Krkonošské pohádky

Jako dítě jsem milovat Krakonoše, jako pubescent Anče, jako muž středního věku Kubu a na závěr života Trautenberga a Hajnej mě štval celej život ..:)) 20 let jsem mohly číst že scénář napsala Zdena Podhrádská, ta ale jen pokryla skutečné jméno autorky Boženy Šimkové, která v té době měla absolutní zákaz jakékoliv tvorby za neschvalování vstupu "spřátelených vojsk" v r.,1968. V pohádce také zazní jiné jméno Krakonoše a to je Rýbrcoul, jedná se o zkomoleninu staro-německého Rübezahl, ale ani němečtí etymologové netuší co slovo znamená. (20.02.2012)

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)

Nejoblíbenější večerníček. Sympatizovala jsem sice spíš s chudákem Trautenberkem, on ten Krakonoš taky nebyl žádnej Mirek Dušínů, třeba ten díl, kdy se tak nudil, že vyšplouchnul Trautenberka a převklíkl se za nějakýho knížepána, Trautenberk mu navařil a ještě celej šťastnej s ním pomluvil Krakonoše (co ten asi jinýho čekal?) a Krakonoš se pak odhalí a donutí Trautenberka obsluhovat jeho a Anče s Kubou a Hajným. No kdo by ho nepolitoval? (15.03.2011)

Po několika letech jsem měl náhodou možnost se podívat opět na jeden díl. A musím říct, že Krkonošské pohádky neztratily nic na svém kouzlu. A jako vždy hamoun Trautenberk dostal od spravedlivého Krakonoše slušnou lekci. S láskou vymazlené postavy, kulisy, hudba, ale i samotné příběhy, které dětem milým způsobem ukazují, co je dobré a co špatné. (04.02.2009)

Pěkná pohádka o tom, jak to šlechtici měli v životě strašně těžké. Pořád nějaký rebelantský a nespokojený poddaný, do toho se proti nim spikly i nadpřirozené síly, každou chvíli na ně bonzovala sojka (ta byla lepší donašeč, než agenti StB) - no já bych šlechtice nedělal, ani kdyby mě za to zlatem platili. Fakt hrozná práce, věřte mi. A pokud nevěříte, tak se podívejte na tohle. (11.09.2005)