Wimbledon

Požitek z pohodové romance mně trochu kazil fakt, že pravidla tenisu ( golfu, basetballu - vlastně většiny sportů) znám jen velmi mlhavě, takže některé hádky ..... byl na čáře nebyl na čáře pro mne zůstaly utajeny. Ale co s pravidly..... hlavní je vkusný britský humor a obzvlášť neodolatelné pro mě byly myšlenkové pochody 119. hráče světového žebříčku např. „ Hlavně ať už to brzo skončí!“. Trochu nechápu označení DRAMA v hlavičce filmu na této stránce!!!!! (31.12.2004)

Wimbledon je taková lehká, sympatická komedie, díky které si můžete odlehčit teplé letní odpoledne u televize. Svým námětem je sice poměrně svěží, ale schematicky je to naprosto tendenční počin. Naštěstí jsou postavy dobře napsané a některé monology hlavního hrdiny i docela vtipné. Člověk u toho nemusí přemýšlet a já sám se přiznám, že mě to pěkně chytlo. (21.08.2012)

Wimbledon na první pohled vypadá jako další z mnoha nadprůměrných romantických komedií, kterých jsme mohli vidět už spoustu, ale narozdíl od většiny podobných snímků má v soboě originální nevtíravý humor. Navíc se celý film odehrává v novém a neokoukaném tenisovém prostředí, což je další velké pozitivum. Co se dá označit za "klasiku" byl písničkový soundtrack, tvořený klasickou romanticko-popovou směskou převážně ženských interpretů - nic proti tomu, protože v celkovém výsledku působí film poměrně dobře a to je to hlavní. (11.02.2005)

Příjemná romanticko-sportovní oddechovka s perfektním Bettanyho suchým anglickým humorem. Na první pohled se mi hned líbily úvodní titulky, které byly hodně vtipně udělané, aby i ten nejneinformovanější divák věděl, že největší milenkou hlavního hrdiny (samozřejmě hned po sladké Kirsten Dunst) je tenis. Mimochodem právě tenisové sekvence mi přišly na snímku nejzajímavější (neboť romantika je to dobrá, ale Pretty Popelku Julii Roberts asi nesesadí), v rozhodujícím zápase jsem Peteru Coltovi alias Paulovi Bettanymu držela všechny palce, aby vyhrál. A to dokáže málokterý sportovní film, protože kamenem úrazu většiny je, že neví, zda chtějí být spíše romantické nebo spíše sportovní. A s tím Wimbledon problém nemá. Klišé tu je sice 13 do tuctu, ale vše funguje jako dobře promazaný stroj Working Title Films. (06.01.2005)

Podobný majstrštyk jako je Láska nebeská se rozhodně nekoná... Wimbledon je tuctová romantická komedie s tím nejpředvídatelnějším vývojem... Ozvláštnění měly zřejmě přinést tenisové scény, ale ty jsou tak nereálné a naivní, že film stahují ještě níž. Podivně působí i reference ke světu opravdového tenisu (od hlasatele se dovídáme, že z turnaje právě vypadli Andy Roddick, Roger Federer atd.), která propojuje protagonisty love-story (a mizerné tenisty) s realitou. Možná kdyby se tvůrci drželi důsledně fiktivních jmen hráčů a celý příběh by se odehrával v ryze fiktivním světě, nepůsobilo vše tolik toporně a nespojitě. Zřejmě se zde projevilo velké anglické trauma - Wimbledon totiž již desítky let nedokázal vyhrát žádný Angličan. Loncrainův film bychom pak mohli chápat jako 100 minut trvající terapii zabalenou do mimiker romantické komedie... (14.01.2006)