Idol

Totální macho wtf přestel ze strany HBO, Levinsona i Weeknda. Zmatená definice male gaze, která se snaží kritizovat průmysl, ale zároveň je sama snad více problematická. Weeknd hrát neumí a oproti kvalitnímu zbytu obsazení je to dost očividné. Nevím prostě wtf ale not in the good way. 4/10 (21.07.2023)

Hrozne rozporuplné. Kvôli zlým kritikám sa HBO dokonca rozhodlo vypustiť poslednú z plánovaných šiestich častí. To ale nie je úplne pravda. V skutočnosti vypustili piatu časť a šiestu miesto toho zverejnili hneď po štvrtej. A nijak to neupravili, takže postavy kludne komentujú dej chýbajúcej epizódy a nikto sa o to nestará. Ďalšia dôležitá výčitka patrí nesúladu medzi štýlmi - alebo lepšie; žánrami, s ktorými tvorcovia pracujú a vytvára krásne vyzerajúci, ale značne nesúdržný bastard. A snaď najdôležitejšia výčitka patrí nedostatočnému rozpracovaniu charakterov a ich úsmevnému - akože posunu niekam, s vývojom, ktorý si máme domyslieť. Konkrétne postava Hanka Azariu a jeho vzťahov vlastne k čomukoľvek, a tá vec s kultom, vrátane všetkých jej aktérov, tie sú až smiešne. A keď sme pri tom, ústredná kritika showbyznisu a “každý vyjebáva s každým” nefunguje tiež. Postavy The Idol sú len načančanými figúrkami, míňajúcimi sa akýmkoľvek autorským zámerom. S výnimkou tých erotických. Pochváliť treba soundtrack, jak originálne songy, tak niektoré úchvatné coververzie (napr. Lennona). Weeknd a Levinson sa s týmto fakt vyhrali. Pochváliť treba aj mladú Deppku, ktorá je stelesnenou sexualitou a telesnosťou v každom svojom pohybe a geste. Tiež stojí za zmienku kamera. A najviac treba vyzdvihnút Suzannu Son, ktorá má naozaj obdivuhodný talent…  Chápem, prečo to nakoniec zrušili, určite to je chybové, ale rozhodne to nie je “One of the worst programmes ever made”, ako to nazvali v Guardiane.  Je to skrátka povrchné porno. A porno býva povrchné. Mne osobne najviac vadí premrhaný potenciál (Zoberte si ústredný song The Family. Perfektný refrén, ale strašne málo textu a potom len opakovanie “we are family” furt dokola). 2,5* (11.07.2023)

"There is some kinky-ass shit in this house!" _____________ Čistá a nefalšovaná exploatace [potažmo skoro až sexploatace]. Exploatace sexuality, nahoty, povrchnosti, slávy, a temné stránky moderního hudebního showbyznysu hraničící s totálním soft-pornem - a to komplet bez příkras. Lze samozřejmě polemizovat o relativně banální zápletce, potažmo o samoúčelné snaze vzbudit kontroverzi a šokovat, nebo záměru či nezáměru překračovat hranice komfortní zóny. Jenže spíš než příběh [který mě zaujal i tak jako tak] mě naprosto pohltila samotná tvůrčí stylizace. Už dlouho jsem totiž neviděl [navíc v rámci mainstreamu či quality TV] něco tak neskutečně filthy, eroticky podvratnýho, živočišně zvrácenýho a provokativně toxickýho. Něco, co by tak démonicky ukazovalo hřích ve svý nefalšovaný podstatě. Především pak oceňuju skvěle zvolený hvězdný casting – Lily-Rose Depp svýmu taťkovi rozhodně nedělá ostudu, Weeknd se věrohodně zhostil role zvrhlýho sexuálního manipulátora kterýho fakt nejde nesnášet, Hank Azaria s přízvukem fakt nemá chybu, no a Da'Vine Joy Randolph s Rachel Sennott jsou queens.... Sam Levinson [jehož tvůrčí rukopis jsem si zamiloval už v Euforii] zkrátka ví jak upoutat diváckou pozornost a překračovat mantinely konformity, a minimálně za to má můj respekt – navíc vzhledem k tomu že jsem se každý pondělí těšil na nový díl [což se mi u seriálů fakt nestává]. Ačkoliv se The Idol [alespoň z mýho pohledu] setkal s přehnaně negativními ohlasy a sám uznávám že to není nějak zvlášť dokonalý, natožpak scénáristicky vypiplaný [zkrácení z původních 6 epizod na 5 je nezpochybnitelný tvůrčí i dramaturgický fiasko], a uvědomuju si veškerý nedokonalosti [zejména koherence, ať už dějová či tématická], ale bezmála pro mě jde o filmařsky precizní audiovizuální fetišismus, který se mi svým formálním jazykem perfektně trefil do gusta. Soundtrack návykovej. (04.07.2023)

Jsem solidně nadšený. A přesně, překvapují mě hlavně herecké schopnosti všech zúčastněných, a hlavně u Weeknda, u kterého jsem se bál že se tu jako autor bude snad snažit prodat se jako nějaký macho borec... a přitom ukázkově jede high functioning sociopata a borderline politováníhodného slizáka, který ale zároveň je uvěřitelně charismatický, inteligentní a svým způsobem citlivý, což v závěru i převažuje natolik, že skoro začne vzbuzovat soucit. Celkově se mi velmi líbí že tu ukazují nejen bahno i hedonismus showbusinessu (ne že bych se na to netěšil, že), ale zároveň jak extrémně schopní a umělecky kreativní ti lidé dokáží být. A jak brutální power struggle to je mezi producenty, šílenými umělci, i hvězdičkami které plynule přechází z duševní zlomenosti do control freak manipulativnosti. Lily-Rose Depp je nejen brutálně pěkná a příjemně nestydlivá, ale hlavně se potatila i v tom hereckém talentu. Škoda že je těch dílů tak málo... ale zas to aspoň dost rychle uteče. A ještě větší škoda je že není mnohem víc podobných filmů a seriálů co dokáží o sexu vyprávět bez příkras. 8/10 (10.09.2023)

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Tím ale pozitiva víceméně končí. A vůbec nejde o to, že Sam Levinson popustil uzdu svým choutkám. Výsledek ani neřekne nic skutečně zajímavého o moderním showbyznysu. Místy to vypadalo, že tvůrci mnohé nechali na podlaze střižny či jeden den řekli hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. K zásadním přetáčkám muselo docházet. Přitom první epizoda dopadla docela fajn: zpěvačka Jocelyn se snaží vrátit na výsluní, evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), v jednom klubu potká jeho majitele, který se se svým „týmem“ nadaných hudebníků přesouvá do jejího domu a pomáhá jí s nalézáním nových (nejen hudebních) poloh. Brzy je patrné, že Levinsonovo zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art místy nudí a pan Sobota-Neděle se dočká převrácení mocenské hry. Hodně bradavek, hodně luxusu a božský pohled na Lily-Rose. Ale také rozpačité přešlapování, tematická nepevnost či divný charakterový vývoj postav… (24.07.2023)