Třetí muž

Mno, měla jsem s tím co dělat, takže se opět rozejdu s nadšeným davem, neboť jsem několikrát bojovala s pokušením jít umýt nádobí, abych se kapku osvěžila, což se mi opravdu často nestává... Faktem zůstává, že z většiny vídeňských zákoutí by vyšly skvělé fotky, to však samo o sobě ještě dobrý noir nedělá, že. A tak, když nebylo jaksi koho nenávidět, ani komu držet pěsti, logicky mě kapitola obsaďte všechny kanálové poklopy - zlotřilec na útěku musela minout větším obloukem, než když tomu nevýraznému brakovému pisálkovi oddělali jediného fanouška... Ocením ještě úplný závěr, který si možná zapamatuji na stejně dlouho, jako Callowayův ocupkovaný kabát. A jo, co ta hudba? Tak ta by si určitě zasloužila lepší kulisu. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (15.10.2015)

Úžasný film. Kulisy rozbombardované poválečné Vídně umožnily vytvořit naprosto dokonalou mizanscénu. Slovo kulisy jsem nepoužil náhodou, neboť dobovým územ je stále ještě spíše divadelní práce s herci, přesto je až neuvěřitelné, že více než 60 let stará detektivka svým vyzněním téměř nezestárla. Formálnímu zpracování nelze prakticky nic vytknout, jeho exkluzivitu posiluje navíc dojem autentičnosti, zvyšovaný zakomponováním autentických rodilých mluvčích, homogenní mix angličtiny, němčiny a ruštiny dělá diváckému dojmu dobrou službu. Dobově podmíněné výrazové prostředky (práce se světlem atd.) pak dávají Třetímu muži nádech originálního retra...expresionisticky laděná černobílá kamera, souboj morálky a loajality k příteli, krvavé melodrama, esence filmu noir... (02.04.2012)

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)

Výjimečné krimi o loajalitě k příteli, lžích a brilantní honbě za pravdou ve skvěle stylizovaném noirovském stylu. Ačkoliv nemám rád britskou produkci, respektive britský feeling, tak tady jakoby neexistoval. Tajuplný děj jde paradoxně s groteskní hudbou ruku v ruce, což výrazně zpestřuje samotné napětí. Wellesovo charisma má taktéž značný vliv na kvalitu zážitku. Povinnost pro každého filmového fandu.80% (04.04.2012)

Tak zdá se, že kopie už je konečně pořádně otitulkovaná a já mohu definitivně zvýšit na pět hvěz. Je to totiž dokonalé. Děj má spád a nedovolí divákovi ani moment nudy. Profláklé citerové téma je skvělé a hezky to odlehčuje. Pán za kamerou udělal nejen krásné obrázky, ale také dosadil pár vtipných scén. A prostředí rozbombardované, do sektorů rozdělené Vídně je působivé samo od sebe. (P100 2007) (03.12.2007)