Buzíci

Vyhledal jsem všechny pětihvězdičkáře a odpovídající seznam hodlám předat samému hlavnímu opruzovači, Gérardovi Depardieuovi, nebo jeho kámošovi a nebo, pokud jsou už staří a nebo se na to už necítí, nechť ho předají podobným mladším, kteří by těmto filmovým nadšencům svedi ztropit nějakou tu komickou lumpárnu, aby se tak nemuseli bavit na účet někoho jiného, nýbrž na svůj vlastní. Těch srandiček jsou tu spousty, následují v rychlém sledu jedna za druhou, tak proč si nějakou z nich nevychutnat na své vlastní kůži. Na odpočinek nebo nějakou myšlenku není kdy, akce volá, hola, hola. Pozn.: Pokud má někdo o tomto filmu pochyby (jako já), doporučuji snímek Kelly Reichardtové "Wendy and Lucy" - je to také o dvou lidech (jedním z nich je pes, jak by řekl Dersu Uzala), pohybujících se sem a tam... (19.01.2018)

Jak nakonec Miou-Miou přece jen k nečekanému orgasmu přišla a Isabelle Huppert byla šťastně odháčkována. ___ Podivně si floutci Jean-Claude a Pierrot vykládali svobodnou existenci, hlavně v první polovině filmu. Tohle komediálně a eroticky podbarvený zachycení morálního úpadku s tehdy vycházejícími hvězdičkami filmu muselo být tenkrát asi opravdu docela skandální. Myslím, že v tý době to bylo odvážný i na Frantíky. (03.10.2020)

Docela povedené road movie se zloději, výtržníky a sexuálními štvanci Dewaerem a Depardiem. Ti kluci jsou tak zlí a zvrácení, že si je člověk docela oblíbí. Miou-Miou chudinka, by pořád souložila ale nemá orgasmus a o tom se točí minimálně polovina příběhu. Jeanne Moreau tu vykouzlí roli staré děvky propuštěné z vězení, což neobyčejně bravurně zvládla. Končí poměrně děsivě, což nechci prozrazovat. Je to až moc otevřený snímek na tehdejší dobu se skvělou hudbou, něco, co člověka zaujme i když otevřenosti a násilí je tu příliš. Nebo tak akorát, nevím tehdy jsem chodil do 4. třídy a žil v ulitě komunismu. (22.02.2010)

Óda na bohémství a nespoutanost po francouzsku. Ujetá podívaná s obskurně černým humorem sice balancuje na hraně nechutnosti a perverze, avšak nikdy její hranici nepřekročí. Bertrand Blier provokuje, dráždí, ale neexhibuje a nesnaží se za každou cenu šokovat. Dík tomu jsou Buzíci i po těch letech svěží podívanou, která dokáže zaujmout i bez nálepky "kontroverzní". 85%. (16.11.2013)

Když jsem čet jednu knížku o Gerardovi Depardieuovi, pomalu půlka z ní byla o filmu Buzíci. Říkal jsem si to teda bude asi maso, když i svobodomyslný frantíky ten film přived do varu. Musím však konstatovat, že o žádný extra kontroverzní dílko nejde, nebo možná šlo, ale dnešní doba onu potencionální kontroverzi šlupla. Z počátku jsou mě obě hlavní postavy velmi nesympatický a marně jsme hledal roli, kde se mě gerard hnusil víc než tady, tedy když nepočítám jeho reálnou epizodku na téma přátelství s panem Putinem, ale žádnou takovou jsem si fakt nevybavil. Film staví hlavně na divákově očekávání, jak to všechno s těma dvěma nakonec dopadne, co je však zajímavý, že čím víc film ubíhá, tím menší odpor jsem k těm klukům pociťoval a spíš mě jich začínalo bejt líto a ke konci jsem jim trošku tu svobodu a živočinost začínal i závidět. I když teda třeba scénu, kdy Patrick souloží s Miou-Miou a vedle sedí nahej Gerard a kecá mu do toho jak to má dělat aby Miou vyrajcoval, pak mu řekne ať ho do ní pustí, že mu to ukáže, aby následně řek, že ho to nebaví a že si nebude ošoupávat pinďoura, ať jde do ní zase on a Patrik po technický pauze opět nastupuje do Miou byhc v reálným životě asi nedal, nechci působit nějak upjatě, ale představa že souložím s holkou, vedle sedí nahej Gerard, kecá mě do toho a já mu řeknu "tak mě to ukaž" uvolním pozici, nastoupí Gerard, kterej si párkrát šukne řekne "takhle" a pustí mě zase zpátky do hry mě příliš nejracuje. Na druhou stranu mě ta scéna rozesmála víc než třeba společné očichávání kalhotek. (29.12.2013)