jsou to jenom loutky, které pronáší hlubokomyslná hesla. A u tohoto typu filmu je to stěžejní problém. No prostě to stálo za hovno, vypadá to staře, levně, otravně, hudba generická, jen ten Jim Carrey si to neuvěřitelně dává... ;-). Dávám jednoho dobře rostlého liliputa. ()
i přes svou šílenou předvídatelnost úžasně miloučké. skvělí herci (no, možná bych vypustila až příliš sladkou Ashley Judd, ale to už je detail), krásné lokace. pět hvězdiček už jen proto, že mě to strhlo, i když jsem to viděla s dabingem. a taky mám ráda pásovce. ()
Film pro děti, u kterého jsem nečekal, že mě tak dostane. ()
Přestože ve filmu chyběly stěžejní události, věci se udály jinak a Owena Meanyho jsem si vždy představovala také jinak, film Simon Birch mě zaujal, že jsem se dívala až do konce. Milovníci Johna Irvinga, nepouštějte si Svět podle Garpa, ale toto. Modlitba za Owena Meanyho patří k mým nejoblíbenějším knihám a nevěřila jsem, že by se dala promítnout do filmu. A jak už jsem řekla, s knihou to nemá zase až tak moc společného, přesto je to hezké a hřejivé. ()
Hodně lidí tady píše, že má silný vztah ke knižní předloze tohoto filmu. Je možné, že je to vynikající knížka. Film dává znát, že je knižní předloha asi docela výjimečná, ale nepodařilo se to tak úplně přenést na plátno. Dvanáctiletí kluci tam vedou řeči o pár let starších puberťáků, chybí jakási podstatnější akce, myslím vývoj těch postav. Svět, který zřejmě dokázal vytvořit autor knižní předlohy, se v tomto filmovém zpracování docela rozmělnil. Na druhou stranu je zde obdivuhodně předvedeno, že pro lidi v USA je zcela běžné chodit do kostela a uvažovat o Bohu. V tomto směru je film docela zajímavý a poučný. ()
film na ktorý by sa pozrel aj Forrest Gump. ()
Hezký film stvořený spíše pro děti a není to ani trochu špatné. ()
U tvůrci zredukované adaptace Modlitba za Owena Meanyho platí to samé, jako pro ostatní na plátno převedené knihy Johna Irvinga – pokud k nim přistoupíte s pokorou a citem, nemůže udělat krok do prázdna. Příběh chlapce s tělesným hendikepem, který na moralistickém maloměstě zvyklém pranýřovat jakékoliv výstřelky, vyčnívá nejen fyzicky, ale především svým pohledem na svět, je jedním slovem pohlazení. Když si vzpomenu na Svět podle Garpa nebo Pravidla moštárny, tak se mi v hlavě začne honit hříšná myšlenka, vzít do ruky nějaký z Irvingových románu…..a to jsem prosím radikální nečtenec :D ()
Velkej příběh o malým človíčkovi, kterej naplnil svoje poslání. Nevím do jaký míry tvůrci pozměnili Irvingovu předlohu, ale ať už to bylo jakkoli, udělali to perfektně. Dojemný scény střídají na odlehčenou ty komediální a tak to plyne až k očekávanýmu závěru (kdy nevíte jak, ale víte, že to přijde). Ale přijde to hezky a důstojně. Navíc jedno z nejhezčích přátelství jaký kdy ve filmu byli spolu s perfektními výkony obou dětských herců. Krásnej, čistej film. Kdo nemá srdce z kamene nebo zaražený prdy, musí hodnotit víc než jen průměrně. ()
Námětově dojemný příběh chlapce, který se narodil s růstovou vadou zvaného nanismus, mající touhu pochopit jednu pro něj zásadní věc. Jaký je s ním Boží plán. Ví, že vše, co se děje, má svůj důvod, takže věří, že Bůh s ním naplánoval něco, co z něj jednoho dne udělá hrdinu. Scénář byl inspirován románem Johna Irvinga, který byl vydán i u nás, pod českým názvem 'Modlitba za Owena Meanyho', který si pro svou režisérskou prvotinu napsal Mark Steven Johnson. Dle svých vlastních slov se zaměřil pouze na první část románu kvůli výraznějšímu tahu na branku. Není to nic jiného než příběh chlapce Simona, sice abnormálně malého vzrůstu, ale mající srdce hrdinských rozměrů. A v tom je právě jádro pudla. Jeho prostřednictvím se tak zkoumá témata o přátelství, rodiny a víry a to pohledem velmi bystrým a s jemným humanistickým dotekem. Vznikl tak film mající hloubku i úsměvnost. Simon je kluk jako každý jiný. Má své záliby i sklon k lumpárnám, ze kterých všichni dospělí kolem něj doslova šílí. Dětští herci se před kamerou předvedli jako naprostí profesionálové, čímž dali svým postavám ohromný sympatický obraz, takže vzniklo naprosto skvělé emotivní filmové dílo. “Věci se změní, když ze mě udělá Bůh hrdinu.” “Musíš přestat takové věci říkat, Simone.” “ Proč, když je to pravda.” “Nemáš žádný důkaz.” “Já ho nepotřebuji, mám svou víru.” Osud je sviňa a Simona zasáhne víc, než by si přál. I tady by se dala použít věta - těžký život dobrodruha - a v tom je právě celé to emotivní kouzlo jednotlivce, které míří tam, kam zřejmě Boží vůlí měl. “ Simone Birchi, je nějaký důvod, proč sedíš v rohu?” “Přemýšlím o Bohu.” “V rohu?” “Cesta k Bohu není jen středem místnosti.” Sice to není přímo artový film, ale určitě se jedná o malé filmové mistrovské dílo s filosofií života prostřednictvím víry a Boží vůle, aniž by to jedinkrát spadlo do nějakého náboženského fanatismu. Nic než obyčejný příběh dětského světa s etudami, které moc dobře známe, avšak přeci jen poněkud jiným pohledem. ()
"Co má káva a koblihy společného s Bohem?" - "Není mi známo, jak můžou řízky vízt k souloži..."- "Rád bych věděl, že vše má své opodstatnění!" Byl předurčen stát se hrdinou... Dojemné komediální drama o přátelství a víře, které dokáží překonat strasti při hledání vlastního otce i sama sebe. Velikost těla rozhodně neznačí velikost duše! ()
Desně příjemný film o víře a duchovních hodnotách ikdyž vám je ostatní neustále shazují. Velmi pěkně udělaný dětský film, který lituji že jsem neviděl dřív. Vytvořeno s velkým procítěním. Vřele doporučuji.... ()
Postava, na kterou jen tak nezapomenu. Nevydařený život - narození do špatné rodiny, ve škole ho spolužáci moc nebrali, učitelé taky ne a i přesto dokázal plnohodnotně žít a užívat života, co to jen šlo. Toto nenechá žádného člověka chladného a bez emocí. ()