Nevěsta z obrázku

Poctivý scénář Karla Šiktance, za notovým papírem Vadim Petrov, zkušení rutinéři Zahajský a Vašinka... co tomu může chybět? Chybí tomu drajv. Oba výše zmínění herci jsou sice dobří, ale nejsou to žádní tahouni, celé s to tedy vleče a nikam to neuteče, nepřekvapí... snad až na fórek na začátku, kdy malíř (Zahajský) v krámku krom univerzálních krajinek prodává i obrázek nápadně podobný Slunečnícím od van Gogha. Toť ale prakticky vše, z průměru studiových pohádek té doby tenhle kousek nevykukuje. (21.03.2020)

Ona spíše než pohádka je to takové buddy movie o tom, jak práce z namyšleného knížete pořádného chlapa udělala. Mnozí současní chlapi by takovou lekci potřebovali, když už nejsou ty dva roky povinné branné služby. Vašinka se Zahajským jsou docela sehraní parťáci, zápletka v mlýně také dává smysl, včetně snahy otce ochránit dceru, dokonce i výprava je na studiovku hodně povedená. Jen ta závěrečná hudba se sem moc nehodila, protože celou dobu je to vedené spíše v té meditační rovině, kterou navodí hned zpočátku vynášení Morany. „Člověk by měl mít u sebe něco, co mu připomíná to nejkrásnější, co zažil." (14.01.2019)

Kterak páníček s nosánkem nahoru dostal výchovnou lekci od potulného malíře i všech, které po cestě potkali. Jako mělo to místy něco do sebe, ale jinak je tato pohádka ze slabšího soudku. Průměrnou kvalitu udrželi jen slušné herecké výkony a trocha té vtipnosti a ponaučení. Vyžle a Bidlo to je partie pro mlýnářovic holky jak vyšitá – tahle pasáž se mi líbila asi nejvíc. Jiří Zahajský – stavební kámen tohoto příběhu a Marcel Vašinka byl alespoň na chvíli „na holky“, ale jinak i on není špatný herec. (25.12.2020)

Chtěla jsem tu cynicky trousit něco o tom, jak se kníže zamiloval do obrázku jak z hororu a jak při rekognici dámu svého srdce poznal a pak se s ní oženil. Jenže to by nebylo fér, protože Martina Hudečková byla v téhle době opravdu krásná holka, jako malovaná, že malovaná byla příšerná není její vina. Co stojí za povšimnutí mnohem víc, je mužský nehrdinný hrdina, kníže Ondřej - Marcel Vašinka. Tady je v jedné ze svých četných rolí pohádkových milovníků, v době před tím, než byla odhalena jeho sexuální orientace pro pohádky nevhodná, neb by to kazilo mládež. Marně se ptám jak a čím. Jsem ráda, že jsem jedincem generace, která v pohádkách měla v rolích idolů ženských srdcí mužného sympatického homosexuála, proti metrosexuálním leč heterosexuálním chcípákům, kteří tutéž roli plní ve filmech současných, jsme na tom byli opravdu lépe. S přístupem tehdejší cenzury, že herec nemůže hrát něco, čím není, se ovšem děsím všech představitelů zlodějů a vrahů z filmů stejného desetiletí. (30.06.2013)

"Co jednou udělalo člověku radost, to by měl v sobě nosit navždycky." Krásná moudrost a nejen tato zazní v tomto pohádkovém příběhu o tom, jak se ze zámeckého namyšleného pána stal prostý člověk. Všechny scény jsou natočeny ve studiových interiérech, kreslené kulisy a rekvizity plní své pohádkové kouzlo a zvuky ptáků a kdákání slepic navozují tu pravou vesnickou atmosféru. Tohle mám na těch starých kulisových pohádkách opravdu moc rád. (25.07.2020)