CQ

Tak vám nevim. Zatímco Ztraceno v překladu Sofie Coppolové mě už několikrát naprosto dokonale rozložilo, tak s filmem Romana Coppoly to je o dost horší a zdá se, že se bude muset ještě hodně co učit. Jeremy Davies v hlavní roli je dostatečně zajímavý (ale kde on není), námět také není špatný, ale probůh ten scénář a co ta zmatená režie?? (26.05.2004)

Takový malý a vcelku zábavný film o filmařském nadšení, bez něhož by se nedalo dělat asi ani to nejstupidnější béčko. Nevím, jestli opravdu existují lidé, pro které je točení filmů (mám na mysli těch, které jsou vyloženě špatné) posláním, ale jestli ano, pak byl tenhle film nejspíš o nich. Anebo se pletu a celé to bylo úplně o něčem jiném. Ale to je jedno. Prostě se na to dalo koukat, aniž by se člověk nudil. A těch malých citací Truffauta a Felliniho si nebylo možné nevšimnout. Nijak filmu neublížily, ale ani ho nijak neozvláštnily. (13.12.2006)

Sic je to už tak, že synek slavného tatíka má v branži cestičku umetenou, ale žádná katastrofa z toho bohudík nekouká. Alespoň pro mě. Cinéphilství, jak jsem tu už ostatně zmiňovala nesčetněkrát, můžu na všechny způsoby, tedy i jako CQ. Nápad vizuálně od sebe oddělit různé časy a prostory, ve kterých se jednotlivé linky příběhu odehrávají, mě velice zaujal, stejně jako hlavní představitelka, která je víc než sexy. Ale absolutním bonbónkem je Jeremy Davies, tenhle kluk by rozhodně neměl být nikým přehlédnut. (05.02.2006)

Na to, že sa jedná o americkú produkciu, amerického režiséra (a aj keď je to koprodukcia) tak prevažne americký film, vyznieva dosť európsky, ale nie je to pravý európsky film, vidno na ňom, že sa "snaží" byť európsky, ale výsledkom je pseudointelektuálny "tváriaci" sa snímok. This film is very good at . . . pretending. Ale vďaka nemu som objavil pôvaby a krásy mladej a nádhernej Angely Lindvall. Každopádne, ambície a príjemné prevedenie s miestami (snáď geneticky vrodenou) dobrou réžiou a hereckými výkonmi spôsobuje, že na film sa dá pozerať a človek sa konieckoncov na koniec postaví k dielu ako on sám chce. Ale záver sa mi páčil. A aj začiatok. (24.01.2006)

Přesně opačnou cestou než jeho sestra, razící heslo „méně je obvykle více“, se vydal Roman Coppola a ve snaze procpat toho do svého filmu co nejvíc natočil skvostně interesantní maglajz. Měla to být pocta nové filmařské vlně šedesátých let s autobiografickými prvky? Nebo surrealistická romance? Nebo filmařská recese mísící Barbarellu s filmy Stanleyho Kubricka a jiných klasiků? Mělo to vůbec dávat smysl? Je mnoho špatných filmů se zajímavým nápadem. Ale tohle není ten případ. Není špatný, není až tak zajímavý, je to chaos. Stačí si však uvědomit význam fonetického přepisu jeho názvu a jste v tom až po uši. Tenhle chaos totiž není blbej. 60% (28.01.2006)