Manderlay

Co bylo řečeno o povedeném spojení filmu a divadla u Dogville, platí i zde, ovšem s menším rozdílem, že tady už to tolik není experiment, nýbrž více sázka na jistotu. Manderlay je seběvědomý a dobře promyšlený, resp. dobře vykonstruovaný film zpracovávající ožehavou tématiku rasismu výmluvným způsobem. Působí umělecký, ovšem zachycuje dobře i lidský rozměr jednotlivce, představuje intelektuální, soudržný a v závěru i šokující zážitek. Přesto si nemohu pomoct, ale Dogville mi přijde ve všech směrech, ať už více (hlavní herečka), či méně (atmosféra) lepší. 7/10 (26.05.2009)

Ta nenávist mě ohromila. A ještě více mě zdrtilo, že netuším, vůči komu je výlučně směřována! Manderlay bylo mé v pořadí třetí setkání s Trierem, po Království a Tanci v temnotách. Také bych chtěl ještě podotknout, že jsem neviděl předchozí část trilogie, Dogville, a proto nemohu posuzovat. Přesto jsem po melodramatickém muzikálu a dechberoucím kultovním seriálu o jedné nemocnici tak trochu věděl, na co se mám připravit. I tak jsem byl překvapen. Především mě zaujalo, že tento snímek snad nelze žánrově zařadit. Je i obtížné definovat, čím se vlastně zabývá. Je to snad problém rasismu, iluze demokracie, povaha spravedlnosti nebo nejčastěji vystavený motiv, otroctví a jeho důsledky? Proč se zdají ve filmech Larse von Triera dobré úmysly jako ty nejvíce marné a bitvy "za dobrou věc" (vůči pointě filmu jedině v uvozovkách) jako jasně prohrané? Nenazýval bych tento přístup citovým vydíráním. To je zkrátka von Trier a jeho pohled. V každém jeho díle je totiž obsažena alarmující kritika společnosti a u Manderlay je o to naléhavější. Myšlenka filmu se v jeho průběhu mnohokrát principielně obrací stejně tak, jako si Grace (Bryce Dallas Howard) zvyká na pravidla nového způsobu života v převráceném světě otrokářské farmy. Manderlay je proto velice výmluvný film, ze kterého si zajisté něco odnesete. Důležitou roli ve vyznění hraje způsob zpracování. Jak bývá u Triera zvykem, je velmi nestandardní, přesto konvenčnější než jeho zbylé počiny, které jsem viděl. Poměrně nepříjemná hudba místy prokresluje dramatické okamžiky. Ve zpracování kamery se Trier protentokrát znatelně umírnil. Obvyklé epileptické vrávoravé záběry kamery jsou klidnější. A nahodilý střih z nečekaných nekontinuálních pohledů nebývá tak častý. Oříškem pro herce (mimochodem, herecké výkony mám za skvělé) byla zajisté další "novinka", absence reálií. Celý film mohl být klidně natočen na jediné scéně, na které jsou přítomny pouze některé kulisy a herci, kterým nezbývá než použít svou fantazii. Pro Triera jsou ovšem kulisami i samotní herci, kterými víří ve vlnách svých dramat bez náznaku citu. Manderlay je proto vskutku působivý počin. Jeho nesmírnou předností je totiž dokonalý scénář, kde je vše logicky uspořádáno a dějová linie se vyvíjí velmi uvěřitelně a přesvědčivě. Dějové zvraty se tím pádem vůbec nejeví jako zlomy, ale spíše jako logicky očekávané události. Přesto, nebo spíše právě proto neztrácí Manderlay ani špetku ze své surové věrohodnosti! (17.12.2005)

Ve srovnání s prvním dílem je Dogville dokonalý. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo (na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu) a je emocionálně daleko zdrcující než Manderlay. A naprosto souhlasím s komentářem !RedruMa k Dogville: "Največší Trierovov medzník". V Manderlay divák necítí to lidský zlo, které se v člověku skrývá. Pokud chcete zažít brutální kladivo na emoce tak jedině Dogville. (10.05.2015)

Trošku zklamání. Zatímco Dogville útočilo na mozek i na city, Manderlay mě nechalo trošku moc chladným (vzhledem k předchozím zkušenostem s von Trierem). Scénář určitě je moc zajímavý, ale přišlo mi, že celek nejiskří tolik co posledně. Mladá Howardová je určitě šikovná herečka, ale na tu roli moc mladá a po Nicole se mi stýskalo. Nicméně, na třetí díl Trierovy americké trilogie jsem velmi zvědav... (16.11.2005)

Jinačí a přitom stejné. Pravda, že kouzlo neznámého již malinko pominulo, ale s novou myšlenkou přišel i nový zážitek. Možná, že dopad Manderlay není tak dunivý jako Dogville, ale základní myšlenky a kostra je zde možná ještě o fous chytřejší. Bryce Howard není možná tak zkušenou herečkou jako Kidman, ale stejně ji fandím od začátku do konce. Možná kvůli tomu kukuči. Chci nutně vidět třetí část a doufám, že Trier ještě takových veleopusů má v rukávech dost. Manderlay malinko doplácí na absolutní dokonalost svého předchůdce. Druhý díl je stejně perfektní a Trier se i díky němu může na ostatní dívat z vrchu. (15.05.2012)