Saltburn

Ukrutná zhovadilosť, namachrovaná narcistická póza. Okukané všetky možné snímky, bez kúska originality a autorskej invencie. Opulentnosť Saltburnu akoby nám mala zalepiť oči pred neuveriteľnou prázdnotou. Zlý a zbytočný film, rovno do koša. "Times New Roman"= wtf? Metafora? Nadsázka? Ach jaj, nevídané. Veľké FUJ. (02.01.2024)

Film je podľa mňa trošku pre-hype-ovaný. Obsadenie a herecké výkony, zasadenie deja, hudba, vizuál, kamera (tá zmena formátu bola vítaná)- toto všetko je skvelé. Prvý dojem bol asi na 5 minút "wow", ale po tých 5 minútach som sa začala zamýšľať nad niektorými momentami a zistila som, že veľa vecí bolo vlastne dejovo dosť zvláštnych. V podstate to bola všetko len kôpka lží s pozlátkou na vrchu. A ja som to prekukla. (07.01.2024)

Kdo by si byl pomyslel, že se heritage filmy dočkají takového nádherného comebacku... Saltburn ale není snímkem pro každého a své publikum bude patřičně rozdělovat. Patřím do skupiny nadšených diváků a to hlavně za dechberoucí herecký koncert Barryho Keoghana. Ten zde ztvárňuje dalšího společenského outsidera a podivína, který je ale podivínem pouze na první signální. Jacob Elordi a Rosamund Pike mu více než dokonale sekundují. Saltburn je formálně a esteticky dokonale stylový snímek, který si jednoznačně zaslouží pozornost a nejrůznější ocenění. A za zcela poslední pasáž s Barrym jsem režisérce velmi vděčný. (25.12.2023)

Druhé filmy režisérů a režisérek, kteří za své prvotiny shrábnou oscarová ocenění a nominace, bývají vždy napjatě očekávány, v případě Emerald Fennell pak může být řada lidí nepříjemně šokována, že Saltburn je v podstatě brak. Degenerovaná travestie bez životných postav, jejichž chování nemá mnoho společného se skutečností, zato se spoustou na první signální provokativních scén. Vadí to? Mně vůbec. Protože takhle načančaný a formálně vyšňořený brak nevídáme často. Jeden z nejstylovějších filmů roku, na druhou stranu si dokážu představit, že pustit si ho v jiné náladě, mohl by mě dost intenzivně štvát. (23.12.2023)

Je to kritika privilegií? Je to drama o závislosti/posedlosti? Je to upozornění, že jsou tu i tací, kterým se nedaří začlenit do kolektivu? Oliver, pilný a nevýrazný student Oxfordu i sociální vyděděnec tvrdící, že má temnou minulost zahrnující drogově závislé rodiče a ne zrovna dobrou finanční situaci. Felix, nijak snaživý student Oxfordu, pohledný a všemi oblíbený spolužák, jehož rodina žije v honosném sídle se služebnictvem. Má to, co Oliver mít pravděpodobně nikdy nebude. Felixe přesto zaujme a po tragédii v Oliverově rodině jej pozve na léto do titulárního rodinného „paláce“. Jeho rodiče jsou posedlí novými lidmi, tedy dokud je nepřestanou nudit. Čeká nás dvouhodina plná excesů, posedlosti, falše a destrukce. Vizuálně je to vážně radost, obsahově to ale bude pro diváka oříšek. Šokující scény (olizování odtoku vany, hra na upíra, leháro na hrobu) působí samoúčelně, s charaktery postav tvůrci pracují docela bídně. Postrádají hloubku i logiku, příbuzní Felixe jsou karikaturou aristokratické rodiny. Dynamika mezi různými hráči je zajímavá jen místy. Je to celé jakési prázdné, ač se to neustále tváří jako něco výjimečného. Druhý kus režisérky Emerald Fennell chce být stylovým i provokativním pohledem na vyšší třídu. Jenže tlačí na pilu až moc, a po vzoru mnohých kolegů až příliš okatě křičí do světa, že je krůček od geniality. Není. Je to hra na kočku a myš, je to hra o odhazování masek. Oba ústřední hrdinové vytvářejí dynamiku třídního rozdílu, je mezi nimi napětí a brzy pochopíme, zda je Oliver skutečně jen letošním modelem. Nudit jsem se nestačil, ale v mnohém Saltburn nedokáže uniknout tíze své „neplnosti“. Tři až čtyři hvězdy. (29.12.2023)