Dny hněvu

Pistolník Lee van Cleef sleduje hlavně své sobecké cíle a jako vynikající střelec likviduje všechny, kdo se mu postaví do cesty. Outsider městečka, Giuliano Gemma, všemi opovrhovaný nemanželský syn barové tanečnice, se u něj vyučí zásadám boje. Idea příběhu osciluje mezi volbou přijetí údělu nespravedlnosti v relativním klidu nebo volbou osobního „osvobození“ a revolty proti stávajícímu stavu za cenu zabíjení. Film byl sice po vizuální stránce profesionálně natočen, se všemi atributy italowesternu, a řadou herců, které známe ze soudobých leonovek, ale scénář nebyl nikterak oslnivý. Příběh působí dosti utahaně, až nudně. Chybí dějový spád, momenty překvapení a gradace napětí, Záplatka vyřizování účtů po návratu do městečka se stále jakoby opakovaně zauzlovává a tak nemůže dojít k pořádnému rozjezdu. Závěr s „legendární“ pistolí Doc Hollidaye působí jako laciný pokus dát tomuto víceméně nezáživnému příběhu, nějakou myšlenku. Od začátku jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec tedy slabé tři (v žádném případě víc!). (03.12.2010)

Přes přítomnost většiny žánrových prvků to v součtu prostě nefunguje tak, jak si tvůrci nepochybně přáli - nakonec kdo by nechtěl natočit kultovní western, že. Vážnost příběhu sráží maličkosti - třeba ta žumpa na začátku. Drží jej hudba, i kamera. Divák se však nezbaví pocitu, že ve scénáři to muselo být určitě jinak, jenom se natočilo občas něco navíc a pak už se to nikomu nechtělo předělávat. (22.07.2010)

Aj keď sa to zo začiatku nezdá, je to celkom slušný príbeh. Leoneho vplyv cítiť práve v naratívnej rovine tohto filmu. Všetky iné než Sergiove špageťáky zlyhávajú v oblasti narácie. Vedia zaujať manieristickým štýlom a inými bizardnosťami, ale čo sa týka scenárov a schopnosti režiséra "rozprávať príbeh", je to často bieda. V dňoch hnevu je však pekne štrukturovaná zápletka, precízne vybudovaný dramatický oblúk a iné rozprávačské triky. Štýl je naopak oproti iným špageťákom dosť konzervatívny a miestami mal bližšie ku klasickým westernom ako k talianským hyperbolizovaným napodobeninám. (23.09.2012)

Není to špatný western, ale moc mě to nevtáhlo do děje. Asi kvůli slovenskému dabingu, který se míchá se zeslabeným původním zněním. Když se hlavní pistolníci vrátí do Cliftonu, začne se to táhnout a i když jsou tu zajímavé scény (souboj na koních, závěrečný souboj mezi Lee Van Cleefem a Giulianem Gemmou), vidím to tak na 3*. (27.08.2023)

Není pravda, že jsem se tím pronudil. Jen je to příliš vyčpělý špageťák, který dost dobře nefunguje jak v rovině scénáře, tak po stránce stylu. Žádnou citovou ani estetickou odezvu nevyvolal. Kdyby bylo více pozornosti dáno postavám a proměně jejich vzájemných vtahů, mohlo by to být vtahující a v klíčové momenty více odměňující. Celé je to však šito horkou jehlou: Gemmův protagonista je v úvodu šikanován obyvateli města, dokud se neobjeví pistolník Van Cleef, kterej si ho namotá, ten pak za nim furt pobíhá a on si z něj cvičí bodyguarda, protože sám již stárne a chce se zabezpečit. Protagonista má samozřejmě vlohy, takže od boku střílí přesně hned poprvé, co vezme do ruky zbraň. Pistolník se hodlá napakovat na obyvatelích onoho městečka, kteří dříve off screen obrali jeho bývalého parťáka ve zločinu. Pistolník tedy zametá s obyvateli města, odolává jejich pokusům ho zabít nebo vystrnadit a v závěru tak zabije jediného obyvatele městečka, který se kdy k protagonistovi choval dobře, což vede k duelu mezi ním a pistolníkem, který není nikterak pamětihodný. Není dost výrazný svým stylem a ani střetem dvou silných osobností (potažmo tím, co představují), přičemž by se napnulo očekávání "kdo z koho". Celé by to chtělo víc psychologicky a tematicky prokreslit, aby to bylo zajímavější a poutavější. O dva roky starší Pro Pár Dolarů Navíc je úplně někde jinde, ale pokud čtenář hledá jiné pozoruhodné špageťáky mimo Leoneho, tak doporučuji radši Velkou přestřelku nebo Mé jméno je Nikdo (i když na tom se prý taky podílel trochu Sergio). (11.12.2023)