Vanilkové nebe

Zajímavé dílko. Prvních zhruba devadesát minut se v podstatě neděje nic mimořádného. Začnete poznávat Tomovu postavu, jeho život, jeho holkou do postele, Cameron Diaz, navštívíte jednu party, na které se na okamžik mihne i Steven Spielberg a Tom i Vy se zde seznámíte s Penelope Cruz. Zcela nevázaný a nenáročný děj, hodný příjemného úvodu nějaké odlehčené romantiky. Poté se v několika okamžicích přehoupne do ukázkového dramatu. Zbytek filmu již pokračuje v naprosto chaotických a velmi působivě zpracovaných rovinách, v níž se prolínají sny a realita tak zpřeházeně, že jsem byla totálně ztracena a přestávala jsem stíhat a poznávat, jaká linie právě probíhá. Celková pointa je velmi zajímavá a nečekaná, ale jakoby zcela plynně naváže na předchozí děj, takže jsem jí nebyla jakkoli šokována. Skvěle navybíraný soundtrack dává Vanilkovému nebi ten správný "snový" nádech. (30.04.2011)

Vanilkové Nebe je film plný překvapení. Na někoho toho bude až příliš. Já to vidím asi následovně - okamžiky, kde si říkáte, že tohle pan scénárista už přestřelil, přebijí skvělé herecké výkony. Ty tady totiž přebijí naprosto všechno, možná až na hudbu. Všechny hlavní role byly zvárněny naprosto brilantně, jiskření mezi krásnou Penélope a (možná výborným hercem, ale v civilu nebezpečným magorem) Cruisem je úžasné, jako by se skutečně právě setkali dva lidé a přeskočila jiskra. A okolo téhle krásy se roztáčí rej nevídané pestrosti a síly. Bravo, tlesk, tlesk. (17.09.2006)

Hned na začátek musím říct, že na „Vanilkové nebe“ se chci podívat ještě minimálně jednou – ale pochybuji, že se moje hodnocení změní. A pokud ano, pak jen směrem nahoru. Proč?Vysvětlení je snadné – „Vanilkové nebe“ je prostě silný film. Není jednoduchý a mnoho lidí může znechutit jeho závěr, ale to nemění nic na tom, že byste si „Vanilla Sky“ neměli nechat ujít. Když přeskočím výborný scénář a přesnou práci Camerona Crowea na režisérské stoličce, nezbývá mi nic jiného než vyzdvihnout obsazení filmu a výkony hlavních představitelů. Tom Cruise, Penélope Cruz, Cameron Diaz, Jason Lee a Kurt Russell – ani jednomu z nich nemám co vytknout. Je ale ještě jedna věc, kvůli které je „Vanilkové nebe“ tak dobrým filmem – a tou je atmosféra. Těžko popsatelná, intenzivní a nesmírně živoucí. Nejúžasnější okamžik pro mě ale nastal až po skončení filmu, kdy jsem si uvědomil, o čem „Vanilkové nebe“ vlastně je. Správněji bych měl říct, čím pro mě je. Je jednoduchým poselstvím...Poslouchejte dobře od samého začátku a možná i vy uslyšíte “Abre los ojos!“ (19.10.2005)

Mám rád filmy, u kterých musí člověk přemýšlet a je fakt, že u Vanilkového nebe jsem přibližně od druhé třetiny žhavil dráty jak se dalo, abych konečně přišel na to, o co to tu vlastně zatraceně jde. Nicméně všeho moc škodí a Crowe nakládá na diváka tolik různých možných interpretací a čtení, až se z chutně vypadajícího mixu postupně stává guláš, ve kterém člověk vedle hovězího a kynutých knedlíků vidí plavat tu lžičku pudinku a támhle jablečné pyré. V jednotlivostech působivé (ať co se týče některých sekvencí – ta na diskotéce s Cruisovou dvojí tváří nemá chybu – až po vizuální zpracování, herce a dokonalý soundtrack), celkově však rozporuplné. Následuje výčet možných interpretací, od těch nejvíce relevantních (první navrhují sami filmaři), až po ty více fantaskní – 1) Cruise skoro zemřel a byl kryogenicky ošetřen po nehodě, kterou spáchala jeho šílená ex-přítelkyně, 2) Cruise zemřel a je v jakémsi limbu, čekající na vpuštění do posmrtného života (skutečně divné věci se totiž začnou dít až po dost ošklivé nehodě – tomu by odpovídal i důraz na odpovědnost a morální rozhodnutí, které se ve snímku stále cyklicky vracejí), 3) Cruisovi se něco zdá a to od začátku do konce (když se dobře díváte, uvědomíte si, že všechny postavy dříve nebo později říkají stejné repliky, dokonce si mezi s sebou prohazují oblečení a berou tím na sebe podobu jiných postav – vysvětlení je jednoduché – vše je jen Cruisovo podvědomí – on je jediným aktérem v různých podobách vlastního světa a nikdo jiný než on tam vlastně není), 4) Cruise je účastníkem reality-show budoucnosti, virtuální reality, která ho zbavila identity (viz. jeden z posledních pohledů do kamery a replika inženýra o tom, že „vaši pozorovatelé čekají, jak se rozhodnete“), 5) Cruise je ve skutečnosti znamínkem na poprsí Penélope Cruz, etc. (01.10.2017)

Vydržela jsem déle, než při prvním pokusu, ale stejně jsem druhou půlku proklimbala - s občasným vytrhnutím se z bezvědomí, zachycením čím dál psychedeličtějších útržků děje a následným opětovným upadnutím do kómatu. Váhám, jestli mi tenhle romantický psychothriller stojí za sehnání a pečlivé okouknutí... ale spíše ne. To by tam musel hrát jiný kanón než malej Narcis Cruise, aby mi tahle divná roztahanost stála za dalších 135 minut života. 55% (17.06.2010)