Režie:
Heiner CarowScénář:
Wolfram WittKamera:
Martin SchlesingerHudba:
Stefan CarowHrají:
Matthias Freihof, Dagmar Manzel, Dirk Kummer, Michael Gwisdek, Werner Dissel, Gudrun Ritter, Walfriede Schmitt, Axel Wandtke, Pierre Sanoussi-Bliss (více)Obsahy(1)
Setkání s Matthiasem zasáhne Philippa jako blesk z čistého nebe. V ten okamžik mu dojde, co tušil a na co celý svůj život podvědomě čekal. Je tu ale Tanja, která Matthiase miluje a čeká s ním dítě. A jsou tu také společenské předsudky vůči homosexuálům. Philipp se neodvažuje říci Tanje ani Matthiasovi pravdu a ocitne se tak v hluboké krizi. I přes pocity osamělosti a zmatenosti si stále zřetelněji uvědomuje, že pro něj neexistuje žádná jiná možnost než ztotožnit se sám se sebou a svými vášnivými představami. Přes protest studia DEFA se Heinerovi Carowovi, režisérovi slavné Legendy o Paule a Paulovi, povedlo natočit citlivý milostný příběh jako obhajobu tolerance. (Das Filmfest)
(více)Recenze (20)
„Malý zázrak, přelomový film dané doby, zcela výjimečný, ve své době naprostá senzace“, půjčil jsem si některá slova z předchozích recenzí. Film starý čtvrt století jsem viděl až dnes 27.1.2015 a jsem v šoku, jak je stále aktuální a dobu, kdy vznikl, bych nedal jako mínus, ale naopak, jako plus, a proto přidávám jeden bodík za příběh a naprosto přelomové zpracování . Dýchla na mě doba konce doby DeDeRonů, a to jak stylem, oblékáním (ženy vypadaly kolikrát jako strašidla do zelí z dnešního pohledu s těmi naondulovanými vlasy a s vycpávkami, kdy ramena měly širší jak muži), vybavením „socialistických“ pokojů a při záběrech z ulic jsem se před obrazovkou dusil z výfuků dvoutaktních trabantů a wargburgů. Ale to nejdůležitější – ten úžasný příběh, který se ve filmu řeší v roce přelomových evropských změn, mě úplně odzbrojil. Matthiasovi Freihofovi to v té době moc slušelo a film si zlatě zarámuji a uložím na přední místo ve svém seznamu … A také by stálo doplnit zde info o filmu o velmi dobrý slovenský dabing. ()
Malý zázrak, dalo by se říct. První a zároveň jediný film s homosexuální tematikou natočený v bývalé Německé demokratické republice těsně před pádem berlínské zdi ani po 25 letech neztratil nic ze své nadčasovosti. Je paradoxní, že zatímco v západní - hlavně v anglosaské - tvorbě v 80. letech jsou homosexuálové spojováni hlavně s nemocí AIDS a virem HIV, tak ve východoněmeckém Coming Outu nic takového nenajdeme. Proto by příběh středoškolského učitele Phillippa mohl s jistými výhradami fungovat i dnes (nesouhlasit by se dalo s tvrzením Matthiase, že homosexuálové nechtějí mít rodinu - dnes je žít v páru a vychovávat děti poměrně běžné). Kdo by zde hledal nějakou senzaci, tak má smůlu; Coming Out je jen prostý milostný příběh s přesvědčivými hereckými výkony, skromným režijním přístupem (zapomeňte na jakékoli exhibice, ať už si pod tímto slovem představíte cokoli) a z dnešního pohledu je výtečnou dokumentární výpovědí té doby. Film měl premiéru přesně v době zmíněného pádu berlínské zdi (9. října 1989) a v následujícím roce získal na Berlinale cenu Teddy pro nejlepší queer film. Mohl bych vytknout snad jen trudný hudební doprovod, který naštěstí nemá vliv na celkové vyznění filmu a objevuje se jen v několika pasážích. ()
Ona ho má ráda, ale on zjišťuje, že by radši někoho jiného než jí. Pak se samozřejmě ten milostný trojúhelník potká a je z toho scéna s velkými gesty a ještě většími emocemi. Klasické drama s klasickou zápletkou, s klasickou sérií pouček o toleranci a s klasickým zobrazením gay baru (jedna transka vedle druhý). Kdyby to nenatočili ve Východním Německu, pochopitelně. Nevěřil bych, že v komunistickém bloku může vzniknout tak otevřený film! Rok '89 byl už patrně volnější (i když jsem moc rád, že jsem nezažil ani ten, zvonit klíčema můžu i tak). Moje hodnocení je hlavně za odvahu a invenci, které autoři museli mít. Patří jim můj obdiv. ()
"Hlavním hrdinou filmu je kultivovaný mladý učitel, který se snaží vzdorovat svému zaměření, ale nerozhodností vyvolává žárlivost a nejistotu na obou stranách. Současně s pátráním po ztraceném příteli se snaží znovu najít i svou duševní rovnováhu a osobnostní integritu." Celkem dobrý film na tehdejší dobu, jen tomu chybí konec. ()
Film, ktorý borí mýtus, že gayovia sú pekní ;-).. Najmä však, keď si odmyslíme škaredý vizuál filmu, treba mu uznať, že je to odvážny plagátový queer film (v zmysle pioniersky v danej kineatografii). Pokrýva pomerne širokú paletu problémov, s ktoými sa homosexuáli potýkali nielen v súdobom NDR, ale prostredníctvom postaršieho gaya nahliadol aj do obdobia 3.ríše. Film vychádza z vďačného klišé closeted homosexuála, ktorý sa ožení a pak mu to docvakne a navyše je učiteľ. Carow zjavne rád "nekorektné" vzťahy. ()
Galerie (11)
Photo © Progress Film-Verleih
Zajímavosti (4)
- Režisér Heiner Carow projekt prosazoval přes protesty filmového studie Defa jen obtížně, nakonec však úspěšně. (Rugero)
- Film symbolicky premiéroval v den pádu Berlínské zdi. (Zdroj: Mezipatra)
- V rámci kinematografií střední Evropy se jedná o přelomový queer film s velmi zajímavou produkční historií. Jedná se o poslední snímek z produkce legendárního východoněmeckého studia DEFA a zároveň o jediný film východoněmecké kinematografie otevřeně tematizující homosexualitu. (Zdroj: Mezipatra)
Reklama