Pozemšťané

Zajímalo by mě, jestli lidi, který s těmi zvířaty takhle nakládají, jsou nějak duševně narušený, nebo jestli to jsou milující otcové od rodin, který by mimo jatka nezkřivili mouše ocas... nebo spíš jaký procento z nich jsou sadisti s cílem pořádně si tu práci užít a kolik se jich "pouze přizpůsobilo", protože zvyknout se dá na cokoliv. Earthlings předesílají zajímavý a mnohdy šokující fakta a záběry, otázka je, nakolik je takový zacházení se zvířaty rozšířený. Nechce se mi věřit, že by se tohle dělo na každý farmě a ono to tak asi ani nebude - imho se to týká jen těch opravdu monstrózních podniků... ale kdo ví, chtělo by to nějakou statistiku, nějaký čísla, aby si o tom člověk mohl udělat přesnější obrázek. Každopádně je to odsouzeníhodný a ubohý, když takhle někdo jedná s živočichem nižší úrovně. Ale jakkoliv je ten dokument výchovný, já kvůli němu maso jíst nepřestanu, na to se mám moc rád. Promiňte mi to, jsem sobec. (23.02.2008)

Pokud se na tento film podívá člověk, který váhá, jestli se má stát vegetariánem nebo nemá, tak po zhlédnutí bude rozhodnut. Záběry skrytou kamerou jsou skutečně mňamka, která ovšem nemusí chutnat každému. Trošku mi vadilo, že jsem z dokumentu cítil, že jediným východiskem, jak problém vyřešit je přestat žrát zvířátka. Představoval jsem si, že se na jatkách odehrávají ještě ošklivější věci, ale třeba tvůrci měli pouze špatnou ruku při výběru, kam se vydat natáčet. A navíc je dokument strašně moc křesťanský a nad některými úvahami zůstává rozum stát. Rozhodně se však zhlédnutím cítím obohacen. 3* (30.12.2012)

1, Domaci mazlicci jsou problem. Dnes kazdy idiot chce doma zviratko, mozna, aby ho mel konecne nekdo rad, aby se mohl chlubit... Ne vsichni se vsak o nej umi postarat. A to treba i tak, ze po nem na ulici, trave uklidi jeho vykaly. Tolik "vrozenych" nemoci domaci zvirata nikdy nemela, nikomu to ale nevadi a tak veterinari a farmaceuticke spolecnosti krasne bohatnou... 2, Maso jako obziva- jeste jsem nenasel maso, vcetne vnitrnosti, nad kterym bych ohrnoval nos. A verte, ze uz jsem snedl ledasco. Nejsem clovek, ktery by maso vyhledaval denne, je ale potrebne a hlavne proto zde zvirata mame. 3, Obleceni- kozesinu jsem nikdy nemel, nechci a nepotrebuji. Kozene boty ci opasky z veprovice ci kravy se primarne nezabijeji pro kuzi. 4, zvirata a zabava- nesnasim cirkusy, neuznavam dostihy, korridu respektuji jako spanelske kulturni dedictvi. Tod muj pohled na hlavni kapitoly dokumentu, ktery ukazuje nekale praktiky lidi na zviratech (autor daval nahravky z celeho sveta dohromady osm let, spousta z nich natoceno skrytou kamerou), uz vsak nehleda reseni ci nejake vychodisko. Ja, ac i bez tohoto dokumentu vim, ze se tak deje s tim nemohu nic udelat, jen vim, ze se na to nediva dobre... (04.07.2013)

Velice jednostranný dokument, který má za úkol šokovat. Kromě střídmosti v jídle a uvědomnění lidí se věnuje naprosto minimálně řešení problému. Ale autoři snímku neměli zřejmě až takové ambice...chtěli poukázat na hrůzy, která se dějí na zvířatech. A to se jim podařilo...ne že by se ze mne stal přes noc vegetarián, ale myslím, že i největšího masožravce to po shlédnutí tohoto dokumenta minimálně napadlo. (14.07.2008)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)