Kozijat rog
Kozí roh
The Goat Horn
Režie:
Metodi AndonovObsahy(1)
Bulharský baladický film ze sedmnáctého století vypráví příběh pastýře stáda koz Karaivana. Žil poklidným životem se svou mladou ženou a dcerkou do té doby, kdy do jeho domu vnikla skupina tureckých příslušníků vládnoucí kasty, ženu znásilnili a usmrtili. Karaivn odešel s malou Marií do hor připravovat pomstu. Děvčátko vychoval jako chlapce a v dospělém věku dceru nutil mstít matčinu pohanu a vraždu. Film byl uveden na XVIII. MFF v Karlových Varech 1972, kde získal Zvláštní cenu poroty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Moc se mi do Kozího rohu nechtělo, protože bulharská kinematografie mě popravdě řečeno vůbec nezajímá. Tenhle film mě ale docela překvapil. Nejsilnější zbraně jsou bezpochyby naturalistická krutost a syrovost, ze které jde místy až mráz po zádech. Jsou to sice účinné zbraně, ale zhruba v půlce se nějak začala zhoršovat kadence, což zapříčinilo, že jsem se sem tam musel podívat na hodinky. Tu lehkou nudu bych ještě možná přehlédl, ale rozhodně nemohu tolerovat ten věčný, nesmírně iritující řev a smích hlavní představitelky. Možná je na vině můj vkus nebo zub času už docela zapracoval. 70% ()
Láska, ktorej na päty stúpia Turci a pomsta. Pekná balada .. ako z knižky .. ale smutná. ()
Film z bulharských plání a lesov, ktorý aj mne trochu pripomenul Markétu Lazarovú. V oboch prípadoch ide o pomerne náročné sledovanie temného a drsného stredoveku v lyrickom spôsobe stvárnenia. Precízne tvorená atmosféra pomocou obrazu, titulnej hudby a pastiera so svojráznymi pokrikmi smerom k svojim ovciam, ma na začiatku veľmi upútala a aj cez pomalé tempo pomerne dokázala udržať pozornosť. Určite je tu silný príbeh o sirote-dievčati, ktoré po znásilnení svojej matky pastier vychováva ako chlapca a po rokoch sa postupne schyľuje k pomste a jednej opätovnej katastrofe. Ale celkovo asi film, ktorý mi raz úplne stačil. Podobný Bergmanov Prameň panny na mňa zapôsobil oveľa viac. (70%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Film má byť zo sedemnásteho storočia, na mňa tak nepôsobil. Je tam málo charakteristické na tú dobu, len pár úsporných kostýmov. Čiernobiely charakter snímku neprospel. Scenár je minimalistický, dialógy v podstate žiadne, až som mal pocit, že je to film pre hluchonemých. Nevidím ani prínosnú myšlienku, ani som necítil sympatie k otcovi, ktorý sa správa ako poloblázon. ()
Po zkušenostech s Markétou Lazarovou (asi třikrát jsem nebyla schopná film dokoukat) jsem měla z Kozího rohu trochu obavy. Zbytečné. Asi nejsilnější zážitek z letošní přehlídky bulharského filmu ve Vsetíně. ()
Jeden z nejvýznamnějších a mezinárodně nejznámějších bulharských filmů natočil režisér Metodi Andonov jako svůj třetí celovečerní film podle předlohy spisovatele Nikolaie Haitova. Film, který svou poetikou syrovosti a baladickou krutostí, zachycující dávné časy zcela bez příkras, připomíná některé snímky Ingmara Bergmana či našeho Františka Vláčila, je vystavěn na půdorysu cesty za pomstou a odlišného názoru na ni - z pohledu otce, který celý svůj zbytek života zasvětil pomstě a dcery, ve které se přes drsnou mužskou výchovu začne projevovat nepotlačitelné ženství. Právě velmi vypjaté momenty konfliktů těchto dvou postav, navíc výtečně zahrané zejména živočišným Antonem Gorchevem, jsou možná nejpůsobivějšími a nejemocionálnějšími částmi Kozího rohu. ()
Bulharsko sedmnáctého století trpělo pod tíhou tureckého jha Osmanské říše. Klidný život pod horami není samozřejmostí, Turci si mohou dělat co chtějí, což se stane osudné manželce pastýře Karaivana. Když je znásilněna a zabita, pastýř se zatvrdí, odejde se svou dcerkou vysoko do hor a začne dívku vychovávat jako chlapce. Ústřední roli v baladickém příběhu hraje přostředí horských luk a lesů, jejiž nespoutanost evokuje divokost mládí a ženskost Mariji, kterou v začne v hrdince probouzet pohledný ovčák. Zdá se, že láska vítězí nad pomstou. To však neznamená, že by ji zatvrzelá nenávist otce nemohla tragicky ukončit. ()
Napriek všetkým kladom tejto drámy zo 17. storočia ako je atmosféra a realizmus, film má po réžijnej stránke zopár chýb krásy. Zaujimavosťou je, že herečka Katya Paskaleva hrala na začiatku matku a neskôr po rokoch svoju dcéru Mariu. ()
Bulharské exploation s umeleckými ambíciami a vynikajúcou atmosférou. (23.9.2023) ()
Chvíle štěstí, lásky a něhy orámována krutostí a utrpením. Obojí výmluvné a působivé jako život sám. ()
Film o málo slovech, za to mnoha myšlenkách... Příběh pastýře, který přišel o svou ženu, dům vypálil do základů, jedinou dceru vychovává jako chlapce v naprostém osamění uprostřed hor a lesů. Muž, který se s bolestnou ztrátou nedokáže vyrovnat. Roky v sobě živí nenávist a mstí se za násilnou smrt dívčiny matky. Vlastní životní postoj obtiskl do Marie a nutí ji k témuž. V okamžiku přeměny malé dívenky v mladou ženu se vztah mezi nimi začne hroutit... ()
Málomluvný poetický příběh z bulharské historie. Příběh o pomstě až za hrob, které je podřízeno všechno. I štěstí nejbližších. Film je moc hezký, plyne pomalu a spěje k docela nečekanému konci. Líbil se mi. ()
Snímek může dějově lehce připomenout "Pramen panny", ale možná ještě více připomene Bergmanovu tvorbu svou poetikou. Na druhou stranu, trochu to připomíná i "Markétu Lazarovou". V konečném důsledku se ale jedná o velmi intenzívní film, který vám předvede bulharskou filmařinu v nejlepším světle. ()
Hodně slušnej rozjezd včetně znásilnění ženy před očima jejího dítěte prozrazoval, že by se mohlo jednat o silné a temné drama. Žel nestalo se tak. Místo toho se rozjel příběh o pomstě, ovšem mizerně zpracovaný, jakoby nedodělané scény, dějově zmatený a vizáží herců vůbec neodpovídající době 17. století. Čekal jsem teda mnohem více. Jediný, co se mě na tom líbilo, byl ptačí "soundtrack", který jel téměř po celou stopáž snímku a dodával mu zvláštní lyrickou atmosféru. ()
Je to náramně silný příběh. Film jsem viděl jako kluk někdy v 70. letech a zůstal mi v paměti přes 40 let. Dnešníma očima ale jasně vidím, že bulharská kinematografie tehdy byla ve stadiu prvních pokusů. Příliš mnoho režijních, technických a zejména dramaturgických chyb. --- Ještě poznámka vyvolaná některými zdejšími komentáři. Nemyslím si, že příběh má být vnímán ve smyslu "pomsta/boj je mužská záležitost". Podle mého názoru ženy zvládají pomstu lépe než muži. Koneckonců i zde se dcera otci pomstila přímo klasicky! Je to spíš o nevinnosti mládí. I když otec Marii zatáhl do vražedných úkladů, ona dospěla jindy a jinak, tím nejpřirozenějším způsobem. Nic nedokázalo zabít touhu po lásce. ()
Nemám příliš zálibu v dobro-družných filmech (spíš mi sednou ty špatno-družné). Asi by se mi to víc libilo v hollywoodském westernu. Ostatně podobných westernů jsem viděl už několik. Kolektivní násilí (na ženě, dítěti, rodičích) a pak pomsta na všech členech kolektivu, to je filmová (a mnohdy už vyčpělá) klasika. Žádnou přidanou hodnotu v bulharských kopcích, ani v 17. století, nevidím. Třetí hvězdu dávám za hudbu a masky. ()
Údolí včel, Markéta Lazarová, Pramen panny. Při sledování Kozího rohu jsem na tyhle tři filmy neustále vzpomínal. Z Vláčila si to bere z formu, Pramenem panny jako by se inspiroval námět. Ať už se ale Anodonov těmito filmy skutečně inspiroval nebo ne, stejně si nemůžu pomoct, ale přijde mi jako takový jejich "béčkový" mix. Nechápejte mě špatně, své kvality to má a natočené je to naprosto skvěle, ale nějak mě pak nenapadá, co víc by mě na tom filmu uchvátilo. Emočně si mě moc nezískal, vidět podruhé ho nemám proč a chování postav jsem měl chvílemi problém věřit, jelikož mi přijde, že jakmile tu má někdo mít herecky výraznější moment, začne dost přehrávat. Tohle asi vyzní hnusně, ale možná proto se tu tak málo mluví... Ale ano, musím uznat, že kdybych nikdy neviděl ani jeden z těch tří výše zmíněných filmů, asi bych taky nadšený. Takhle u mě ale Kozí roh zapadl, protože má opravdu vysokou konkurenci, na kterou nedokáže dosáhnout. 3* ()
Dávali kdysi na TV, silný kafe. Bylo mi asi 15. ()
Pokud neberu v potaz dve koprodukcni pohadky, Kozi roh je prvni ryze bulharsky film, ktery jsem kdy videl. A musim rict, ze film ma velmi dobrou uroven, vcetne slusneho scenare o pomste a potlaceni zenske identity. Zaver filmu krasne dokona rodinnou tragedii. Skoda spatneho zvuku. Sice Vlacilovy filmy maji po technicke strance urcite vyssi kvalitu, vidim, ze nejsem jediny, ktery vidi urcitou podobnost v tomto filmu a Vlacilovou tvorbou. Jsem rad, ze jsem tento film videl. ()
Smutná tragická, čiernoiela balada, krásne zahraná. To sú dojmy z filmu videného pred 45 rokmi. Asi nastal čas, pozrieť si to zas. :) ()
Související novinky
Letní filmový maraton Vsetín
Letní filmový maraton 2011 (kino Vatra, 10. – 12. 6. 2011) bude největší souvislou přehlídkou bulharského filmu v České republice. Program nabídne 11 bulharských snímků. Hlavní téma BULHARSKÝ FILM… (více)