Uprchlíci

Nostalgie po osmdesátých letech, kdy se filmová naivita ještě nemusela nutně snoubit s blbostí – na to dnes, v době pokročilé sofistikovanosti, moc často nenarazíte. Ale možná že v osmdesátkách taky ne a Depardieu, Richard, Veber (a Cosma) jsou prostě frejři, kteří to tenkrát takhle dávali. Na kostřičku historky o bankovním lupiči, kterého si vybere jiný jako rukojmí, sotvaže opustí bránu vězení, tvůrci rozvěsili slušný počet vtipných scének typu „senilní zvěrolékař léčí průstřel nohy“ či „blbec s punčochou přes hlavu odjišťuje granát“; přerušují je vlastně jen ty dojemné, které nepřeváží a dokonale fungují. Richard, jehož polohu v „sólových“ filmech alespoň v mých očích často opouští tragikomická rovnováha ve prospěch čistě tragické (takže nepřipomíná Krustyho jen účesem), má v Depardieuovi vhodného vyrovnávacího parťáka. Největším frajerem pro mě přes veškerou chválu zůstává představitel bankovního ouřady, kterej zřejmě bez jakýchkoliv triků zručně pověsí lup na zářivku. (16.06.2012)

Jeden z těch filmů, ke kterým se lze opakovaně vracet a pořád se člověk skvěle baví. Nevím, zda je tento efekt způsoben čistě nostalgickým působkem, ale mám prostě pocit, že podobně jednoduše a přitom geniálně vystavěné snímky se dnes už netočí. Pierre Richard svou zbrklou komikou  od začátku lechtá bránici a Depardieu v nejlepších letech jej skvěle doplňuje. Jakmile se  pak objeví malá  Jeanne jde sice ztřeštěnost stranou, ale zůstává milá a prostá citová ždímačka, které se není proč vzpírat. Závěr je pak už sice možná až moc pohlednicový,  tedy i doslovně, ale co jinde působí lacině, sem patří.  Bez výhrad. (25.12.2021)

Uprchlíci je jasná klasika a já, když ty dva kluky vidím na plátně, dostávám nostalgickou, že se dnes už nic podobného netočí. Ale kdoví, třeba je to dobře, protože takhle nám je z mysli nikdo jiný nevymaže. Není to nádhera sledovat Gerarda v roli namakaného, právě propuštěného vězně Jeana Lucase ve společnosti malého, zoufalého nešťastníka Lupiče s velkým L, Pierra Richarda ? A k tomu ta malá holčina s kukadlama, které se jen tak nevidí, trhlého zvěrolékaře nebo scénka s nervovým těhotenstvím, to jsou všechno věci, které jsou jen už tím doplňujícím kořením tak bezvadného filmu. Pro mě jsou asi nejznámější francouzští komici Louis de Funes a Pierre Richard. Každý trochu jiný. Jeden rozšiřuje mojí bránici svým sarkasmem, negativismem, despotismem a podobně a Pierre, přestože předkládá divákovi mnoho situací, které jsou směšné, tak mají svou hloubku a je v ní spoustu moudra. Díky za takové herce a filmy, které si můžu pustit i několikrát a nikdy mě neomrzí oproti jiným, které jsou třeba právě in. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Potrhlý Pierre Richard a dobrácký kasovní lupič Gérard Depardieu jsou hlavními protagonisty této bláznivé, ale i dojemné komedie o jednom zpackaném přepadení banky, jedné nemluvící holčicce a přátelství, které se zrodilo z jedné nesourodé dvojice mužů. Richard je potrhlík jak se patří, ale svou postavu dokázal obohatit o uvěřitelný lidský rozměr a Gérard Depardieu je pak k němu důstojným partnerem, který ho vždycky vytáhne z bryndy. Komedie je to zdařilá, ale k absolutnímu vrcholu ji přece jenom něco chybí. 80% (06.04.2009)

Rozhodně nejlepší přepadení banky na filmovém plátně. Na druhou stranu je zde i jedna z nejdojemnějších scén, kdy ten trhovec dá Richardovi zralá jablka místo těch plesnivých, které mu předtím on tak neobratně ukradl. Po všech stránkách skvělý film, na který se vždy rád podívám. Škoda, že v současné době se již takové komedie nanatáčí. Jo a ta hudba, no prostě paráda. (01.08.2011)